Ikarus 66
Ikarus 66 je model autobusu maďarské značky Ikarus, který se vyráběl od padesátých let 20. století do roku 1973.[1]
| Ikarus 66 | |
|---|---|
 Ikarus 66 | |
| Typ | 66 |
| Výrobce | Ikarus |
| Výroba v letech | 1952–1973 |
| Technické údaje | |
| Délka | 11 330 mm |
| Šířka | 2 500 mm |
| Výška | 2 980–3 090 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 8 500–9 300 kg |
| Motory a převodovky | |
| Motor | Csepel D 614 |
| Výkon motoru | 106 kW |
| Druh převodovky | mechanická (5+1) |
 multimediální obsah na CommonsNěkterá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatVozidlo produkovala firma Ikarus, na níž se po komunistickém znárodnění přejmenovala někdejší luxusní karosářská dílna Imre Uhryho založená roku 1895.[2] Autobusy, jež Ikarus po druhé světové válce vyráběl, vycházely z předválečných plánů, které u jednotlivých vozidel měly motor umístěný vpředu. V poválečné době se však více automobilek zaměřovalo na výrobu autobusů s motorem vzadu nebo pod podlahou, aby zbylo více místa pro cestující. I firma Ikarus nakonec začala v roce 1952 tuto koncepci zkoušet, přičemž model Ikarus 66 patřil spolu s vozidly Ikarus 55 k prvním, které se dočkaly komerční výroby.[1] Verze 55 byla určena pro dálkovou dopravu, zatímco 66 pro linkový či městský provoz.[3]
Autobusy Ikarus 66 jezdily jak v Maďarsku, tak také v dalších zemích východního bloku. Část z produkce odkoupili i odběratelé z Kuvajtu. Tamní dobré zkušenosti s autobusem pak následně otevřely možnosti exportu i do dalších zemí světa. Poslední model sjel z výrobní linky továrny v roce 1973.[1]
Popis
editovatDélka autobusu dosahovala 11 400 milimetrů, šířka 2500 milimetrů a výška 2900 milimetrů. Rozvor mezi oběma nápravami činil 5550 milimetrů. Podvozek tvořila samonosná ocelová kostra, na níž se jak v přední části, tak rovněž vzadu nacházely hvězdicové nápravy vybavené poloeliptickým odpružením.[4] Vozidlo poháněl šestiválcový čtyřtaktní dieselový motor Csepel D 613 a posléze D 614,[5] mající objem válců 8275 kubických centimetrů a výkonem 145 koní, jenž se ve své době řadil k silným motorům. Exportní verze ale mohly pohánět jiné motorové jednotky jako například dieselový motor od společnosti IFA o výkonu 190, jež měla vozidla vyvážená roku 1972 do Východního Německa (NDR).[5] Motor se nacházel v zadní části vozidla,[4] která tak měla svou charakteristickou podobu.[5] Spotřeba autobusu dosahovala 34 litrů paliva na ujetí sta kilometrů. Celková hmotnost vozidla dosahovala 15 tun, přičemž vlastní se pohybovala na úrovni 9,5 tuny.[4]
Autobus disponoval místy pro 41 sedících cestujících a dalších 31 pasažérů mohlo během jízdy stát. Nástup do vozidla a výstup z něj umožňovaly dvoje harmonikové dveře.[4] Svým vybavením byl autobus na úrovni tehdejších vozidel produkovaných v západní Evropě.[5] Svá objemnější zavazadla si mohli cestující odkládat do prostoru na střeše autobusu a v zadní části střechy byl umístěn vývod větrání, který umožňoval přísun čerstvého vzduchu pro chlazení motoru.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Ikarus 66. [s.l.]: Editions Atlas, 2015. 6 s. Kapitola Do města i na cesty.
- ↑ Ikarus 66. [s.l.]: Editions Atlas, 2015. 6 s. Kapitola Ikarova křídla.
- ↑ HYAN, Tomáš. Příběh pozoruhodných autobusů Ikarus 55 a 66. Garáž.cz [online]. 2020-09-14 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Ikarus 66. [s.l.]: Editions Atlas, 2015. 6 s. Kapitola Ikarus 66.
- ↑ a b c d Ikarus 66. [s.l.]: Editions Atlas, 2015. 6 s. Kapitola Velký zadek.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ikarus 66 na Wikimedia Commons
