Iša Krejčí
Iša Krejčí, původním jménem František Krejčí (10. července 1904 v Praze[1] – 6. března 1968 v Praze), byl český neoklasicistní skladatel a dirigent.
Iša Krejčí | |
---|---|
Iša Krejčí (časopis Pestrý týden, 1936) | |
Základní informace | |
Narození | 10. července 1904 Praha, Čechy Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 6. března 1968 (ve věku 63 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Střešovický hřbitov |
Žánry | opera, symfonie, klasická hudba a scénická hudba |
Povolání | dirigent, hudební skladatel a dramaturg |
Členem skupin | Česká akademie věd a umění |
Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda (1955) zasloužilý umělec (1964) |
Rodiče |
|
Příbuzní |
|
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatByl synem filosofa Františka Krejčího. Studoval na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1923. Pokračoval ve studiu na Universitě Karlově v Praze, obor hudební věda a historie. Současně studoval skladbu na Pražské konzervatoři u K. B. Jiráka, klavír u Albína Šímy a na mistrovské škole u V. Nováka (absolvoval v r. 1929) a dirigování u P. Dědečka a V. Talicha.
Účastnil se kulturní činnosti Proletkultu a byl členem Levé fronty [2]. Do roku 1924 byl též hudebním kritikem a publicistou a přispíval do odborného i denního tisku.
Jako skladatel scénické hudby spolupracoval po mnoho let s režisérem Jiřím Frejkou, a to již v holešovické Legii mladých, později v Divadle mladých, Osvobozeném divadle i v Národním divadle.
V letech 1929 až 1932 působil jako korepetitor v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě. V sezóně 1933/1934 byl neplaceným korepetitorem v pražském Národním divadle a v letech 1934 až 1945 byl zvukovým režisérem v Československém rozhlase. V období 1945 až 1958 byl šéfem olomoucké opery a od 1.12.1958 se stal dramaturgem opery pražského Národního divadla, kde setrval až do své smrti v roce 1968. V sezóně 1964/1965 byl současně i externím uměleckým poradcem opery v Českých Budějovicích [3].
Je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Praze 6 – Střešovicích, společně se svou sestrou, akademickou malířkou Hanou Krejčovou, provd. Fillovou a jejím manželem, malířem Emilem Fillou.
Citát
editovatUmělecká přátelství jsou podnětná pro vývoj osobnosti; Ježkovým nejbližším kamarádem ze skladatelských vrstevníků byl Iša Krejčí. Syn filosofa Františka Krejčího studoval na konservatoři rovněž skladbu, ale upozornil na sebe pronikavěji až po svém absolutoriu, na němž byla provedena jeho půvabná, drobná a dětská Kasace, v níž se spatřoval nový tón v současné české hudbě. Dožil se jí k svému upřímnému překvapení pronikavého úspěchu a stal se přes noc slavný.
Dílo (výběr)
editovatJevištní díla
editovat- Malý balet, na námět "Pantomimy" Vítězslava Nezvala (také úprava pro komorní orchestr, 1926)
- Pozdvižení v Efesu. Opera buffa na libreto Josefa Bachtíka podle Shakespearovy Komedie omylů (1939–43)
- Antigona. Scénická kantáta podle Sofoklovy tragédie (1933)
- Temno. Operní scény podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska (1944)
Orchestrální skladby
editovat- Symfonietta - divertimento (1929)
- Suita z hudby ke komické opeře (1933)
- Suita pro orchestr (1940)
- 20 variací na vlastní téma ve slohu národní písně (1947)
- 14 variací na píseň Dobrú noc – „Nénie za zesnulou choť“ (1952)
- Serenáda pro orchestr (1950)
- 1. symfonie in D (1955)
- 2. symfonie in Cis (1957)
- 3. symfonie in D (1963)
- 4. symfonie (1966)
- Malá suita pro smyčce (1967)
- Vivat Rossini. Koncertní předehra (1967)
Koncertantní skladby
editovat- Concertino pro klavír s doprovodem dechových nástrojů (1935)
- Concertino pro housle s doprovodem dechových nástrojů (1936)
- Concertino pro violoncello a orchestr (1940)
Komorní skladby
editovat- Divertimento (Kasace) pro flétnu, klarinet, trubku a fagot (1925)
- Sonatina pro klarinet a klavír (1930)
- Trio - divertimento pro hoboj, klarinet a fagot (1935)
- Trio pro klarinet, kontrabas a klavír (1936)
- Malá smuteční hudba pro alt, violu, violoncello, kontrabas a klavír na texty žalmů a básně Staré ženy Františka Halase (1933)
- Divertimento pro nonet (1937)
- Tre scherzini per pianoforte (1935), podle původního znění skladby pro flétnu a klavír z roku 1945, Su 10'
Ocenění
editovat- 1955 Státní cena
- 1964 titul zasloužilý umělec
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Iša Krejčí na anglické Wikipedii.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 247
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 248
- ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 33
Literatura
editovat- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 58, 190, 233, 274, 277, ISBN 978-80-200-1502-0
- Holzknecht, V. Iša Krejčí. Praha 1976.
- Kachlík, J. Pražský "Mozartino" Iša Krejčí. In: Harmonie 2004/9. Elektronicky na muzikus.cz
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 112
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 83, 86, 93, 98, 100, 102, 224, 345, 365, 513, 549, 607, 615, 628
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 247–8
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179, ISBN 978-80-239-9604-3
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Iša Krejčí na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Iša Krejčí
- Iša Krejčí v České divadelní encyklopedii
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Františka Krejčího *1858
- Život a dílo na Musica.cz
- Poznejte ... skladatel a dirigent Iša Krejčí Archivováno 8. 8. 2014 na Wayback Machine. (česky)(anglicky)
- Jan Kachlík: Pražský "Mozartino" Iša Krejčí