Iešige Tokugawa
Iešige Tokugawa (japonsky 徳川 家重, Tokugawa Iešige; 28. ledna 1712 – 13. července 1761) byl devátým šógunem Tokugawské dynastie, který vládl od roku 1745 do svého odstoupení v roce 1760. Byl synem Jošimunea Tokugawy, vnukem Micusady Tokugawy, pravnukem Jorinobua Tokugawy a prapravnukem Iejasua Tokugawy.
| Iešige Tokugawa 徳川 家重 | |
|---|---|
 | |
| 9. šógun Tokugawského šógunátu | |
| Ve funkci: 1745 – 1760 | |
| Předchůdce | Jošimune Tokugawa |
| Nástupce | Ieharu Tokugawa |
| Narození | 28. ledna 1712 Akasaka |
| Úmrtí | 13. července 1761 (ve věku 49 let) |
| Místo pohřbení | Zódžódži |
| Choť | Masukodžó Šišinin Andžóin |
| Rodiče | Jošimune Tokugawa a Šintokuin |
| Děti | Ieharu Tokugawa Šigejoši Tokugawa |
| Příbuzní | Munetake Tokugawa, Munetada Tokugawa a Jorimoto Tokugawa (sourozenci) Takamine (júši) Iemoto Tokugawa (vnuk) |
| Profese | samuraj |
| Podpis |  |
| Commons | Tokugawa Ieshige |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dětství
editovatByl prvním synem Jošimunea Tokugawy a jeho matka byla dcerou Tadanao Okubo, známá jako Osuma no kata. Jeho dětské jméno bylo Nagatomi-maru. Ceremoniál dospělosti genpuku podstoupil v roce 1725. Jeho první manželka, Nami-no-mija, byla dcerou prince Fušimi-no-mija Kuninaga (伏見宮 邦永親王). Jeho druhá manželka, Okó, byla dcerou jednoho z dvořanů, který následoval jeho první manželku z Císařského dvora na dvůr šóguna do Eda. Tato druhá manželka, známá svou přátelskou povahou, byla matkou Iehara, který se stal dědicem Iešigea.[1]
Šógun Iešige (1745 - 1760)
editovatV Enkjó 2 se Iešige stal šógunem.[2]
Iešige trpěl chronickou chorobou dýchání a několika řečovými defekty. Jošimuneův výběr Iešigea za svého dědice vyvolal velké neshody v šógunátu kvůli jeho mladším bratrům Munetaku Tokugawovi a Munetadu Tokugawovi, kteří se zdáli mnohem vhodnějšími kandidáty. Jošimune trval na svém rozhodnutí v souladu s konfuciálním principem primogenitury; Iešige pokračoval v úloze formální hlavy šógunátu. Jošimune řídil státní záležitosti i po svém oficiálním odchodu do ústraní v roce 1745. Jeho pozornost měla za cíl ujistit se, že Iešige je ve svém úřadě v bezpečí. Iešige zůstal šógunem až do roku 1760.
Iešige se nezajímal o vládní záležitosti a nechal všechny rozhodnutí na svém komorníkovi Tadamicu Ooka (1709-1760). Oficiálně se vzdal úřadu šóguna v roce 1760, přijal titul Ógošo a jmenoval svého prvního syna Ieharu Tokugawa za 10. šóguna. Zemřel následující rok.
Iešigeho druhý syn, Šigejoši Tokugawa, se stal zakladatelem klanu Šimizu Tokugawa, který spolu s Tajasu a Hitocubaši (založenými mladšími bratry Iešigea) se stali gosankjó, třemi vedlejšími větvemi klanu Tokugawa, ze kterých mohli být v budoucnosti vybráni šóguni, pokud by vymřela hlavní linie. Připojili se k existujícím třem vedlejším větvím gosanke, v kterých se narodil i otec Iešigea, Jošimune.
Iešigeho vláda, pronásledovaná přírodními katastrofami, korupcí, obdobími hladu, nouzí obchodníků a jeho neohrabaností v řešení těchto problémů, byla velmi slabá.
Iešigeho posmrtný titul byl Džunšin-in a jeho hrob byl v mauzoleu rodiny Tokugawa v Zódžódži v okrese Šiba v Edě. Jeho pozůstatky byli exhumované a podrobené vědeckému zkoumání v letech 1958-1960. Bylo zjištěné, že jeho zuby byly zahnuté a zdeformované, v souladu s historickými záznamy byla jeho řeč defektní a jeho krevní skupina byla typu A.
Éry Iešigeho vlády
editovatRoky, v kterých byl Iešige šógunem, jsou specificky identifikovány více než jedním názvem éry nebo nengó.[2]
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iešige Tokugawa na Wikimedia Commons
Literatura
editovat- SCREECH, Timon. Secret Memoirs of the Shoguns: Isaac Titsingh and Japan, 1779-1822. RoutledgeCurzon: London, 2006. ISBN 0-7007-1720-X.
- TITSINGH, Isaac. Illustrations of Japan. London: Ackerman, 1822. Dostupné online.
- TITSINGH, Isaac. [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland, 1834. Dostupné online.
- CONRAD, Totman. Politics in the Tokugawa bakufu, 1600-1843. Cambridge: Harvard University Press, 1967.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Tokugawa Ieshige na slovenské Wikipedii a Tokugawa Ieshige na anglické Wikipedii.
- ↑ SCREECH, Timon. Secret Memoirs of the Shoguns: Isaac Titsingh and Japan, 1779-1822. RoutledgeCurzon: London, 2006. Dostupné online. ISBN 0-7007-1720-X. S. 130.
- ↑ a b TITSINGH, Isaac. [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland, 1834. Dostupné online. S. 418.