Ignacy Krasicki

polský prozaik, básník, publicista a církevní hodnostář

Ignacy Błażej Franciszek Krasicki (pseudonym: Michał Mowiński; 3. února 1735, Dubiecko nedaleko Sanoku14. března 1801, Berlín) byl polský prozaik, básník, publicista a církevní hodnostář[1]. Jeden z hlavních představitelů polského osvícenství.[2] Byl nazýván "knížetem básníků" (Prince des poètes).

Ignacy Krasicki
Narození3. února 1735
Dubiecko
Úmrtí14. března 1801 (ve věku 66 let)
Berlín
Místo pohřbeníBazilika Nanebevzetí Panny Marie v Hnězdně
Povolánínovinář, jazykovědec, básník, spisovatel, romanopisec, překladatel, katolický kněz, dramatik, katolický jáhen a katolický biskup
Alma materjezuitská kolej ve Lvově
Významná dílaMikołaja Doświadczyńskiego przypadki
Monachomachie čili Válka mnichů
Hymn do miłości Ojczyzny
OceněníŘád svatého Stanislava (1767)
Řád bílé orlice (1774)
Řád červené orlice (1798)
Řád černé orlice (1798)
RodičeJan Boży Krasicki
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Portrét Ignacy Krasickiho (1735-1801)
Dílo 'Bajki i przypowieści Ignacego Krasickiego (1856)'

Narodil se 3. února 1735 v Dubiecku, pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny a již od mladých let byl rodiči předurčen pro duchovní dráhu, a to zejména proto, že otec, který se snažil zamezit rozdrobení rodového majetku, nechal do církevních služeb vstoupit čtyři ze svých pěti synů. V mládí studoval na jezuitské škole ve Lvově (17431750), později v letech 17511754 ve Varšavě a poté strávil jako kněz 2 roky (v letech 17591761) na studiích v Římě. Po návratu se stal sekretářem polského primase Vladislava Alexandra Łubieńského a díky své otevřené a přátelské povaze si získal mnoho vlivných přátel, seznámil se mj. také s budoucím králem Stanislavem Augustem Poniatowským.

Roku 1766 byl za své zásluhy při práci pro krále jmenován biskupem warmijským (později pak používal kryptogramu X.B.W. - Książę Biskup Warmiński - Kníže-biskup warmijský). Na jeho dvoře v Lidzbarku Warmińském (Heilsberg) se rozvíjel kulturní a umělecký život. Ve své funkci často cestoval, zejména do Německa, kam byl často zván Fridrichem II., s nímž udržoval velmi přátelské styky. Ve svém díle pak často chválil vládu Stanislawa Augusta, avšak přímo jeho politický program neschvaloval.

Po prvním dělení Polska v roce 1772 se celá jeho diecéze dostala pod nadvládu Pruska. I po této události nadále udržoval kontakty s Varšavou. V druhé polovině 70. let 18. století mu byly odebrány některé finanční výhody a dostal se do tísnivé situace. Díky jeho přátelskému vztahu s Fridrichem II. se v roce 1795 stal arcibiskupem hnězdněnským. V roce 1800 se pak také stal jedním ze zakladatelů varšavského Towarzystwa Przyjaciól Nauk. Zemřel 14. března 1801 při svém pobytu v Berlíně.

V jeho tvorbě dominovala stránka humoristicko-satirická. Od roku 1768 se Krasicki stal redaktorem časopisu Monitor. V letech 17751780 se náhle projevil jeho talent, když v rozmezí několika málo let napsal takřka všechna svá významná díla. V pozdějších letech pak vydával již jen jejich doplnění. Prvním z těchto děl byla Myszeidos (1775), heroikomický epos o válce myší a koček. V ní Krasicki parodoval pomocí motivů lidových bajek známá díla antické literatury (Homér).

Téměř současně s tímto dílem napsal Krasicki také Mikołaja Doświadczyńskiego przypadki (1776), jež je považován za první novodobý polský román. Dělí se na tři knihy, v nichž se konstruuje osobnost hlavního hrdiny Mikołaje, z kterého se nakonec stává moudrý, dobrý a spravedlivý člověk. Spojují se zde momenty výchovné, utopické a dobrodružné.

Na tento román pak navazuje další dílo Krasického – Pan Podstoli. Ten vyšel postupně v letech 17781803. Autor zde vyobrazuje vzorného polského šlechtice, dobrého hospodáře a osvíceného občana. Navazuje tak na "poctivého člověka" M. Reje a na další díla, která vznikala především v renesanci a zobrazovala správného člověka.

Tepáním do vlastních řad se stala skladba Monachomachia (1778), v níž se Krasicki zaměřil na kritiku zahálčivosti, hlouposti a pijanství některých mnichů. V šesti písních vypovídá o sporu mezi dvěma církevními řády – dominikáni a karmelitány při veřejné teologické diskuzi. Vydání tohoto díla, které vyšlo anonymně v Lipsku, a které bylo na svou dobu velmi neobvyklé, však způsobilo velký skandál. Podle způsobu vyjadřování a osobitému stylu byl však autor tohoto díla odhalen a na Krasického se snesla kritika jak ze strany církevní, tak i světské. Proto byl autor nucen na protesty postižených reagovat ironickou odpovědí – Antymonachomachia (1780). Toto dílo bylo kompozičně stejné jako Monachomachia, má i stejné hrdiny. Autor zde ze svých názorů zdánlivě ustoupil, ve skutečnosti však svou kritiku ještě přiostřil.

Za umělecky nejdokonalejší Krasického dílo jsou považovány Bajki i przypowieści (1779) a Bajki nowe (1803) v nichž představil útvory epigramaticky stručné, zakončené výraznou pointou. Širší epickou stavbou se pak vyznačovaly jeho Satyry (1779).

Z polských dějin vytěžil látku k hrdinské poemě Wojna chocimska (1780), v níž navázal na obdobné dílo Wacława Potockého.

Krasicki se nezabýval pouze krásnou literaturou, ale psal také díla z oblasti homiletiky, teologie, heraldiky, překládal, přispíval články do časopisu Monitor, a také do vlastního časopisu, který vydával pod názvem „Co tydzień“. Jeho jediným politicky zaměřeným dílem byla reakce na vypuknutí Kościuszkova povstáníPowieść prawdziwa o narożnej kamienicy w Kukurowcach, v níž ve zkratce popisuje dějiny Polska a nabádá čtenáře k boji za svobodu.

Za jeho dílo ho ocenil také král několika vyznamenáními, např. Řádem Bílého Orla nebo Řádem sv. Stanislava.

Překlady do češtiny

editovat

Do češtiny bylo přeloženo souborné dílo Vojna mnichů a jiné básně, které obsahuje Myšeis, Monachomachii, Satiry a Bajky. Vyšlo v Praze v roce 1959, překlad Erich Sojka.

Reference

editovat
  1. Ignacy Krasicki v Encyklopedii PWN
  2. Ignacy Krasicki: satyra prawdę mówi. Polskieradio.pl [online]. 2015-02-03. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • GOLIŃSKI, Zbigniew. Ignacy Krasicki. Biografie sławnych ludzi. Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy (PIW), 1979. 440 S. ISBN 83-06-00240-7

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat