Wikipedie

Irene Dunne

americká herečka a zpěvačka

Irene Dunne, rozená Irene Marie Dunn (20. prosince 1898 Louisville – 4. září 1990 Los Angeles) byla americká filmová herečka a zpěvačka.

Irene Dunne
Rodné jménoIrene Marie Dunn
Narození20. prosince 1898
USA Louisville
Úmrtí4. září 1990 (ve věku 91 let)
USA Los Angeles
Místo pohřbeníCalvary Cemetery
Alma materUniversity of Indianapolis
Chicago Musical College
Aktivní roky1920–1987
ChoťFrancis Dennis Griffin (1927–1965)
DětiMary Frances (nar. 1936) adoptovaná[1]
RodičeJoseph John Dunn
Adelaide Antoinette Dunnová
Oficiální webwww.irenedunneguild.org
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Mládí

editovat

Narodila se 20. prosince 1898 v Kentuckém Louisville jako druhá dcera irského Američana Josepha Johna Dunnea a Němky Adelaide Antoinette Dunneové.[2] Její otec byl inženýr a inspektor parníků pracující pro vládu a její matka se živila jako koncertní pianistka a učitelka hudby. Irenina starší sestra brzy po narození zemřela, takže vyrůstala pouze se svým mladším bratrem Charlesem.[3][4]

Kvůli pracovním nabídkám jejího otce s rodinou často střídavě žila v Louisville a v St. Louis.[2] Ten však zemřel na infekční onemocnění ledvin v roce 1913.[5] Rodina se brzy poté natrvalo přestěhovala do matčina rodného města Madison v Indianě. Matka ji již od malička učila hrát na klavír a při svém prvním školním představení projevila zájem i o divadlo. V mládí také chodila na hodiny zpěvu a v roce 1916 zpívala i v místních kostelech. Tehdy se ještě chtěla stát učitelkou hudby, a proto studovala na soukromé hudební škole University of Indianapolis, kde v roce 1918 absolvovala. Krátce na to získala i vysokoškolské stipendium na Chicago Musical College a po ukončení druhého ročníku se odstěhovala do New Yorku v naději, že se zde stane sopranistkou v opeře. Ve dvou konkurzech do Metropolitní opery však díky svému slabému hlasu neuspěla. Dál proto pokračovala v hodinách zpěvu i tance a doufala, že se uplatní alespoň v hudebním divadle.[4]

Kariéra

editovat
 
Irene Dunne v 30. letech

Během návštěvy u rodiny Paffových, starých přátel její matky, se zmínila o pokusech získat hlavní roli v divadelním muzikálu „Irene“. Paní Paffová jim následně dala své doporučení a Irene se roli nakonec podařilo získat.[6] Po celá 20. léta poté účinkovala i v několika dalších hrách, jako např. The City Chap, Yours Truly, či She's My Baby a v průběhu si také pozměnila jméno (k příjmení přidala „e“).[7][8] Zlom v její kariéře přišel na přelomu 20. a 30. let, kdy se během účinkování ve hře Show Boat náhodou setkala se svým ředitelem Florenzem Ziegfeldem Jr. Toho ohromila svou krásou a za pomoci své sekretářky ji rychle našel a následně pozval na konkurz.[9] Uspěla a brzy na to podepsala smlouvu se studiem RKO Pictures, kde v roce 1930 debutovala v muzikálu Leathernecking.[10][11] V té době jí však bylo už 30 let, ale producentům nalhala, že se narodila v roce 1901 (někdy až 1904).[4] I tak se jí však podařilo v konkurenci spousty mladších hereček prosadit.

