Wikipedie

Isabela Bavorská (1371–1435)

provdaná francouzská královna
(přesměrováno z Isabela Bavorská (1371-1435))

Isabela Bavorská (německy Elisabeth von Bayern, francouzsky Isabeau de Bavière, 1371? Mnichov – 29. září 1435 Paříž) byla francouzská královna jako manželka Karla VI. z rodu Valois. Na rozdíl od svého manžela, kterého francouzský lid i přes jeho psychickou chorobu miloval, byla po celý svůj život pro své poddané nenáviděnou cizinkou. Měla zásadní podíl na uzavření smlouvy z Troyes, která byla pro Francii zvláště potupnou.

Isabela Bavorská
Portrét
Isabela Bavorská na středověké miniatuře
Narození1371
Úmrtí29. září 1435
Saint-Pol v Paříži
PohřbenaBazilika Saint-Denis
ManželKarel VI. Francouzský
PotomciKarel
Jana
Isabela
Jana
Karel
Marie
Michaela
Ludvík
Jan
Kateřina
Karel VII.
Filip
DynastieWittelsbachové
OtecŠtěpán III. Bavorský
MatkaTaddea Visconti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Karel VI. a Isabela Bavorská

Rodina

editovat

Isabela byla jedinou dcerou bavorského vévody Štěpána III. a Taddey, dcery milánského vévody Bernaba Viscontiho. Její strýc Fridrich Bavorský vstoupil v roce 1383 do služeb francouzského krále Karla VI., na jehož straně bojoval ve stoleté válce. Díky svému přístupu k francouzskému dvoru se mu podařilo vyjednat sňatek mezi francouzským králem a Isabelou. Tu také doprovázel na cestě do Amiensu, kde se 17. července 1385 konal svatební obřad.[1] Isabele bylo tehdy teprve čtrnáct let. Z jejího manželství s Karlem se nakonec narodilo 12 dětí.

Příjezd do Paříže

editovat

Když se roku 1389 v Paříži konala její korunovace, neuměla příliš dobře francouzsky a protože nebyla příliš pohledná, vysloužila si u lidu nelichotivou přezdívku „prasnice“. Korunovace se účastnila i manželka králova bratra Ludvíka Orleánského Valentina Visconti, která byla naopak velmi krásná. Isabela si dobře povšimla, kam směřují sympatie lidu, a proto s Valentinou už nikdy dobře nevycházela. U francouzských poddaných se královna postupem času stala velmi neoblíbená.[2]Karel si chtěl při korunovaci ověřit, jak lid smýšlí o jeho ženě, a proto se v prostém oděvu vmísil do davu a naslouchal. Když slyšel o své ženě pomluvy, začal se s lidmi přít, a protože mu nikdo neuvěřil, že je opravdu král, dostal se do potyčky a utržil několik zranění.[3] Když král dosáhl zletilosti, své strýce propustil ze svých služeb a nastolil svou vlastní vládu.

Královo šílenství

editovat
 
Detail Isabelina náhrobku (Saint-Denis)

Matkou Karla VI. byla Johana Bourbonská. Tato krásná, senzitivní a často nemocná žena přenesla na svého syna dědičné zatížení duševní chorobou.[4] To se poprvé projevilo 5. srpna 1392 v lesích u Le Mans [5] při tažení do Bretaně. Podle záznamu kronikářů měl náhle pocit, že je obklopen nepřáteli, vytasil meč, pobil čtyři muže svého doprovodu a pokusil se zabít mladšího bratra Ludvíka Orleánského.[4] Byl včas zadržen, nicméně s bratrem už pak nikdy nevycházeli. Po dočasné úzdravě se nemoc králi vrátila v červnu 1393 a tehdy chorý panovník pochyboval o své vlastní totožnosti a nepoznával ani svou ženu, které se snažil vyhýbat.

„ ... král ji odstrkoval a říkal svým lidem: ‚Kdo je vůbec tahle žena, která se pořád kolem mne točí? Zeptejte se jí, co potřebuje, a zbavte mne nějak jejího pronásledování a obtěžování. Ať už za mnou nechodí!‘ “
— Kroniky svatodivišské[6]

Naopak vyhledával přítomnost švagrové Valentiny,která byla současníky obviňována z magie a chodil ji pravidelně navštěvovat, což samozřejmě podnítilo královninu zášť.[6]

Období vzplanutí nemoci se střídala s obdobím uzdravení, kdy si chorý panovník uvědomoval svůj stav, byl přesvědčen o svém očarování a propadal se do depresí. [7]V této době byl schopen vládnout a také plodit s Isabelou děti. V období psychotických atak ničil vše okolo sebe a nebyl schopen vlády.[4][pozn. 1] V době, kdy trvaly jeho záchvaty, byl internován v sídle Saint-Pol v Paříži.

