Hyeny
Hyeny (Hyaeninae) tvoří podčeleď čeledi hyenovití. Jsou to středně velcí masožravci, obývající Afriku a Asii. Hyeny vzhledem připomínají psovité šelmy, ale vývojově mají blíže ke kočkám a především cibetkám, ze kterých se vyvinuly.
 Hyeny | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | hyenovití (Hyaenidae) |
| Podčeleď | hyeny (Hyaeninae) Gray, 1821 |
| Sesterská skupina | |
| hyenky (Protelidae) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hyeny prosluly jako mrchožrouti, hyena žíhaná a hyena čabraková se živí převážně mršinami. Hyena skvrnitá je převážně lovec.[1]
Obecně se ve volném prostředí dožívají věku: Hyenka hřivnatá 7 let, Hyena čabraková 12 let, Hyena žíhaná 15 let a Hyena skvrnitá 20-25 let.
Druhy
editovat |
hyena skvrnitá (Crocuta crocuta) |
 |
hyena žíhaná (Hyaena hyaena) |
 |
hyena čabraková (Parahyaena brunnea) |
Mýty a předsudky o hyenách
editovatV africkém folklóru se v různých státech vyskytují bájné postavy, blízké našim vlkodlakům – hyenodlaci. O takových bytostech, které se z člověka mění v hyenu, se vypráví v severovýchodní Nigérii, západním Súdánu a zejména v Etiopii, kde se těmto bytostem říká qora. Jsou s nimi spojeny např. pověsti o požírání čerstvě zahrabaných lidských těl.[2]
O hyenách se říká, že jsou zloději, kteří kradou jídlo lvům, ve skutečnosti je to však ve většině případů naopak – když se lvům nechce lovit, kradou někdy jídlo naopak oni hyenám (v závislosti na místě výskytu).
Zvuk, který vyluzuje hyena, je často považován za podobný smíchu, v realitě je však tento zvuk spíše znakem stresu nebo strachu.
Další mýt pojednává o tom, že hyeny jsou zbabělé. Tuto pověst značně podporuje jejich anatomie; díky ohnuté páteři vypadají, jako kdyby se shýbaly.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Hyena skvrnitá [online]. ZOO Zlín [cit. 2023-04-24]. Dostupné online.
- ↑ SLOVÁČKOVÁ, Kateřina. Postava vlkodlaka a její proměny v kontextu literární historie vobdobí moderny a postmoderny. Olomouc, 2014. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Tomáš Kubíček. s. 14–15. Dostupné online.