Hned za svůj druhý film Cimarron z roku 1931 získala rovnou nominaci na Oscara pro nejlepší herečku a její filmová kariéra okamžitě nabrala vysokých obrátek.[12] V následujících letech se objevila v mnoha dalších dramatech, jako například Back Street (1932), No Other Woman (1933) či Magnificent Obsession (1935). Se svým hereckým partnerem z Cimarronu, Richardem Dixem, se sešla opět na natáčení romantické komedie Stingaree, a i přes Dixovy výkony na sebe strhla naprostou většinu pozornosti.[13] Krátce na to také podepsala smlouvu se studiem Warner Bros. a v kariéře pokračovala pro změnu muzikály jako Sweet Adeline (1934) a Roberta (1935), kde si zahrála mj. i po boku dalších velkých hvězd; Freda Astaira a Ginger Rogersové.[14][15] Po dalším muzikálu Loď komediantů z roku 1936 jí však vypršela smlouva a rozhodla se stát herečkou na vlastní noze, jež si může vybírat role i režiséry. Ještě téhož roku se objevila v další komedii Divoká Theodora, za který získala svou druhou nominaci na Oscara. Po tomto snímku pokračovala mnoha dalšími romantickými a komediálními snímky a většina z nich jako např. Nahá pravda (1937), Moje nejmilejší žena (1940) či Serenáda za úsměv (1941) získala příznivé recenze. Koncem dekády se také objevila v sérii filmů s Charlesem Boyerem z nichž první v pořadí, Milostný románek (1939) se stal velkým diváckým i kritickým hitem.[16] Druhý snímek z trilogie, Až přijde zítřek (1939), se však stal propadákem, ale poslední snímek, Together Again (1944), ono předchozí zklamání vynahradil.[17] Irene s Boyerem byli v té době také chváleni jako nejlepší pár romantických komedií.

Do 40. let však vstoupila také dvěma nepříliš úspěšnými snímky; Unfinished Business (1941) a Lady in a Jam (1942), ale i přesto byla za své výkony kritiky vesměs chválena. Krátce po vypuknutí války s Japonskem se stejně jako většina tehdejších hvězd účastnila spousty turné za účelem prodeje válečných dluhopisů.[18] Během válečných let se proto objevila jen ve dvou filmech.[11] Snímek A Guy Named Joe (1943) se však i přes problematickou produkci a rozporuplné recenze stal jedním z nejúspěšnějších snímků roku. Její další návrat ke komedii, snímek Over 21 (1945), nebyl kvůli válečnému tématu přijat zrovna příznivě, avšak následujícími filmy si reputaci opět napravila. Za svou roli norské imigrantky Marty Hansonové ve filmu I Remember Mama (1948) získala také svou pátou a poslední nominaci na Oscara.[19]

Brzy poté se jí však přestalo dařit a její kariéra začala poměrně rychle upadat. Všechny její poslední tři filmy se staly propadáky. Během následujících pár let ještě sháněla vhodné scénáře, ale žádného se už nedočkala. Během 50. let už vystupovala jen v rádiovém seriálu Bright Star a pár dalších také moderovala.[20] Svou kariéru v showbyznysu nakonec ukončila v roce 1962, když odmítla nabídku na roli ve hvězdně obsazeném a nakonec velmi úspěšném dramatu Letiště '77 (1977).[21]

Stáří a politika

editovat

V důchodu se věnovala především humanitním organizacím a byla rovněž zvolena i do několika jejich představenstev. Bojovala také za práva žen.[22] V roce 1957 ji prezident Eisenhower dokonce jmenoval jedním z pěti amerických delegátů v OSN, které tolik obdivovala. Ve funkci byla dva roky a dvakrát také vystupovala na valném shromáždění.

Irene Dunne byla také celoživotní republikánka a v roce 1948 sloužila i jako člen kalifornské delegace na národním republikánském shromáždění. Taktéž vedla kampaň za Thomase Deweye i Ronalda Reagana.

Osobní život

editovat
 
Irene Dunne se svým manželem Francisem Griffinem (1958)

Celý život byla vášnivou golfistkou a často hrávala i se svým manželem.[4] Pro svou přítelkyni a neméně slavnou herečku Lorettu Youngovou dělala kmotřenku pro jejího syna Petera.

Irene byla také oblíbená i u filmových štábů a kvůli její vřelé a vyrovnané povaze Jimmie Fidler kdysi poznamenal:

„Na Irene Dunne je něco, co každého muže v místnosti nevědomě přiměje narovnat si kravatu.“[23]

Ve své době si také vysloužila přezdívku „První dáma Hollywoodu“, což schvalovala, pokud byla míněna jako ženský protějšek gentlemana.[24][25] Toho se však hned chytil deník Los Angeles Times a ironicky ji nazval „Gentlewoman“.[26] Také byla považována za jednu z nejstylovějších celebrit na světě.