Pro Isabelu, která byla králem milovaná a obdivovaná, nebyla tato situace jednoduchá a pokoušela se o zlepšení manželova duševního stavu všemi prostředky. Trávila celé dny na modlitbách, konala kajícné pouti a rozdávala almužny. Dceru Marii zasvětila církvi.Po dohodě se švagrem Ludvíkem přivedla svému blouznícímu choti konkubínu Odettu ze Champdivers, která se po roce 1405 stala Karlovou stálou společnicí.[5]

Dle dobových záznamů byla Isabela velmi smyslná a vášnivá žena, s mimořádně vyvinutým estetickým cítěním a vkusem. Nebyla však příliš pohledná a zcela postrádala mateřské city a děti ponechávala ve špatných poměrech vyrůstat v Saint-Pol, kde se setkávaly s projevy otcova šílenství. Pro Isabelu se staly děti zajímavé až tehdy, kdy je bylo možné použít v politice. Karel VI. vládl v době stoleté války. Když podléhal záchvatům, vládla místo něj Isabela spolu se švagrem Ludvíkem, královým bratrem. Spekulovalo se i o jejich mileneckém vztahu. Politika vedená mocichtivým královým bratrem a sobeckou královnou milující přepych vyvolávala odpor zejména u burgundského vévody Jana, zvaného Neohrožený. Králův strýc, vévoda Jan z Berry, který patřil mezi hlavní francouzské politiky, se snažil spor mezi Ludvíkem a Janem urovnat, avšak v této aktivitě selhal, když byl roku 1407 Ludvík Orleánský zavražděn Janovými zabijáky. Jan prohlašoval, že vraždu objednal v zájmu Francie. Byl poté nucen odejít do exilu, a to až do doby, než jej Karel omilostnil. Vraždou vévody orleánského započal dlouhotrvající spor mezi Armagnaky (strana Orléansů) a Burgundy.

Konec stoleté války

editovat
 
Isabelin pohřební průvod do Saint-Denis

Vnitřního oslabení země v důsledku přerušované vlády krále a šlechtických sporů využil anglický král Jindřich V. a zaútočil na Francii. Angličané po vítězství v bitvě u Azincourtu porazili početnější francouzské vojsko. Jindřich V. uzavřel spojenectví s Burgundy, nejdříve s Janem I. Neohroženým a po jeho zavraždění s jeho synem, Filipem III. Dobrým. Za jejich podpory, z vůle Karla VI. a především v důsledku Isabelina působení, došlo 21. května 1420[8]k uzavření, pro Francii potupné, smlouvy z Troyes. Ta zejména stanovila, že po smrti Karla VI. zdědí francouzský trůn Jindřich V. Plantagenet a jeho potomci – dauphin Karel bude navždy vyloučen z nástupnictví. Jedním z důsledků smlouvy bylo uzavření sňatku mezi Jindřichem V. a Kateřinou, dcerou Karla VI. a Isabely.

Isabela patřila ve Francii k nenáviděným královnám. Na rozdíl od krále, který kvůli své duševní chorobě vzbuzoval u poddaných lítost a byl proto velmi oblíbený, královna byla považována za nevěrnou manželku, vládkyni kolaborující s uchvatiteli a za matku nehájící zájmy svých dětí. Na její obranu lze konstatovat, že jako další královny jí podobné čelila dvojím předsudkům – byla žena a cizinka. K jejím zásluhám patří mj. podpora řemeslníků a umělců, jako např. autorky Kristýny Pisánské.

Zemřela osamělá v paláci Saint-Pol roku 1435, nedlouho po usmíření mezi Burgundy a Armagnaky, což ve spojení s vítězstvími Johanky z Arku zapříčinilo, že anglický král Jindřich VI. ztratil francouzskou korunu. Tělo zesnulé bylo pochováno v Saint-Denis a Isabelin život se stal inspirací pro nepublikovaný román Tajná historie Isabely bavorské, královny francouzské kontroverzního Markýze de Sade.

Vývod z předků

editovat

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Po roce 1415 se zcela propadl do spárů nemoci, údajně během života prodělal minimálně 43 atak choroby.[4]

Reference

editovat
  1. ↑ ADAMS, Tracy. The life and afterlife of Isabeau of Bavaria. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-9625-5. S. 2–6. 
  2. ↑ NEJEDLÝ, Martin. Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Dolní Břežany: Scriptorium, 2007. ISBN 978-80-86197-81-4. S. 55. 
  3. ↑ Středověký mýtus, str. 375
  4. ↑ a b c d EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-465-0. S. 291. 
  5. ↑ a b Francouzští králové, str. 285
  6. ↑ a b Středověký mýtus, str. 67
  7. ↑ Středověký mýtus, str. 72
  8. ↑ Francouzští králové, str. 299

Literatura

editovat
  • DUBY, Georges. France in the Middle Ages 987–1460 : from Hugh Capet to Joan of Arc. Oxford: Blackwell Publishers, 1991. 360 s. Dostupné online. ISBN 0-631-18945-9. S. 360. (anglicky) 
  • EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888–1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. 
  • NEJEDLÝ, Martin. Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků. Dolní Břežany: Scriptorium, 2007. ISBN 978-80-86197-81-4. 
  • Tracy Adams, The Life and Afterlife of Isabeau of Bavaria, Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2010, Rethinking Theory. 978 0801896255

Externí odkazy

editovat
Francouzská královna
Předchůdce:
Johana Bourbonská 		1385–1422
korunovaná 1389
Isabela Bavorská (1371–1435) 		Nástupce:
Marie z Anjou
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Isabela_Bavorská_(1371–1435)&oldid=23681710“