Inka Zemánková

Inka Zemánková
Inka Zemánková
	Inka Zemánková
Základní informace
Rodné jméno	Anna Inez Koníčková
Přezdívka	Dívka k rytmu zrozená
Narození	4. srpna 1915; Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. května 2000 (ve věku 84 let); Praha, Česko
Žánry	swing
Povolání	zpěvačka
Příbuzná témata	Arnošt Kavka, Karel Vlach, Kamil Běhounek
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inka Zemánková, rozená Anna Inez Koníčková (4. srpna 1915 Praha^[1] – 23. května 2000 Praha)^[2], byla významná česká swingová zpěvačka.

Životopis

Dětství

Narodila se 4. srpna 1915 v Praze v porodnici u Apolináře a pokřtěna byla jmény Anna Inez. Kolem jejího data narození vznikly v pozdější době určité pochyby, především z důvodu, že ona sama používala doklady s datem narození 1925.^[3] Podrobnosti lze nalézt v knize Ondřeje Suchého Inka Zemánková.^[4] Zpěvačka navíc v květnu 1959 požádala o úřední změnu hlavního křestního jména, kdy upřednostnila Inez před Annou.
Její otec Josef Koníček pocházel z mlynářské rodiny v Dobřichovicích, matka Anna, rozená Částková, byla dcerou horníka z Brandýska.
Ve dvou letech jí zemřel otec na souchotiny. Na čas ji vychovávala teta a později se s matkou odstěhovala do Pardubic a do Hradce Králové. Zde se krátce učila hrát na klavír. Další stěhování jí přivedlo do Bratislavy. Svoji kariéru zde započala v baletu Slovenského národního divadla u Ely Fuchsové. Po matčině smrti se jí jako sirotka ujala rodinná přítelkyně, po níž si změnila příjmení na Zemánková a odstěhovala se do Prahy.^[5]

Hvězdné období

„	Původně zpívala jen anglicky – americké šlágry. Já ji navrhoval, že by bylo dobré, aby měla také české texty. S výborným textařem Jaroslavem Moravcem jsme pro ni začali psát. Hitem se stalo třeba "Jsem tady já", kde Inka zpívala s gentlemanem Standou Procházkou. A těšilo ji, že zpívá i česky.	“
— Jaroslav Malina^[6]

Začátkem roku 1938 zahájila spolupráci s orchestrem Bobka Bryena, se kterým absolvovala turné ve Zlíně. Následovala spolupráce s Blue Music Karla Slavíka, s orchestrem Karla Vlacha, příležitostně s Melody Boys R. A. Dvorského a s orchestrem Jaroslava Maliny.

První desku Ráda zpívám hot nahrála 3. 8.1939 s Karlem Vlachem u společnosti Ultraphon. Začal se o ni zajímat i film, ale veškeré její naděje překazila německá okupace. Přesto si ale v některých filmech zahrála, většinou to byla role zpěvačky. Ve filmu Martina Friče Hotel Modrá hvězda poprvé zazněla píseň Slunečnice, která se stala tehdejším šlágrem. Pomalu se stala nejlepší zpěvačkou 40. let 20. století.

Asi rok byla členkou dívčího vokálního tria Bajo-trio.^[7]

Koncem 2. světové války absolvovala nucené turné pro české totálně nasazené dělníky.

Dne 20. dubna 1944 se provdala za Václava Holuba.

Po roce 1945 vystupovala s orchestrem Ladislava Habarta v pražském paláci Fénix.

Zákaz veřejného vystupování

Po únoru 1948 komunistická strana postupně začala kontrolovat veškeré dění v zemi, a s ním i hudbu. Po vzoru sovětských soudruhů (Tichon Nikolajevič Chrennikov) vznikla Hudební a artistická ústředna (HAÚ), která byla pod přímým vlivem KSČ a která měla zajistit kontrolu nad umělci. HAÚ jí v padesátých letech nejprve omezila činnost (pod podmínkou, že koncerty bude zahajovat lidovými písněmi) a později ji definitivně zakázala. Na jejím zákazu se pravděpodobně aktivně podílel Dušan Havlíček, tehdejší pracovník HAÚ.

Krátce poté se odstěhovala z Prahy a živila se jako traktoristka. Po roce 1960 ještě získala angažmá v Polsku, Švýcarsku, Německu a ve Francii. Po celý zbytek života se aktivně snažila udržet si pěveckou kondici. V 70. a 80. letech se vracela na pódia a vystupovala v řadě televizních pořadů (například Šestý den je sobota, nebo Kabaret u dobré pohody).