Během let 1919–1922 udržovala vztah s obchodníkem Fritzem Ernstem, ale kvůli odporu své matky a své herecké kariéře nakonec odmítla jeho nabídku k sňatku. Až do jeho smrti v roce 1959 však zůstali přáteli.[4] V roce 1924 se na večírku v hotelu Baltimote v New Yorku setkala se svým jediným manželem – zubařem Francisem Griffinem. Vzali se o 13. července 1927. Často se však ohledně její kariéry hádali, ale jakmile přišla od Ziegfelda nabídka, která ji katapultovala až k hollywoodské elitě, manžel ji začal mnohem více podporovat a manželství fungovalo dobře.[27]

Poté, co Griffin zanechal své zubařské kariéry, stal se Ireniním obchodním manažerem a později spolu také začali investovat do nemovitostí i po celém Las Vegas.

Měli jednu dceru, Mary Frances, kterou adoptovali v roce 1936.

Irene byla celý život oddaná katolička.

Zemřela 4. září 1990 ve svém domě ve věku 91 let.

Filmografie

editovat
 
Irene Dunne ve filmu Stingaree (1934)
 
S Charlesem Boyerem ve filmu Milostný románek (1939).

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irene Dunne na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.people.com [online]. [cit. 2019-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  2. ↑ a b Irene Dunne | Hometowns to Hollywood. web.archive.org [online]. 2020-05-16 [cit. 2023-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-16. 
  3. ↑ Obituary for Charles R. DUNNE. The Los Angeles Times. 1981-08-17, s. 18. Dostupné online [cit. 2023-03-28]. 
  4. ↑ a b c d e The Irene Dunne Site: The Pre-Hollywood Years – 1898–1929. www.irenedunnesite.com [online]. 2013-12-05 [cit. 2013-12-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ Joesph J. Dunn is Dead. St. Louis Globe-Democrat. 1913-04-07, s. 14. Dostupné online [cit. 2023-03-28]. 
  6. ↑ Picturegoer, February 17.1945 - irenedunnesite - a place for all Irene Dunne related information. web.archive.org [online]. 2011-02-04 [cit. 2023-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-04. 
  7. ↑ The City Chap – Broadway Musical. www.ibdb.com [online]. 2020-06-02 [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ pittsburgh press 15 jan 1928 p85. The Pittsburgh Press. 1928-01-15, s. 85. Dostupné online [cit. 2023-03-28]. 
  9. ↑ CHAMPLIN, Charles. CRITIC AT LARGE : IRENE DUNNE: ALWAYS A LADY OF THE HOUSE. Los Angeles Times [online]. 1985-12-05 [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ AFI|Catalog. catalog.afi.com [online]. [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Irene Dunne. csfd.cz [online]. [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ Cimarron (1931). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  13. ↑ The Greenwood Commonwealth 14 Jul 1934, page Page 6. Newspapers.com [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Sweet Adeline (1934). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  15. ↑ Roberta (1935). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  16. ↑ Clipped From The Kansas City Times. The Kansas City Times. 1939-09-28, s. 6. Dostupné online [cit. 2023-03-30]. 
  17. ↑ Clipped From The Brooklyn Daily Eagle. The Brooklyn Daily Eagle. 1939-09-21, s. 19. Dostupné online [cit. 2023-03-30]. 
  18. ↑ wilkes-barre record, penn. 11 sept 1942. The Times Leader. 1942-09-11, s. 13. Dostupné online [cit. 2023-03-30]. 
  19. ↑ I Remember Mama (1948). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  20. ↑ DUNNING, John; DUNNING, John. On the air : the encyclopedia of old-time radio. [s.l.]: New York : Oxford University Press 850 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-507678-3. 
  21. ↑ The Los Angeles Times 20 Sep 1965, page 73. Newspapers.com [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ The Los Angeles Times from Los Angeles, California on April 20, 1951 · 49. Newspapers.com [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Monrovia News-Post from Monrovia, California on October 26, 1939 · 4. Newspapers.com [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Irene Dunne movies: 12 greatest films ranked from worst to best - GoldDerby. web.archive.org [online]. 2020-08-02 [cit. 2023-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-02. 
  25. ↑ The Charleston Daily Mail 24 May 1936, page Page 86. Newspapers.com [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ 1958 - Irene Dunne: Gentlewoman - irenedunnesite - the place for all Irene Dunne related information. web.archive.org [online]. 2016-04-30 [cit. 2023-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-30. 
  27. ↑ Clipped From The Boston Globe. The Boston Globe. 1958-04-27, s. 89. Dostupné online [cit. 2023-04-02]. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Irene_Dunne&oldid=23096154“