Igor Zhoř
Igor Zhoř (9. března 1925, Brno – 22. listopadu 1997, tamtéž) byl český teoretik výtvarného umění a výtvarné výchovy, vysokoškolský pedagog, umělecký kritik, publicista a organizátor. Věnoval se především integraci problematiky moderního a současného výtvarného umění do výtvarné výchovy a do vzdělávacího systému i veřejného života.
| Prof. PaedDr. Igor Zhoř, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 9. března 1925 Brno |
| Úmrtí | 22. listopadu 1997 (ve věku 72 let) Brno |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Povolání | překladatel, kurátor, učitel, fotograf, historik umění, publicista, kritik umění, teoretik umění a spisovatel literatury faktu |
| Ocenění | Stříbrná medaile MU (1995) |
| Rodiče | Antonín Zhoř |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a dílo
editovatJeho rodiči byli spisovatel a pedagog Antonín Zhoř (1896 Rosice – 1965 Brno) a učitelka Milada Zhořová (1898 Bělidla – ?), roz. Boháčková. V roce 1944 maturoval na reálném gymnáziu v Brně. Poté ještě za okupace pracoval jako zemědělský dělník na německém velkostatku v Medlánkách a později byl nasazen jako kartotékář do poradny pro volbu povolání při úřadu práce, kde pracoval i po osvobození v květnu 1945.
Po znovuotevření vysokých škol studoval v letech 1945–1949 na Přírodovědecké fakultě Univerzity v Brně deskriptivní geometrii, na Fakultě architektury Vysokého učení technického a na Pedagogické fakultě brněnské univerzity obor výtvarná výchova. Zde složil v roce 1949 státní zkoušku a v roce 1950 získal jako jeden z prvních posluchačů doktorát z pedagogiky.
Pedagogické působení
editovatNa umístěnku byl Zhoř od roku 1950 přidělen na měšťanskou školu do Pohořelic, kde působil s výjimkou dvouleté vojenské služby do září 1954. Po studiích se zabýval zejména otázkami výchovy uměním a zařazením tzv. „besed o umění“ do školních osnov, o čemž přednášel v letech 1952–1953 jako konzultant pro dálkové studium dějin umění na Vyšší škole pedagogické v Brně (VŠP). V letech 1954–1958 byl do zrušení dané instituce asistentem odd. výtvarné výchovy Výzkumného ústavu pedagogického v Brně.
Dráhu vysokoškolského pedagoga zahájil po dobu jednoho roku jako odborný asistent na odd. pro výchovu uměním na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. V letech 1960–1971 pak působil jako odborný asistent pověřený vedením oboru dějiny a teorie výtvarného umění na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita) v Brně. Později ještě externě přednášel (do roku 1971) dějiny umění na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V roce 1968 byla Zhořovi po čtyřech letech externí aspirantury pod vedením prof. Alberta Kutala na Filozofické fakultě udělena kandidatura věd (CSc.). Disertace na téma „Historie uměleckých škol a jejich podíl na výtvarné situaci Brna v posledních šesti desetiletích“ byla publikována v univerzitní edici Spisů a také knižně.[1][2] V roce 1969 na téže fakultě stačil úspěšně projít habilitačním řízením, ke jmenování docentem však už nedošlo v důsledku rozvázání pracovního poměru ze strany vedení školy z politických důvodů. Musel tedy na počátku normalizace opustit akademickou půdu a bylo mu zakázáno publikovat a veřejně vystupovat. Poněvadž od mládí trpěl zrakovou chorobou, která se v té době zhoršila, mohl mu být přiznán alespoň invalidní důchod, ke kterému si přivydělával příležitostným psaním reklamních textů nebo jako lektor výtvarných kroužků pro amatéry. Snažil se i nadále publikovat své texty, ale pod cizími jmény nebo pod pseudonymy. Až během pokročilých 80. let se znovu postupně zapojoval do veřejného uměleckého života jako autor textů v katalozích výstav a později příspěvků v časopisu Ateliér.
Teprve po revoluci v roce 1989 se Igor Zhoř po dvou desetiletích strávených v ústraní vrátil na akademickou půdu Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity – na místo vedoucího Katedry výtvarné výchovy. Byl mu uznán docentský titul a v roce 1990 byl jmenován profesorem v oboru teorie vyučování ve výtvarné výchově. V prvním polistopadovém období zde zastával také funkci studijního proděkana.