V roce 1984 se podruhé provdala. Zemřela v roce 2000, krátce po smrti svého druhého manžela.

Do českého jazzového zpěvu přinesla zcela nové prvky: používala swingové frázování i za cenu prohřešků vůči výslovnosti, její projev byl mnohem uvolněnější než bylo v té době obvyklé. Rovněž používala scat.

Nejznámější písně

Slunečnice (s orchestrem S. E. Nováčka a kvartetem Lišáci)
Dívka k rytmu zrozená
Ráda zpívám hot

Filmové role

Hotel Modrá hvězda (1941) — zpěvačka
Rukavička (1941) — zpěvačka
Okénko do nebe (1940) — zpěvačka

Diskografie

1939

Ráda zpívám hot
Ranní ptáče

1940

Má láska je jazz
Cvrček muzikant
Melodie Jiřího Traxlera I.
Kamil Běhounek ve svých písních
V objetí tvém
Káčata
Dívka k rytmu zrozená
Pláče nebe

1941

Náhodou
Dívka k rytmu zrozená
Když mlha padá
Bloudění v rytmu
Stalo se jednou
Já a deštník
Dívka mi zpívá
Ticho prosím
Plavé dámy
Slunečnice
Komu to patří
Zítra tou dobou
Bé, bé
Zamilovaný čmelák
S cikánkou kolem světa

1942

Prosinec a sníh
Čekám pět minut jen
Jen o lásce ne
Okamžik
Bláznivý den
Tempo je naše heslo

1943

Mé kouzlo
To je tajemství
Bláznivá melodie

1944

Proto si hrát dám
A-B-C-D
První láska
Řekni mi očima
Rytmus v srdci
Hej diddle
Zítra smíš

Pamětníci vzpomínají na Inku Zemánkovou

Standa Procházka

Mou oblíbenou partnerkou se stala Inka Zemánková...Inka byla velice pilná holka. Třeba jsme odpoledne zpívali na čajích. Dvě hodiny přestávky mezi vystoupeními cvičila v šatně svůj podpis, aby se zájemcům po večerním koncertu hezky podepsala. Ta nádhera byla neuvěřitelná! Víte, že o Ince jsme vůbec nevěděli, kolik je jí vlastně let? Chci zdůtaznit, že Inka byla naší první jazzovou hvězdou. Měla také přezdívku „Dívka v rytmu zrozená“. Hlas si stále cvičila. Značně se jí rozšířil, takže měla velký rozsah a klidně mohla zpívat altové i sopránové písně. Nazpívala spoustu gramofonových desek, které na tehdejší dobu měly vynikající úroveň.^[5]

Odkazy

Reference

↑ Matriční zápis narození řk. kostel u sv. Apolináře [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
↑ Inka Zemánková v Česko-Slovenské filmové databázi
↑ HOFMANOVÁ, Jana. Osobní doklady české zpěvačky, s níž se osud nemazlil, mluví jasně: Většinu života se dělala o 10 let mladší. super.cz [online]. 2018-09-28. Dostupné online.
↑ SUCHÝ, Ondřej. Inka Zemánková : dívka k rytmu zrozená. Praha: Ikar, 2006. 149 s. ISBN 80-249-0795-X.
↑ ^a ^b Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 39, ISBN 978-80-904717-0-2
↑ Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 155, ISBN 978-80-904717-0-2
↑ Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 39–40, ISBN 978-80-904717-0-2

Literatura

Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 812.
Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 39–41, 70, 101, 155, 157, ISBN 978-80-904717-0-2
SUCHÝ, Ondřej. Inka Zemánková : Dívka k rytmu zrozená. Praha : Ikar, 2006. 149 s. ISBN 80-249-0795-X.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 561.
Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 206, ISBN 978-80-7388-552-6

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Inka Zemánková na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Inka Zemánková

[1] Matriční zápis narození řk. kostel u sv. Apolináře [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.

[2] Inka Zemánková v Česko-Slovenské filmové databázi

[3] HOFMANOVÁ, Jana. Osobní doklady české zpěvačky, s níž se osud nemazlil, mluví jasně: Většinu života se dělala o 10 let mladší. super.cz [online]. 2018-09-28. Dostupné online.

[4] SUCHÝ, Ondřej. Inka Zemánková : dívka k rytmu zrozená. Praha: Ikar, 2006. 149 s. ISBN 80-249-0795-X.

[ReferenceA-5] Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 39, ISBN 978-80-904717-0-2

[6] Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 155, ISBN 978-80-904717-0-2

[7] Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 39–40, ISBN 978-80-904717-0-2

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]