Išiko Mori
Išiko Mori (japonsky 毛利石子 Mori Išiko, 21. července 1899 Čiba – 6. ledna 1972 Honolulu) byla japonská lékařka a korespondentka novin Jomiuri Šinbun.
| Išiko Mori | |
|---|---|
| Rodné jméno | Išiko Šibuja |
| Narození | 21. července 1899 Prefektura Čiba  Japonské císařství |
| Úmrtí | 6. ledna 1972 (ve věku 72 let) Honolulu  USA |
| Příčina úmrtí | karcinom plic |
| Národnost | japonská |
| Povolání | lékařka |
| Choť | Motokazu Mori |
| Děti | 2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatNarodila se jako Išiko Šibuja 21. července 1899 v Čibě v Japonsku do rodiny lékařů. Její rodiče zemřeli, když byla malá, takže ji vychovávala teta a strýc. Jako dospívající dívka se rozhodla stát se lékařkou, aby se vyhnula dohodnutému sňatku s mnohem starším mužem.[1] Studovala na Tokijské ženské fakultě. Když dostudovala byla odrazována od praktikování lékařské praxe v Japonsku, protože ženám bylo tehdy dovoleno vykonávat pouze pediatrii nebo gynekologii.[2]
V roce 1927 se přestěhovala na Havaj a pracovala v japonské nemocnici. Zde se setkala s lékařem Motokazu Morim, za kterého se provdala a měli spolu dvě děti. Do Japonska se vrátila, kvůli oběma porodům a v nemocnici dala výpověď, aby se mohla věnovat dětem.[2] Išiko i její manžel psali básně tanka. Išiko psala pod pseudonymem „Šakunage”.[3]
V roce 1934 se stala speciální havajskou korespondentkou pro japonské noviny Jomiuri Šinbun.[4] 3. prosince 1941 byla požádána, aby vytvořila rozhovor s vlivnými Japonci na Havaji o místních podmínkách. Požádala o rozhovor ředitele konzulátu a několik dalších, ale poté co ji odmítli, požádala svého manžela.[5] 5. prosince reportér z Jomiuri Šinbun volal Motokazovi, aby s ním udělal rozhovor o jeho životě na Havaji. Jeho odpovědi se zdály podezřelé agentům FBI, kteří hovor monitorovali.[6] Dva dny po útoku na Pearl Harbor, byli Motokazu i Išiko zadrženi a obviněni ze špionáže.[7] Išiko byla uvězněna na ostrově Sand Island, poté v Sharp Park v Kalifornii a nakonec v koncentračním táboře Crystal City.[8] Spolu s manželem v táboře založili nemocnici a Išiko založila oddíl dívčích skautek.[2]
Išiko se vrátila na Honolulu 10. prosince 1945. Začala pracovat jako výzkumná asistentka v organizaci American Cancer Society, zabývající se výzkumem rakoviny.[5] Také pokračovala v psaní pro japonské noviny.[4] Pracovala zatímco se zdraví jejího manžela zhoršovalo. Na konci 40. let a během 50. let, zemřeli manželovy rodiče, dcera Pearl i manžel Motokazu.[2] Po jeho smrti, přestoupila do biomedicínského oddělení Havajské univerzity jako výzkumná asistentka epidemiologie.[4]
V roce 1968 byla oceněna japonskou vládou za pomoc při zlepšování porozumění mezi Japonskem a Spojenými státy.[2] O rok později jí byla diagnostikována rakovina plic. Zemřela 6. ledna 1972.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ishiko Mori na anglické Wikipedii.
- ↑ WALLACE, Nina. 4 Bad Ass Issei Women You've Probably Never Heard of [online]. May 22, 2017 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Notable women of Hawaii. Peterson, Barbara Bennett, 1942-. Honolulu: University of Hawaii Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-8248-0820-7. OCLC 11030010
- ↑ Poets behind barbed wire : Tanka poems. Nakano, Jiro; Nakano, Kay.. Honolulu, Hawaii: Bamboo Ridge Press, 1983. Dostupné online. ISBN 0-910043-05-1. OCLC 10020646
- ↑ a b c Japanese American history : an A-to-Z reference from 1868 to the present. Niiya, Brian., Japanese American National Museum (Los Angeles, Calif.). New York: Facts on File, 1993. Dostupné online. ISBN 0-8160-2680-7. OCLC 26853950
- ↑ a b Ishiko Shibuya Mori | Densho Encyclopedia [online]. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
- ↑ WATERS, Mark. Innocent phone call branded island woman a spy. Honolulu Star Bulletin. December 5, 1957. Dostupné online [cit. November 23, 2019].
- ↑ LORD, WALTER, 1917-2002. Day of infamy. [1st ed.]. vyd. New York: Henry Holt and Company, 1957. Dostupné online. ISBN 0-03-027620-9. OCLC 365029
- ↑ Mori, Ishiko | Japanese Cultural Center of Hawaii [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-26.
