Ioann Kutka
Ioann Kutka (rusínsky Іоанн Кутка, ukrajinsky Іван Кутка, Ivan Kutka, 23. února 1750 Sukov —17. října 1812 Užhorod)[1] byl rusínský řeckokatolický kanovník a kapitulní vikář, učitel, spisovatel a osvícenec.[1][2] Ioann byl součástí malého osvícenského kroužku okolo Ondřeje Bačinského, který jej založil. Mezi významná díla Ioanna patří Slabikář jazyka ruského (rusínsky Буквар язика руського) a Katechismus, který přeložil do rusínštiny.[1][3]
| Ioann Kutka | |
|---|---|
| Církev | Rusínská řeckokatolická |
| Diecéze | Mukačevská eparchie |
| Sídlo | Užhorod |
| Období služby | 1809 — 1812 |
| Předchůdce | Ondřej Bačinský |
| Nástupce | Aleksej Povčij (před vysvěcením biskupa ještě kapitulní vikář Michal Bradač) |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1775 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Ioann Kutka (Иоанн Кутка) |
| Země | Rakouské císařství |
| Datum narození | 23. února 1750 |
| Datum úmrtí | 17. října 1812 (ve věku 62 let) |
| Místo úmrtí | Užhorod |
| Národnost | Rusín |
| Vyznání | řeckokatolické |
| Rodiče | Ivan Čurhovič st. |
| Povolání | učitel, spisovatel a církevní administrátor |
| Ovlivněn | rusínské osvícenství Ondřeje Bačinského |
| Významné dílo | Slabikář jazyka ruského, Katechismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Od roku 1809 až do své smrti v roce 1812 byl kapitulním vikářem a zastupoval biskupa Mukačevské eparchie.[2] Nahradil ho nově zvolený kapitulní vikář Michal Bradač a poté biskup Aleksej Povčij.
Život
editovatIoann Kutka se narodil 23. února 1750 v Sukově na dnešním Slovensku. Jeho otec byl řeckokatolický farář. Studoval filozofii v Košicích a teologii v Mukačevu.[1] V roce 1775 byl vysvěcen na kněze a pracoval u apoštolského exarchátu košického (dnešní Košická eparchie).[1] O rok později, v roce 1776, se stal kaplanem v Užhorodu. V roce 1777 se stal písařem a sekretářem mukačevského biskupa Ondřeje Bačinského. Ve stejném roce začal vyučovat základy liturgie na Užhorodském teologickém semináři, kde mezi lety 1783 až 1786 byl rektorem.[1]
Kanovník a kapitulní vikář
editovatV roce 1794 se stal kanovníkem u Mukačevské eparchie.[pozn. 1] V roce 1808 se stal pomocníkem již starého Ondřeje Bačinského. Ondřej Bačinský chtěl vyučit Ioanna aby se po jeho smrti stal nástupem a biskupem. Uherské kancléřství ale nepodpořilo kroky Ondřeje a spíš navrhovala jiného kanovníka a to Michala Bradače. Uražený Ondřej nechal jmenovat Ioanna kapitulním vikářem.[1][2]
Ondřej Bačinský zemřel 15. prosince 1809. Nástupcem se měl stát pomocný biskup Michal Bradač, ale jeho titul pomocného biskupa tval pouze během života Ondřeje Bačinského. V reakci na smrt biskupa se stal Ioann nejvýše postaveným v eparchii a řídil celou Mukačevskou eparchii. Důvodem nezvolení nového biskupa byla absence papeže Pia VII. v Římě, ten během napoleonských válek sídlil v Fontainebleau a nemohl zvolit nového biskupa.
Michal Bradač byl nešťastný ze situace v eparchii, jelikož on pomocný biskup, byl podřízený klasickému knězovi. 17. října 1812 zemřel kapitulní vikář Ioann Kutka v Užhorodu.[1][4] Na jeho místo byl zvolen Michal Bradač, ale stále jako kapitulní vikář. Dalším biskupem eparchie se stal Aleksej Povčij.[2]
Dílo
editovatIoann Kutka byl jeden z mála, který podpořil rozvoj rusínského jazyka. Chtěl, aby se stal literárním jazykem, ale to se mu nepodařilo. I tak napsal Slabikář jazyka ruského (rusínsky Буквар язика руського) v rusínštině a Katechismus, který přeložil do rusínštiny a do, tehdy literárního jazyka, církevní slovanštiny.[1][3] Jeho názory na rusínský jazyk ale neopětovala tehdější rusofilská inteligence.
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Йоанн Кутка na rusínské Wikipedii a Кутка Іван na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- ↑ a b c d POP, Ivan. Encyklopedie Podkarpatské Rusi. 1.izd. vyd. Užhorod: Izdat. V. Paďaka 429 s. ISBN 978-966-7838-23-2.
- ↑ a b MAGOCSI, Pavel Robert; KOPECKÝ, Miloslav; PAD̕AK, Valerij. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Pad̕aka 116 s. ISBN 978-966-387-092-2.
- ↑ LUČKAJ, Michal. Historia Carpato-Ruthenorum sacra et civilis antiqua et recens usque ad praesens tempus. Košice: [s.n.], 1843. (latinsky)
Literatura
editovat- LUČKAJ, Michal. Historia Carpato-Ruthenorum sacra et civilis antiqua et recens usque ad praesens tempus. Košice: [s.n.], 1843. (latinsky)
- MAGOCSI, Pavel Robert; KOPECKÝ, Miloslav; PAD̕AK, Valerij. Národ odnikud: ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Užhorod: Pad̕aka 116 s. ISBN 978-966-387-092-2.
- Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- POP, Ivan. Encyklopedie Podkarpatské Rusi. 1.izd. vyd. Užhorod: Izdat. V. Paďaka 429 s. ISBN 978-966-7838-23-2.
