Wikipedie

Isabela Orleánsko-Braganzská

princezna francouzská

Isabela Orleánsko-Braganzská (Isabelle Marie Amélie Louise Victoire Thérèse Jeanne; 13. srpna 1911 Eu – 5. července 2003 Paříž) byla členkou rodu Orleáns-Braganza a manželkou orleánistického pretendenta francouzského trůnu, hraběte Jindřicha Pařížského.

Isabela Orleánsko-Braganzská
pařížská hraběnka
Portrét
Isabela Orleánsko-Braganzská, 1995
Úplné jménoIsabelle Marie Amélie Louise Victoire Thérèse Jeanne
Narození13. srpna 1911
Eu, FrancieFrancie Francie
Úmrtí5. července 2003 (ve věku 91 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
PohřbenaKrálovská kaple v Dreux
Sňatek8. dubna 1931
ManželHenri d'Orléan
PotomciIsabela d'Orléans
Jindřich d'Orléans
Helena d'Orléans
František d'Orléans
Anna d'Orléans
Diana d'Orléans
Michal d'Orléans
Jakub d'Orléans
Klaudie d'Orléans
Jana d'Orléans
Thibaut d'Orléans
DynastieOrléans-Braganza
OtecPetr de Alcântara Orleánsko-Braganzský
MatkaAlžběta Dobřenská z Dobřenic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Nejstarší dcera Petra de Alcântara Orleánsko-Braganzského a jeho manželky Alžběty Dobřenské z Dobřenic Isabela, se narodila v pavilónu Château d'Eu v Normandii. Pokřtěna byla po babičce z otcovy strany, Isabele Brazilské, která byla starší dcerou a dědičkou brazilského císaře Petra II.

V roce 1891 se stal Petr de Alcântara pro monarchisty brazilským císařským princem a jeho matka pretendentem; stalo se tak po smrti císaře v exilu. V roce 1908 se za přítomnost svých rodičů oženil s českou šlechtičnou, ačkoli jeho matka, jakožto hlava císařské rodiny v exilu, nedala ke sňatku souhlas. Její otec Petr se následně vzdal nástupnických práv pro sebe a své budoucí potomky na zrušený brazilský trůn. Její otec byl zároveň po svém otci členem rodu Orléans a směl on i jeho potomci nadále užívat titul princ/princezna z Orléans-Braganza.

Po smrti prarodičů z matčiny strany se Isabelini rodiče přestěhovali z Pavillon des Ministres v areálu hradu do hlavní budovy zámku Chateau d'Eu a zimní měsíce trávili v městském domě v Boulogne-Billancourt. V roce 1924 dal bratranec jejího otce, princ Adam Karel Czartoryski, rodině k dispozici byty v palácovém Hôtelu Lambert na Île Saint-Louis, kde se Isabela a její sourozenci věnovali studiu. Rodina však hodně cestovala. Velká část Isabelina raného mládí byla věnována návštěvám příbuzných z matčiny strany na zámku v Chotěboři v Čechách, v Attersee v Rakousku a v Gołuchówě v Polsku. Se svým otcem Isabela navštívila Neapol, Konstantinopol, Rhodos, Smyrnu, Libanon, Sýrii, Káhiru, Palestinu a Jeruzalém.

V roce 1920 Brazílie zrušila zákon vyhoštění proti své bývalé dynastii a vyzvala její členy, aby přivezli ostatky císaře Petra II. do Brazílie, Isabelin dědeček z otcovy strany cestou do Brazílie zemřel na moři. Po každoročních návštěvách v následujícím desetiletí se Isabelini rodiče rozhodli natrvalo se usadit v Petrópolis, kde Isabela navštěvovala denní školu v Notre-Dame-de-Sion, zatímco se rodina usadila ve starém císařském paláci Grão Pará. Do té doby byla Isabela soukromě vzdělávána řadou vychovatelek a vychovatelů.

Manželství a potomci

editovat
 
Isabela, pařížská hraběnka (1936)

Isabela byla spřízněná s oběma rodiči svého budoucího manžela a poprvé se s mladým princem Jindřichem Orleánským setkala v roce 1920 v domě vévodkyně ze Chartres. V létě roku 1923 byl Jindřich hostem v domě jejích rodičů v Chateau d'Eu; tehdy se dvanáctiletá Isabela rozhodla, že si ho jednoho dne vezme. Na svatbě své sestry Anny s vévodou z Aosty v Neapoli v roce 1927 si jí však zjevně nevšiml. Během návštěvy jeho rodičovského domu, Manoir d'Anjou v Bruselu, o Velikonocích v roce 1928, začal princ Jindřich Orleánský o Isabelu projevovat zájem, který se prohloubil na rodinném setkání v červenci 1929.

Jindřich Isabelu požádal o ruku 10. srpna 1930 při lovu na panství Dobřenských v Chotěboři. Pár tajil své zasnoubení až do rodinného setkání v Attersee později v létě, ale vévoda de Guise je donutil s oficiálním oznámením zasnoubení počkat, než Jindřich dokončí studium na univerzitě v Lovani, k čemuž došlo 28. prosince 1930.

8. dubna 1931 se v katedrále v Palermu, na Sicílii, devatenáctiletá Isabela provdala za o tři roky staršího Jindřicha, hraběte Pařížského. Svatba se konala na Sicílii, protože zákon o vyhoštění proti dědicům bývalých francouzských dynastií ještě nebyl zrušen. Obě rodiny si vybraly Palermo, protože Isabelina rodina tam měla palác, který byl místem tří dřívějších královských svateb.

Svatba vedla k několika monarchistickým demonstracím a cestu vedoucí ke katedrále lemovaly stovky návštěvníků z Francie, kteří považovali Jindřicha za právoplatného následníka francouzského trůnu. Byl uvítán takovými výkřiky jako "Vive le roi, Vive la France" spolu s dalšími monarchistickými výkřiky a písněmi. K těmto příznivcům se přidali členové rodin ženicha i nevěsty spolu se zástupci dalších královských dynastií.

V roce 1940 se stal Jindřich uchazečem o francouzský trůn.

V roce 1947 se rodina Jindřicha a Isabely usadila v Quinta do Anjinho ve městě Sintra na portugalské riviéře.

Manželé spolu měli jedenáct dětí:

Princezna Isabela, zvaná Madame, a její manžel užívali francouzský královský erb. Isabelin manžel zemřel 19. června 1999 ve věku 90 let, Isabela jej přežila o čtyři roky a zemřela 5. července 2003 ve věku 91 let v Paříži.

Vývod z předků

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isabelle, Countess of Paris na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Isabela_Orleánsko-Braganzská&oldid=23438447“