Ingo Schulze
německý spisovatel
Ingo Schulze (* 15. prosince 1962, Drážďany) je německý spisovatel.
| Ingo Schulze | |
|---|---|
 Ingo Schulze (2004) | |
| Narození | 15. prosince 1962 (61 let) Drážďany |
| Povolání | spisovatel, novinář, romanopisec a dramatik |
| Národnost | německá |
| Stát |  Německo |
| Alma mater | Univerzita v Jeně |
| Období | 1995-souč. |
| Žánr | esej |
| Témata | literární tvorba, žurnalistika, drama, dramaturgie, próza a esej |
| Významná díla | Obyčejný storky |
| Ocenění | Literární cena magazínu aspekte (1995) Cena Ernsta Willnera (1995) Cena Alfreda Döblina (1995) medaile Johannese Bobrowského (1998) Cena Josepha Breitbacha (2001) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Natalia Schulze |
| Děti | dcery Clara a Franziska |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatIngo Schulze se narodil jako syn profesora fyziky a lékařky. Po rozvodu rodičů vyrůstal u matky. Roku 1981 složil maturitní zkoušku na evangelickém gymnáziu v Drážďanech a na podzim 1981 nastoupil základní vojenskou službu v Národní lidové armádě tehdejší Německé demokratické republiky. Po skončení povinné osmnáctiměsíční služby zahájil roku 1983 studium klasické filologie (řečtiny a latiny) na univerzitě v Jeně, které roku 1988 zakončil diplomovou prací o řeckém dramatiku Eurípidovi. Následně působil do roku 1990 jako dramaturg zemského divadla v Altenburgu, než se definitivně rozhodl pro kariéru novináře. V roce 1993 strávil půl roku v Petrohradě, kde na zakázku jednoho německého podniku rozjížděl vydávání inzertních novin. Od poloviny 90. let je spisovatelem na volné noze.
Část roku 1996 strávil Ingo Schulze jako stipendista v New Yorku.
Ingo Schulze žije se svou manželkou Natalií a dvěma dcerami v Berlíně.
Ocenění
editovat- 1995 - Literární stipendium Alfreda Döblina (Alfred-Döblin-Förderpreis)
- 1995 - Cena Ernsta Willnera (Ernst-Willner-Preis)
- 1995 - Literární cena kulturního magazínu aspekte (Aspekte-Literaturpreis) za knihu 33 Augenblicke des Glücks
- 1998 - Berlínská literární cena (Berliner Literaturpreis)
- 1998 - Medaile Johannese Bobrowského (Johannes-Bobrowski-Medaille)
- 2001 - Cena Josepha Breitbacha (Joseph-Breitbach-Preis) společně s Thomasem Hürlimannem a Dieterem Wellershoffem
- 2006 - Cena Petera Weisse (Peter-Weiss-Preis)
- 2006 - tzv. užší nominace (finalista) na Německou knižní cenu za titul Neue Leben
- 2007 - Villa Massimo-Stipendium
- 2007 - Durynská literární cena (Thüringer Literaturpreis)
- 2007 - Cena Lipského knižního veletrhu (Preis der Leipziger Buchmesse) za soubor povídek Berlínské bolero (Handy)
- 2008 - Premio Grinzane Cavour
- 2008 - Cena Samuela Bogumila Lindeho (Samuel-Bogumil-Linde-Preis), společně s Olgou Tokarczukovou
- 2009 - tzv. širší nominace (longlist) na International IMPAC Dublin Literary Award
- 2011 - Mainzer Stadtschreiber
- 2013 - Brechtova cena města Augsburgu (Brecht-Preis der Stadt Augsburg)
- 2017 - Rheingau Literatur Preis
- 2017 - tzv. širší nominace na Německou knižní cenu za román Peter Holtz
Přehled děl
editovat- 33 Augenblicke des Glücks, 1995
- Simple Storys. Ein Roman aus der ostdeutschen Provinz, 1998
- Der Brief meiner Wirtin, 2000
- Von Nasen, Faxen und Ariadnefäden, 2000, společně s Helmarem Penndorfem
- Mr. Neitherkorn und das Schicksal, 2001
- Würde ich nicht lesen, würde ich auch nicht schreiben, 2002
- Neue Leben, 2005
- Handy, 2007
- Tausend Geschichten sind nicht genug. Leipziger Poetikvorlesung, 2008
- Adam a Evelyn, 2008
- Was wollen wir? Essays, Reden, Skizzen, 2009
- Eine Nacht bei Boris, 2009
- Orangen und Engel. Italienische Skizzen, 2010, s fotografiemi Matthiase Hocha
- Augusto, der Richter. Eine Erzählung, 2010, s grafikami od Petera Schnürperla.
- Unsere schönen neuen Kleider. Gegen die marktkonforme Demokratie – für demokratiekonforme Märkte, 2012
- Henkerslos. Ein Märchenbrevier, 2013, společně s Christine Traber, ilustroval Sebastian Meschenmoser
- Peter Holtz. Sein glückliches Leben erzählt von ihm selbst, 2017
- Die rechtschaffenen Mörder, 2020
V českém překladu
editovat- Obyčejný storky: román z východoněmecké provincie (Simple Storys), překlad: Jana Zoubková, Maťa 2003, ISBN 80-7287-065-3
- Adam a Evelyn (Adam und Evelyn), překlad: Tomáš Dimter, Vakát 2009, ISBN 978-80-87317-00-6
- Berlínské bolero: třináct klasických povídek (Handy), překlad: Tomáš Dimter, Vakát 2009, ISBN 978-80-903815-9-9
Literatura
editovat- ARNOLD, Heinz Ludwig. Ingo Schulze. TEXT+KRITIK. 2012, čís. 193. ISSN 978-3-86916-145-7. (německy)
- AUER, Matthias. Schulze, Ingo. In: ARNOLD, Heinz Ludwig. Munzinger Online/KLG - Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Ravensburg: Munzinger-Archiv, 2001-. Dostupné online. (německy)
- MICHALZIK, Peter. Wie komme ich zur Nordsee? Ingo Schulze erzählt einfache Geschichten, die ziemlich vertrackt sind und die alle lieben. In: KRAFT, Thomas. Aufgerissen. Zur Literatur der 90er. München, Zürich: Piper Verlag, 2000. ISSN 3-492-04224-4. S. 25–38. (německy)
- SCHMITZ, Walter. Der verschwundene Autor als Chronist der Provinz. Ingo Schulzes Erzählprosa in den 90er Jahren. In: WEHDEKING, Volker. Mentalitätswandel in der deutschen Literatur zur Einheit. Berlin: E. Schmidt, 2000. S. 133–140. (německy)
- SYMMANK, Markus. Karnevaleske Konfigurationen in der deutschen Gegenwartsliteratur. Untersuchungen anhand ausgewählter Texte von Wolfgang Hilbig, Stephan Krawczyk, Katja Lange-Müller, Ingo Schulze und Stefan Schütz. Würzburg: Königshausen und Neumann, 2002. (německy)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingo Schulze na Wikimedia Commons 
Osoba Ingo Schulze ve Wikicitátech- (německy) Oficiální web autora
- (německy) Ingo Schulze na stránkách Německé národní knihovny
Recenze
- Lenka Housková: Až příliš obyčejné historky - recenze titulu Obyčejný storky na serveru iLiteratura.cz, 18.6.2003.
- Lenka Housková: Nové životy - recenze titulu Neue Leben na serveru iLiteratura.cz, 29.5.2006.
Ukázky z díla
- Ingo Schulze: Môj Západ - slovenský překlad Schulzeho eseje, Salon.eu.sk, květen 2009.
