Hydrogendifluorid amonný
Hydrogendifluorid amonný je anorganická sloučenina se vzorcem NH4HF2, příp. NH4F·HF. Vzniká reakcí amoniaku a fluorovodíku. Tato bezbarvá sůl leptá sklo a je meziproduktem v jedné z možných příprav kyseliny fluorovodíkové.
Hydrogendifluorid amonný | |
---|---|
Pevný hydrogendifluorid amonný | |
Obecné | |
Systematický název | Hydrogendifluorid amonný |
Ostatní názvy | Bifluorid amonný |
Anglický název | Ammonium bifluoride |
Německý název | Ammoniumhydrogendifluorid |
Sumární vzorec | NH4HF2 |
Vzhled | bezbarvá pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1341-49-7 |
PubChem | 14935 |
SMILES | [NH4+].F[H-]F |
InChI | InChI=1S/F2H.H3N/c1-3-2;/h;1H3/q-1;/p+1 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 57,044 g/mol |
Teplota tání | 126 °C |
Teplota varu | 240 °C |
Hustota | 1,50 g·cm−3 |
Index lomu | 1,390 |
Rozpustnost ve vodě | 63 g/100 g H2O (20 °C) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
NFPA 704 | 0
3
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Struktura
editovatHydrogendifluorid amonný se skládá z tetraedrického amonného kationtu a centrosymetrického hydrogendifluoridového aniontu. Anion obsahuje nejsilnější známou vodíkovou vazbu F-H, její vazebná energie je vyšší než 155 kJ.mol−1.[2]
-
Amonný kation
-
Hydrogendifluoridový anion
Výroba a využití
editovatJe součástí leptacích přípravků, s oxidem křemičitým reaguje podle rovnice:
- SiO2 + 4 [NH4][HF2] → SiF4 + 4 NH4F + 2 H2O
Hydrogendifluorid amonný je meziproduktem jedné z metod přípravy kyseliny fluorovodíkové z kyseliny hexafluorokřemičité. Ta po hydrolýze poskytuje fluorid amonný, který se termicky převede na hydrogendifluorid:
- H2SiF6 + 6 NH3 + 2 H2O → SiO2 + 6 NH4F
- 2 NH4F → NH3 + [NH4][HF2]
Vzniklý hydrogendifluorid amonný se převede na sodnou sůl a termicky se z něj uvolní HF.[3]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammonium bifluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ammonium bifluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, N. N. (NORMAN NEILL). Chemistry of the elements. 2. vyd. Oxford: Butterworth-Heinemann xxii, 1341 pages s. ISBN 0750633654, ISBN 9780750633659. OCLC 37499934 S. 61.
- ↑ AIGUEPERSE, Jean; MOLLARD, Paul; DEVILLIERS, Didier. Fluorine Compounds, Inorganic. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 9783527306732. DOI 10.1002/14356007.a11_307. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a11_307.