Hyeny

podčeleď hyenovitých
(přesměrováno z Hyena)
Tento článek je o podčeledi hyenovitých. Další významy jsou uvedeny na stránce Hyeny (rozcestník).

Hyeny (Hyaeninae) tvoří podčeleď čeledi hyenovití. Jsou to středně velcí masožravci, obývající Afriku a Asii. Hyeny vzhledem připomínají psovité šelmy, ale vývojově mají blíže ke kočkám a především cibetkám, ze kterých se vyvinuly.

Jak číst taxoboxHyeny
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďhyenovití (Hyaenidae)
Podčeleďhyeny (Hyaeninae)
Gray, 1821
Sesterská skupina
hyenky (Protelidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hyeny prosluly jako mrchožrouti, hyena žíhaná a hyena čabraková se živí převážně mršinami. Hyena skvrnitá je převážně lovec.[1]

Obecně se ve volném prostředí dožívají věku: Hyenka hřivnatá 7 let, Hyena čabraková 12 let, Hyena žíhaná 15 let a Hyena skvrnitá 20-25 let.

  hyena skvrnitá (Crocuta crocuta)
  hyena žíhaná (Hyaena hyaena)
  hyena čabraková (Parahyaena brunnea)

Mýty a předsudky o hyenách

editovat

V africkém folklóru se v různých státech vyskytují bájné postavy, blízké našim vlkodlakům – hyenodlaci. O takových bytostech, které se z člověka mění v hyenu, se vypráví v severovýchodní Nigérii, západním Súdánu a zejména v Etiopii, kde se těmto bytostem říká qora. Jsou s nimi spojeny např. pověsti o požírání čerstvě zahrabaných lidských těl.[2]

O hyenách se říká, že jsou zloději, kteří kradou jídlo lvům, ve skutečnosti je to však ve většině případů naopak – když se lvům nechce lovit, kradou někdy jídlo naopak oni hyenám (v závislosti na místě výskytu).

Zvuk, který vyluzuje hyena, je často považován za podobný smíchu, v realitě je však tento zvuk spíše znakem stresu nebo strachu.

Další mýt pojednává o tom, že hyeny jsou zbabělé. Tuto pověst značně podporuje jejich anatomie; díky ohnuté páteři vypadají, jako kdyby se shýbaly.

Reference

editovat
  1. Hyena skvrnitá [online]. ZOO Zlín [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  2. SLOVÁČKOVÁ, Kateřina. Postava vlkodlaka a její proměny v kontextu literární historie vobdobí moderny a postmoderny. Olomouc, 2014. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Tomáš Kubíček. s. 14–15. Dostupné online.

Externí odkazy

editovat