Ignácio de Loyola Brandão
brazilský spisovatel
Ignácio de Loyola Brandão (* 31. července 1936 Araraquara) je brazilský spisovatel. Svou první knihu, sbírku povídek Depois do Sol, vydal v roce 1965; první román Bebel que a Cidade Comeu vyšel v roce 1968. Již v roce 1969 dokončil další román Zero, který ale v Brazílii dlouho nemohl vyjít a vyšel nejprve v italském překladu (1974). Později byl přeložen do několika dalších jazyků, včetně češtiny (Maťa 2010 v překladu Josefa Kučery).[1] Je dvojnásobným držitelem ceny Prêmio Jabuti, a to za knihy O Menino que vendia Palavras (2008) a Os Olhos Cegos dos Cavalos (2015). V roce 2016 získal ocenění Prêmio Machado de Assis.
| Ignácio de Loyola Brandão | |
|---|---|
.jpg) Ignácio de Loyola Brandão (12. října 2013) | |
| Narození | 31. července 1936 (88 let) Araraquara |
| Povolání | spisovatel, novinář, romanopisec a povídkář |
| Žánr | vědecká fikce a literatura pro děti a mládež |
| Ocenění | Cena želvy za literaturu (2016) Prêmio Machado de Assis (2016) Cena Jucy Pata (2019) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Odkazy
editovatReference
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignácio de Loyola Brandão na Wikimedia Commons - Ignácio de Loyola Brandão v Databázi knih
- Ignácio de Loyola Brandão v Internet Movie Database (anglicky)
