Irácké letectvo (IQAF) (arabsky القوة الجوية العراقية‎, Al Qauwa al Džauwíja al Iráqíja) je letecká složka iráckých ozbrojených sil odpovědná za dohled nad národními hranicemi a nad územím Iráku. Také působí jako podpůrná síla iráckého námořnictva a irácké armády, kterou není problém rychle nasadit.

القوة الجوية العراقية
Emblém iráckého letectva
Emblém iráckého letectva
ZeměIrákIrák Irák
Vznik22. dubna 1931
Typletectvo
Nadřazené jednotkyIrácké ozbrojené síly
Účast
Válkyanglo-irácká válka
první arabsko-izraelská válka
šestidenní válka
jomkipurská válka
irácko-íránská válka
válka v Zálivu
válka v Iráku
Občanská válka v Iráku (2014–2017)
válka proti Islámskému státu
Insignie
 Emblém letectva, užívaný jako trupový znak na některých transportních letounech
Znak na SOP
Letouny
BitevníL-159A
Suchoj Su-25
PrůzkumnéKing Air 350
StíhacíF-16C/D Fighting Falcon
CvičnéT-6A Texan II
T-50IQ Golden Eagle
DopravníDHC-6 Twin Otter
King Air 350
Pilatus PC-12
TransportníAn-32
C-130E Hercules
C-130J Super Hercules
Vrtulníky
BitevníAérospatiale Gazelle
VíceúčelovéBell 206
Původní znak používaný od založení letectva ve 30. letech až do invaze v roce 2003
USS Stark po zásahu dvěma iráckými raketami Exocet
Dassaulty Super Étendard iráckého letectva nenesly v roce 1983 žádné výsostné označení a byly nasazeny proti lodní dopravě v Perském zálivu[1]
Irácké letouny Iljušin Il-28 Beagle

Historie

editovat

Irácké letectvo bylo založeno v roce 1931 během britské správy Iráku. Z počátku neslo oficiální název Royal Iraqi Air Force (RIAF), tedy Královské irácké vzdušné síly. Až na krátké období během druhé světové války irácké letectvo provozovalo převážně britská letadla, a to až do revoluce v roce 1958, kdy se nová irácká vláda začala orientovat na Sovětský svaz. Se založením RIAF se zároveň začalo s výstavbou dalších vybavených letišť, které bylo do té doby pouze v Bagdádu, např. v lokalitách Hinaidi, Shaiba a Habbaniya. Noví letci se školili na britské letecké akademii v Cranwellu.

Prvními letouny RIAF se stalo pět cvičných strojů de Havilland D.H.60T Gipsy Moth, dodaných 22. dubna 1931. V dodávkách následoval roj letounů de Havilland D.H.80 Puss Moth, které byly vybaveny pumovými závěsníky, radiostanicemi a kamerami. V roce 1934 irácké letectvo získalo dopravní letouny de Havilland D.H.84 Dragon, bojové Hawker Audax (Nisr), cvičné de Havilland Tiger Moth a množství pozemního vybavení.

V polovině 30. let začali britští vojenští poradci na čas opouštět zemi a společně se zvyšující se nezávislostí země zde začala působit Itálie. RIAF tak do své výzbroje v roce 1938 zařadilo 25 bitevních strojů Breda Ba.65 a čtyři dvoumotorové bombardovací letouny Savoia-Marchetti SM.79B, které však byly všechny zničeny během bojů s Brity v roce 1941.

Do roku 1940 pak Británie do Iráku dodala 15 stíhacích strojů Gloster Gladiator, několik dvoumotorových Avro Anson určených k bombardování, dopravní de Havilland Dragon Rapide a de Havilland D.H.90 Dragonfly. Z USA byly dodány lehké bombardéry Douglas DB-8A-4. V roce 1940 mělo RIAF šest operačních bojových squadron, organizovaných podle vzoru Royal Air Force.

V květnu 1941 došlo v Iráku k povstání, do čela vlády se dostal Rašíd Alí al-Kajlání a země se přeorientovala na německé spojence. Během leteckých bojů s RAF utrpělo RIAF značné ztráty, proto Němci do Iráku poslali 14 letounů Heinkel He 111H-6 od 4./KG 4 a 14 strojů Messerschmitt Bf 110D-3 z Řecka od jednotky 4./ZG 76. Italové pak do Iráku dodali 11 strojů Fiat CR.42. RAF si nadále udrželo převahu a až do konce druhé světové války irácké letectvo donutilo k nečinnosti.

Po vítězství Spojenců nastala změna politické orientace také v Iráku, byla obnovena probritská monarchie společně s obnovou RIAF. V roce 1946 irácké letectvo převzalo stíhací a stíhací-bombardovací stroje Hawker Fury F.Mk.I (55 kusů), dopravní de Havilland Dove a později rovněž cvičné de Havilland Chipmunk a transportní Bristol Freighter. Zároveň byla otevřena letecká akademie v Rashidu.

První proudové letouny převzalo RIAF v roce 1953. Nejdříve šest cvičných dvoumístných letounů de Havilland Vampire T.55 a následně 12 jednomístných stíhacích Vampirů F.B.52. O rok později přišlo 12 výkonnějších strojů de Havilland Venom F.B.50. Výzbroj se postupně rozšířila na nové Venomy, pozorovací letouny Auster A.O.P.6, de Havilland Devon, Avro Anson a další Freightery. U akademie byly používány cvičné vrtulové stroje Hunting Provost T.53 a vrtulníky Westland Dragonfly. V roce 1956 RIAF disponovalo více než stovkou letadel a patřilo v oblasti k silným letectvům. V roce 1957 RIAF získalo pět moderních stíhacích exemplářů Hawker Hunter F.6 z Británie, později doplněných o další belgické a nizozemské generálkované Huntery F.G.A.59. S touto výzbrojí RIAF vstoupilo do krátké federace s Jordánskem a státního převratu v létě 1958, kdy byla svržena monarchie s následným vyhlášením republiky El-Džamhúríja el-Irákija.

Nový režim přerušil britské spojenectví a v letech 19591960 se v zemi začali objevovat sovětští poradci. Jen od roku 1958 do roku 1959 bylo iráckému vojenskému letectvu dodáno 15 cvičných letadel Jak-11, 20 strojů MiG-15bis, 30 MiGů-15UTI, přes 100 exemplářů MiG-17, 12 Il-28, 20 An-2 a 13 Il-14M.

 
Důstojník iráckého letectva při výcviku na stroje F-16 v Arizoně
 
Cessna AC-208B Combat Caravan Iráckého letectva při cvičném odpalu střely Hellfire.

Dodávky obrovského množství sovětské letecké techniky pokračovaly také během 60. let 20. století, kdy irácké letectvo posílilo 20 letounů MiG-19S, 21 MiG-21F-13, 90 MiGů-21PF, přes 100 MiGů-21PFM, 12 MiGů-21UM, 50 Su-7BMK, 8 bombardérů Tu-16K, 12 transportních An-12B, 8 vrtulníků Mi-1 a 35 Mi-4.

Tyto dodávky značně snížily závislost Iráku na Velké Británii, která v tomto období dodala iráckému letectvu pouze 20 cvičných strojů BAC Jet Provost a 12 vrtulníků Westland Wessex. Z Francie bylo dodáno také 60 lehkých víceúčelových vrtulníků SA.316 Alouette III.

Po Šestidenní válce, během které přišlo irácké letectvo o 20 letadel, inicioval Baasistický Irák program dovybavení svých leteckých sil novými stroji sovětské výroby. Dodávky sovětské letecké techniky zintenzivnily po roce 1972, kdy byla podepsána sovětsko-irácká dohoda o dvacetiletém přátelství a spolupráci. Tato dohoda Iráku umožnila vybavení svého letectva 40 novými MiGy-21MF, 12 bombardéry Tu-22, jedenácti An-24, 10 An-26, 16 vrtulníky Mi-6 a 150 Mi-8. Mezitím začaly ke zlepšení pilotního výcviku přicházet československé letouny Aero L-29 Delfín.

Dne 7. října 1973 se irácké letectvo zapojilo do probíhající Jomkipurské války, během níž přišlo o 21 strojů Hunter a MiG-21.

Když v roce 1979 přišel k moci Saddám Husajn, letectvo narůstalo velmi rychle. Irák začal objednávat více sovětských a francouzských letadel. Vrchol přišel několik let po dlouhé a krvavé irácko-íránské válce v letech 19801988, kdy se letectvo skládalo z více než 950 letadel včetně Dassault Mirage F1EQ, MiG-25 a MiG-29 a stalo se jednou z největších vzdušných sil v regionu.

Jeho pád přišel během války v Zálivu a pokračoval, když koaliční síly vymáhaly bezletové zóny na severu a jihu Iráku vyhlášené OSN. Zbytky iráckého letectva byly zničeny během invaze do Iráku v roce 2003. V současné době letectvo prodělává přestavbu a většinu výcviku a letadel dostává z USA.

