Igor Míchal
Igor Míchal (15. července 1932 Brno – 4. srpna 2002) byl český ekolog, lesník, pedagog a fotograf. Věnoval se zkoumání ekologických zákonitostí v krajině a jejich praktickému využití v územních systémech ekologické stability.[1]
| Igor Míchal, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 15. července 1932 Brno |
| Úmrtí | 4. srpna 2002 (ve věku 70 let) |
| Povolání | ekolog, fotograf a lesník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatIgor Míchal se narodil v Brně. Dětství prožil vzhledem ke strachu rodičů z druhé světové války na chalupě v údolí řeky Bobrůvky. Chodil do základní školy v Nové Vsi. Mezi lety 1950–1954 studoval na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně. Nejen v době studia patřili mezi jeho vzory pedagogové Alois Zlatník, Bohumil Doležal a Bohuslav Polanský. Po ukončení školy se v roce 1955 stal tanečníkem ve „Státním souboru písní a tanců“. Následoval svého přítele z fakulty Milana Križa, pozdějšího profesora na zvolenské lesnické fakultě. Chtěl „poznat svět“. Získal angažmá v Československém státním cirkuse (1959–1960). Zde se seznámil s budoucí manželkou. Během téměř šestiletého období se upevnila jeho láska k folklóru především Slovenska a Karpat.[2]
Od roku 1988 po nákaze virovou hepatitidou mu byl přiznán invalidní důchod.[2] V porevolučních letech působil také jako pedagog. Externě přednášel na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě. Zemřel 4. srpna 2002. Byl zpopelněn a rozptýlen bez obřadu (na vlastního přání).[3]
Profesní život
editovatV roce 1960 se vrátil k vystudované odbornosti a začal pracovat jako „lesní technik – taxátor“ ve zvolenském Lesprojektu, kde působil jako lesník a praktik hospodářské úpravy lesů[4]. Zde se seznámil s pozdějším přítelem Ivanem Vološčukem, budoucím ředitelem Tatranského národního parku. V roce 1962 se přestěhoval s manželkou do Prahy. Do roku 1968 pokračoval v práci v Lesprojektu, nyní v Brandýse nad Labem. Věnoval se územnímu plánování a přirozené podobě krajiny a její funkci. Získal dalšího celoživotního přítele Eduarda Průšu. Společně jezdili na motorce na východní Slovensko, kde se věnovali studiu a fotografování pralesovitých porostů a lesů, které byly málo zasaženy lidskou činností. S přítelem spolupracoval po celý život.[2]
Poté pracoval dvacet let v Terplanu – Státním ústavu pro územní plánování a krajinnou ekologii v Praze. V roce 1969 obhájil kandidátskou disertační práci Biotechnická studie karpatské jedlové bučiny.[5] Během sedmdesátých let 20. století spoluorganizoval semináře o ekologické problematice. Patřil k vedoucím autorům řady stěžejních materiálů o krajině a životním prostředí v České republice, mezi něž patří například:
- Generel klidových oblastí (1971–1978) – koncepční krajinářský dokument, zpracovaný pro tehdejší kraje Československa
- Prognóza ekologických změn jihomoravských lužních lesů (1978), spoluautor Oldřich Musil
- Ekologický generel ČSSR (1985), kolektiv autorů[6]
Z dalších materiálů lze jmenovat Hodnocení úrovně životního prostředí, Bilance významných krajinných prvků, Nadregionální územní systém ekologické stability Čech, Moravy a Slezska, koncept evropské ekologické sítě EECONET[7] a další.[3] V devadesátých letech spolupracoval mimo jiné s Josefem Vavrouškem, Ivanem Ryndou a Ivanem Dejmalem na konferenci „Tvář naší země“.[2]
Igor Míchal se angažoval v nevládních i vládních organizacích. Spolupracoval s Hnutím DUHA. Aktivně pracoval ve vědecké radě Krkonošského národního parku, v Národním lesnickém komitétu, v autorizační komisi České komory architektů, v Oponentní radě Ministerstva životního prostředí pro územní systémy. Byl členem předsednictva a místopředsedou Společnosti pro trvale udržitelný život a členem Českého národního lesnického komitétu.[8] V posledních letech svého života pracoval v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.[3]
Publikace
editovat- 1988 – O odpovědném vztahu k přírodě
- 1991 – Rozhovory o ekologii a ochraně přírody
- 1991 – Hodnoty, etika a životní prostředí[5]
- 1994 – Ekologická stabilita
- 1994 – Hovory s lesníky[8]
- 1999 – Péče o chráněná území II.
- 2003 – Krajinný ráz, společně s Jiřím Löwem
Během svého života napsal desítky vědeckých a odborných prací, věnoval se také populárně vědeckým textům.[8]
Fotograf
editovatFotografoval rád a často krajinné celky a přirozené lesy. Věnoval se dokumentární vědecké fotografii. U části jeho fotografické tvorby je zřejmé, že hlavní úlohu přebírala estetická kvalita obrazu, která vycházela z hodnot představovaných Josefem Sudkem a Rudolfem Jandou. Jeho fotografickou pozůstalost vlastní Moravská galerie v Brně.[2]
Ocenění
editovat- 1999 – Cena Josefa Vavrouška
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ing. Igor Míchal, CSc.. stuz.cz [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e MAGDA, Pavel. Zdráv buď, ctihodný kmete. Les, krajina a člověk Igor Míchal. www.casopisveronica.cz [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c EKOLIST, Jakub Kašpar, Karel Jech. Po dlouhé a těžké nemoci zemřel ekolog Igor Míchal. Ekolist.cz [online]. 2002-08-05 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Igor Míchal – Osobnost Ceny Josefa Vavrouška. www.nadacepartnerstvi.cz [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
- ↑ a b KOVÁŘ, Pavel. Ing. Igor Míchal, CSc. a jeho překvapení. Živa. 1992, čís. 3, s. 141. Dostupné online.
- ↑ Ekologický generel ČSSR - Online katalog knihovny AOPK ČR. knihovna.nature.cz [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
- ↑ EECONET. www.mezistromy.cz [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Zemřel Igor Míchal. Lesnická práce [online]. [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Zdráv buď, ctihodný kmete. – článek k desátému výročí úmrtí
