Hynek Pelc (1844)
Hynek Pelc (31. července 1844 Sobotka[1] – 9. srpna 1915 Praha[2]), v německých zdrojích uváděný jako Ignaz Pelc, byl český lékař, hygienik, ředitel nemocnice a organizátor veřejného zdravotnictví v Českých zemích.
| MUDr. Hynek Pelc | |
|---|---|
 Hynek Pelc (foto archiv ÚČL AV ČR) | |
| Narození | 31. července 1844 Sobotka  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 9. srpna 1915 (ve věku 71 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | lékař |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a působení
editovatNarodil se 31. července 1844 na předměstí Sobotky. Po maturitě v Jičíně studoval medicínu v Praze a ve Vídni a jako medik pomáhal během prusko-rakouské války r. 1866 v polních nemocnicích v Jičíně, Vokšicích a Sobotce. Promoval r. 1871 v Praze.[3]
První zaměstnání získal jako sekundář Všeobecné nemocnice. 1875 podnikl studijní cestu po Evropě (Berlín, Paříž, Londýn), po návratu se stal městským lékařem a roku 1882 prvním fysikem (vrchním úředním lékařem) města Prahy. Roku 1884 byl jmenován ředitelem Všeobecné nemocnice a roku 1899 za své zásluhy o veřejné zdravotnictví dvorním radou. Téhož roku byl zvolen předsedou c. k. zemské zdravotní rady.[3]
Aktivně prosazoval zdravotní reformy. Roku 1878 obhajoval v Průmyslové jednotě návrh na soustavné budování pražské kanalizace namísto žump. Téhož roku pracoval v pražské zdravotní komisi na reorganizaci zdravotní služby, což vedlo ke zřízení městského fysikátu (úřadu veřejného lékaře) a stálé zdravotní rady, která se poprvé sešla 5. června 1881. Na základě později přijatého zákona se pak zřizovaly zdravotní komise v dalších obcích. a Roku 1880 připravil zdravotní dodatky ke stavebnímu řádu. Zavedl pravidelné úřední hlášení nakažlivých nemocí v Praze na předepsaných formulářích. V roce 1882 zavedl desinfekční službu a lékařský dozor na školách. Nechal rovněž vybudovat ústřední márnici na Olšanech.[3]
Jako ředitel Všeobecné nemocnice zajistil její rozšíření. Byl postaven nový pavilon dermatologicko-chirurgický, pavilon izolační (později využitý pro ušní a gynekologické kliniky) a tři baráky pro nakažlivé nemoci.[3]
V roce 1886 přednesl v zemské zdravotní radě podrobnou zprávu o „chorobinství“ (zdravotní péči), na jehož základě vydal český zemský sněm r. 1887 zákon o zřizování a financování veřejných nemocnic. V následujících letech byla země rozdělena na zdravotní obvody a v každém hejtmanství ustanoven okresní lékař, čímž se během tří let ztrojnásobil počet lékařů ve státní službě. Pokračoval rozvoj veřejných nemocnic – byl nad nimi zaveden odborný dohled, byly moderně vybavovány na venkově bylo založeno dvacet nových.[3]
Roku 1890 nechal upravit předpisy o očkování, které od té doby mohlo být prováděno jen znalecky prověřenými látkami. K jejich výrobě byly zřízeny ústavy v Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích.[3]
Pomohl při provedení rakouského zákona o lékařských komorách návrhem, aby (r. 1894) vznikla jednotná organizace se dvěma národnostními sekcemi.[3]
Když v roce 1892 propukla v Hamburku epidemie cholery, nechal Pelc upravit předpisy o dopravě a asanaci, čímž zajistil, že až na ojedinělé případy se tato nákaza nerozšířila do Čech.[3]
Účastnil se rovněž organizace babických škol, úpravy studijního řádu na lékařských fakultách a především na ochraně před šířením nakažlivých chorob (studniční řád, opatření proti zavlečení nemocí migrujícími dělníky, prevence a léčba cholery, spály, spalniček a tuberkulózy). Organizoval zakládání ústavů pro rekonvalescenty v Tuchoměřicích, Ryjicích a Lázních Toušeň. Roku 1904 položil základ veřejnou záchrannou službu v pražských předměstských obcích, desinfekční službě a škole pro desinfektory.[3]
Věnoval se také prevenci nemocí z povolání. Za jeho vedení byla vydána poučení pro hrnčíře, pekaře, jircháře a kartáčníky.[3]
Za zásluhy byl vyznamenán řádem železné koruny III. tř. (1893) a rytířským řádem císaře Leopolda (1911).[3]
Krátce před první světovou válkou odešel do důchodu, nadále se ale zajímal o zdravotnické otázky. Po propuknutí války se zapojil do činnosti pomocných sdružení.[4]
Zemřel 9. srpna 1915 v Praze.[5] Pohřben byl v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.
Dílo
editovatPublikoval řadu prací vědeckých i populárních a pravidelně vydával roční zprávy o zdravotním stavu země.[6] Vydal rovněž knihu Hunterian Museum v Londýně (1875).[7] Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou -lc.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Sobotce, sign. 5231, ukn 8905, s. 469. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ a b c d e f g h i j k NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s. Dostupné online. Kapitola Pelc Hynek Dr., s. 229.
- ↑ Hofrat Dr. Ignaz Pelc. Deutsche Zeitung Bohemia. 1915-08-12, roč. 88, čís. 222, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-06-23].
- ↑ MUDr. Hynek Pelc. Národní listy. 1915-08-11, roč. 55, čís. 221, s. 3. Dostupné online [cit. 2014-06-23].
- ↑ Ottův slovník naučný, sv. 19, str. 421.
- ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
- ↑ Viz Seznam spolupracovníků Ottova slovníku naučného
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hynek Pelc na Wikimedia Commons 
Autor Hynek Pelc ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo Pelc v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hynek Pelc (1844)
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pelc, Ignaz *1844