V roce 1993 byl jedním ze zakladatelů Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU). Byl tvůrcem prvních učebních plánů a od října 1993 do září 1996 zde působil na pozici vedoucího kabinetu teorie a dějin umění. Roku 1997 se stal jejím děkanem. V této funkci však pobyl pouze krátce.
Zemřel náhle 22. listopadu 1997 v Brně. Je pochován na brněnském Ústředním hřbitově na Vídeňské ulici, skup. 58, řada 2, hrob č. 155.
Teoretická činnost
editovatSouběžně se svým pedagogickým působením na vysokých školách byl Igor Zhoř od konce 50. let aktivní i v oblasti prezentace, propagace a organizace aktuálního výtvarného umění. Roku 1958 založil (spolu Jiřím Hadlačem, Daliborem Chatrným, Miroslavem Netíkem a dalšími) tvůrčí skupinu Profil 58, kde působil jako teoretik a mluvčí skupiny, autor textů a organizátor výstav. V roce 1960 založil s Adolfem Kroupou spolek Klub mladých přátel výtvarného umění při Domě umění města Brna, kde přispíval k popularizaci umění mezi mladou generací. Byl hlavním tvůrcem jedinečného mezioborového výstavního konceptu tzv. „školy vidění“, který měl být původně tvořen třemi didaktickými výstavami zaměřenými na kresbu, barvu a kompozici. Ve spolupráci s malířem Pavlem Navrátilem a tehdejším kurátorem Národní galerie v Praze Petrem Spielmannem byla v roce 1961 realizována pouze výstava s názvem Výmluvnost kresby. Podílel se zásadně na koncepci i organizaci výstavy Konfrontace brněnských tvůrčích skupin v Domě umění v roce 1963. Na jaře roku 1968 byl iniciátorem výstavy deseti tehdy ještě nepříliš známých českých sochařů pod názvem Deset sochařských vyznání ve výstavní síni Fronta v Praze, a to v souvislosti s vydáním své knihy Hledání tvaru, která byla objevným vstupem do problematiky moderního sochařství.
Jako člen československé sekce InSEA (International Society for Education through Art) se Zhoř účastnil domácích i zahraničních vědeckých konferencí zaměřených na otázky teorie výtvarného vzdělávání. V pozici člena organizačního výboru byl tajemníkem vědeckého programu XVIII. světového kongresu InSEA v Praze roku 1966, na němž úvodní projev přednesl Jan Patočka. V roce 1967 vznikl Československý komitét InSEA, na jehož vzniku i organizaci se vedle dalších také podílel a později v roce 1992 zpracovával koncept jejího rozdělení.[3]
Je autorem řady publikací o výtvarném umění, od roku 1984 přispíval pod pseudonymem články a překlady do pražských a brněnských samizdatových sborníků, od roku 1989 pod vlastním jménem. Byl aktivní v redakčních radách časopisů ROK, Ateliér, Bulletin MG, Výtvarná výchova, Estetická výchova atd.
V roce 1990 byl zakládajícím členem spolku TT klub výtvarných umělců Brno, který sdružoval více než stovku umělců i teoretiků.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Historie výtvarných škol v Brně a jejich podíl na umělecké situaci města v posledních šesti desítiletích [online]. Brno: 1967 [cit. 2023-07-14]. (Spisy Pedagogické fakulty Univerzity J.E. Purkyně v Brně). Dostupné v knihovně FF MUNI.
- ↑ ZHOŘ, Igor. Historie výtvarných škol v Brně. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1968. Spisy pedagogické fakulty University J.E. Purkyně v Brně. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:32f33410-e634-11ec-a067-005056827e52
- ↑ Veronika Drobná; Radek Horáček. Živý odkaz Igora Zhoře. Výtvarná výchova - časopis pro výtvarnou a obecně estetickou výchovu školní a mimoškolní [online]. Pedagogická fakulta UK Praha, 2015 [cit. 2023-07-14]. Roč. 55, čís. 3–4. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Igor Zhoř
- Igor Zhoř v Encyklopedii dějin města Brna
