Isabella del Balzo

Isabella del Balzo
Neapolská královna
Období	7. září 1496 – 1. srpna 1501
Narození	24. června 1465; Minervino Murge
Úmrtí	1533 (ve věku 67–68 let); Ferrara
Pohřbena	Ferrara
Manžel	Fridrich Neapolský
Potomci	Ferdinand, vévoda z Kalábrie; Giulia; Alfonso; Isabella; Cesare
Rod	Baux
Otec	Pirro del Balzo
Matka	Maria Donata Orsini del Balzo, 2. vévodkyně z Venosy
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isabella del Balzo (24. června 1465, Minervino – 1533, Ferrara) byla neapolskou královnou. Byla druhou manželkou a jedinou královnou manželkou Fridricha Neapolského. Isabella byla také suo iure vévodkyní z Andrie a Venosy a kněžnou z Altamury.

Životopis

Isabella byla dcerou Pirra del Balzo, vévody z Andrie a knížete z Altamury,^[1] a Marie Donaty Orsini z Venosy. Pirro byl vrchním konstáblem Neapolského království, ale v roce 1487 byl zabit uškrcením. Isabella byla v roce 1483 zasnoubena s neapolským dědicem Františkem, který však zemřel před jejich svatbou. Její otec byl uvězněn za účast na spiknutí proti monarchii. Isabella byla poté zasnoubena s dalším dědicem trůnu, Fridrichem. Cílem tohoto manželství bylo připojení území jejích rodičů k Neapolskému království. V manželské smlouvě byla Isabella prohlášena za dědičku území svých rodičů, ačkoli nebyla jejich nejstarším dítětem. Tato území tak měla být zděděna jejími potomky a následně připojena k neapolskému královskému rodu.

Dne 28. listopadu 1487 se v Andrii provdala za prince Fridricha Neapolského.^[1] Fridrich byl druhým synem Ferdinanda I. Neapolského a jeho první manželky Isabelly z Clermontu. Po svatbě byla Isabella prohlášena za vládnoucí vévodkyni z Andrie a Venosy a kněžnu z Altamury. Po svatbě tedy zůstala na hradě v Andrii v Apulii, místo aby se připojila k neapolskému královskému dvoru. V roce 1495, během války proti Francii, nařídil Fridrich Isabelle, aby převzala kontrolu nad hradem v Bari a opravila jeho opevnění, což také učinila. Spravovala toto území a jeho daně a zahájila také vyjednávání s Francouzi. Nakonec však musela uprchnout do Brindisi a později se připojila ke svému manželovi v Otrantu, než se usadili v Lecce.

Dne 7. září 1496 nastoupil Fridrich na trůn po svém bezdětném synovci Ferdinandovi II. Neapolském. Isabella byla pět let jeho královnou. V době Fridrichova nástupu na trůn byla Isabella v Lecce. O jeho nástupu na trůn byla informována 12. října a byla vyzvána, aby se k němu připojila v Neapoli. Na cestě do Neapole byla ve městech království oslavována jako královna, avšak kvůli vzpourám musela zůstat v Arienzu a do Neapole dorazila až v říjnu 1497. S Fridrichem se v Neapoli setkala až v únoru 1498.

Král Ludvík XII. Francouzský a král Ferdinand II. Aragonský pokračovali v uplatňování nároku Ludvíkova předchůdce, krále Karla VIII. Francouzského, na Neapol a Sicílii. V roce 1501 společně Fridricha sesadili; Neapol připadla Ludvíkovi.

Fridrich a Isabella strávili následující léta v exilu. Isabella se zpočátku uchýlila s dětmi na Ischii v srpnu 1501, ale později následovala Fridricha do Francie, kde mu byl přidělen důchod. V roce 1503 se přestěhovali do Maine. Fridrich zemřel 9. listopadu 1504 v Tours. Po jeho smrti čelila Isabella vážným finančním problémům. Útočiště pro sebe a své mladší děti našla ve Ferrarském vévodství pod ochranou Fridrichova synovce Alfonse d’Este, kde zůstala až do své smrti a nikdy se znovu nevdala. Zbytek svého života strávila v chudobě a závisela na podpoře příbuzných. V roce 1526 požádala papeže o pomoc při podpoře svých dcer.

Baldassare Castiglione ji vykreslil jako ideální příklad ženy a královny, která statečně čelila mnoha ranám osudu.

Potomci

Ferdinand Aragonský, vévoda z Kalábrie (15. prosince 1488 – 1550). Oženil se nejprve s Germainou z Foix (její třetí manželství) a podruhé s Mencií de Mendoza, markýzou z Cenete.
Giulia Aragonská (1492 – 10. března 1542). Provdala se za Jana Jiřího z Montferratu.
Alfonso Aragonský (1499–1515)
Isabella Aragonská (1500–1550)
Cesare Aragonský (1501–1501/03)

Vývod z předků

František z Baux

Vilém II. z Baux

Sveva Orsini

Francesco II. del Balzo

Maria Brunforta

Pirro del Balzo

Déodat II. de Clermont-Lodève

Tristan de Clermont

Isabela de Roquefeuil

Sancia di Chiaramonte Orsini di Lecce e Taranto, hraběnka z Copertina

Raimondo Orsini del Balzo

Caterina Orsini del Balzo

Marie Enghienská

Isabella del Balzo

Nicola Orsini

Raimondo Orsini del Balzo

Jeanne de Sabran

Gabriele Orsini del Balzo

Jan Enghienský

Marie Enghienská

Sanche des Baux

Maria Donata Orsini del Balzo, 2. vévodkyně z Venosy

Francesco Caracciolo

Giovanni Caracciolo

Covella Sardo

Ippolita Caracciolo

Giacomo Filangieri, 2. hrabě z Avellina, 5. pán z Candidy, pán z Chiusana

Caterina Filangieri, paní ze Solofry

Francesca Sanframonte

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isabella del Balzo na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b WALSH, Richard J. Charles the Bold and Italy (1467-1477): Politics and Personnel. [s.l.]: Liverpool University Press, 2005. S. 324. (anglicky)

Externí odkazy

Dizionario Biografico degli Italiani - Svazek 62 (2004)

Neapolská královna
Předchůdce: Johana Neapolská	1496–1501 Isabella del Balzo	Nástupce: Anna Bretaňská

[:0-1] WALSH, Richard J. Charles the Bold and Italy (1467-1477): Politics and Personnel. [s.l.]: Liverpool University Press, 2005. S. 324. (anglicky)

[1]