V červnu 2014 se rozhodl Irák zakoupit, kvůli pokračujícím bojům s bojovníky Islámského státu v Iráku a Levantě, od Ruska a Běloruska použité letouny Suchoj Su-25 a údajně i Suchoj Su-30, a helikoptéry Mil Mi-28 a Mil Mi-35.[2] Došlo také k nákupu českých lehkých bojových strojů Aero L-159 Alca.[3]

Přehled letecké techniky

editovat

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky Iráckého letectva podle Flightglobal.com.[4]

Název Fotografie Původ Určení Verze Ve službě Poznámky
Bojové letouny
Aero L-159 Alca   Česko  Česko lehký bojový letoun
dvoumístný letoun[pozn. 1]
L-159A
L-159T
8
0
Objednáno ještě 10 L-159A a 2 L-159T, s opcí na dalších 7 L-159A
Cessna 208 Caravan   USA  USA ozbrojený užitkový letoun AC-208B Combat Caravan 2
General Dynamics F-16 Fighting Falcon Block 52   USA  USA víceúčelový stíhací letoun
dvoumístný letoun[pozn. 1]
F-16C/IQ
F-16D/IQ
13
7
Objednáno dalších 10 F-16C/IQ a 5 F-16D/IQ
JF-17 Thunder   Čína  Čína víceúčelový stíhací letoun Block III 0 (+12) Objednány v únoru 2022.[6]
Suchoj Su-25   Sovětský svaz  Sovětský svaz bitevní letoun 21 Část letounů byla zakoupena v Rusku a Bělorusku, část darována Íránem
Speciální letouny
AMD Alarus CH2000   USA  USA lehký pozorovací letoun Alarus CH2000 MTSA 7
Beechcraft Super King Air   USA  USA průzkumný letoun King Air 350 Recce 6 Objednán ještě 1 kus
Cessna 208 Caravan   USA  USA pozorovací letoun Cessna 208 Recce 3
Seabird Seeker   Austrálie  Austrálie

Jordánsko  Jordánsko

lehký pozorovací letoun SB7L-360A 2
Dopravní a transportní letouny
Antonov An-32   Sovětský svaz  Sovětský svaz taktický transportní letoun 6
Antonov An-178   Ukrajina  Ukrajina střední transportní letoun 0 Objednány 3 kusy
Beechcraft Super King Air   USA  USA lehký dopravní letoun King Air 350 1
de Havilland Canada DHC-6 Twin Otter   Kanada  Kanada lehký transportní/užitkový letoun vlastností STOL 2
Lockheed C-130 Hercules   USA  USA taktický transportní letoun C-130E 3
Lockheed Martin C-130J Super Hercules   USA  USA taktický transportní letoun C-130J 6
Pilatus PC-12   Švýcarsko  Švýcarsko spojovací/lehký dopravní letoun 4
Vrtulníky
Aérospatiale Gazelle   Francie  Francie ozbrojený průzkumný vrtulník SA342 6
Bell 412   USA  USA víceúčelový vrtulník 0 Předběžně objednáno 12 kusů.
Cvičná letadla
Beechcraft T-6 Texan II   USA  USA cvičný letoun T-6A 15 Plánována dodávka dalších 24 kusů v lehké bojové verzi AT-6C
Bell 206   USA  USA cvičný vrtulník 10
Cessna 208 Caravan   USA  USA cvičný letoun 3
KAI T-50 Golden Eagle   Jižní Korea  Jižní Korea proudový cvičný letoun T-50IQ 6 Objednáno ještě 18 kusů
Utva Lasta   Srbsko  Srbsko letoun pro základní výcvik Lasta 95N 20

Galerie

editovat

Poznámky

editovat
  1. a b Dvoumístné cvičné verze bojových letounů se používají především při zaškolování již vycvičených pilotů na konkrétní typ bojového letounu.[5]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iraqi Air Force na anglické Wikipedii.

  1. MIKULÍK, Jan. Operace Cukr. NV Military revue. 25.6.2013, roč. 2013, čís. 7, s. 16–19. 
  2. Russian fighter jets arrive in Iraq for fight against rebels [online]. Haaretz.com, 2014-06-29 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GROHMANN, Jan. České bitevníky L-159 ALCA konečně v Iráku [online]. Armádní noviny, 2015-11-05 [cit. 2017-02-17]. Dostupné online. 
  4. HOYLE, Craig, et al. World Air Forces 2017 [online]. London: Flightglobal, 2016-12-06. S. 10–11. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Cvičné letouny [online]. army.cz [cit. 2017-02-13]. Dostupné online. 
  6. KAY, Linda. Iraq Signs Contract with Pakistan for Purchase of JF-17 Block III Aircraft [online]. 2022-02-02 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 174. 

Externí odkazy

editovat