Humusové povrchové horizonty

Humusové povrchové horizonty (zkráceně Horizont A) jsou diagnostické horizontální celky půdního profilu určující charakter půdotvorných procesů v nich probíhajících. Nacházejí se zpravidla pod O horizonty a nad E horizonty. Je nutné si však uvědomit, že v některých půdách tyto horizonty mohou chybět. Jsou charakterizovány tmavou barvou a akumulací organických látek, které tvoří do 30 % objemu této části půdy. Dle kvality a mocnosti se dělí na Am, Au, Ae, Al, Ao, Aa a Ap, podrobnější rozdělení pak zahrnuje Amu, Amg a Aug horizont. Přechodným horizontem je AK (viz níže).

Rozdělení

Jak již bylo zmíněno v úvodu, humusové povrchové horizonty se dělí dle charakteristik na:

Am – povrchový humusový mollikový horizont. Je sorpčně nasycený. Převažují šedé humínové kyseliny. Bývá více než 20 cm tlustý.
Au – povrchový humusový umbrikový horizont. Převažují zde hnědé humínové a fulvokyseliny. Mocnost bývá přes 20 cm.
Ae – povrchový humusový eluviální (vybělený) horizont. Vyvíjí se převážně na podzolech. Bývá vybělený, mocnost pod 10 cm.
Al – povrchový humusový melanický (řecky melanos – tmavý) horizont. Je charakterizován vyrovnaným poměrem humínových a fulvokyselin. Někdy mohou fulvokyseliny převažovat.
Ao – povrchový humusový ochrický (řec. ochros – plavý) horizont. Vyvíjí se na iniciálních půdách.
Aa – povrchový humusový andický horizont. Má vysoký obsahu humusu a hloubku nad 30 cm.
Ap – povrchový humusový orniční horizont. Jedná se o humusový horizont na polích.

Další horizonty jsou pak:

Amu – přechodný molliko-umbrikový horizont.
Amg – molikový horizont semiterestrických půd.
Aug – umbrikový horizont semiterestrických půd.

Přechodné horizonty

Jediným popsaným přechodným humusových horizontem na území ČR je AK. AK je povrchový humusový antropický horizont, který je uměle vytvářen a přetvářen člověkem.

Další

V taxonomickém klasifikačních systémech se objevují:

Ad – anhydromorfní drnový humusový horizont, přírodních primárních (horských) travinných společenstev^[1]
Ah – anhydromorfní lesní humusový horizont, v sekvenci O-Ah má mocnost do 0,1 m^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b NĚMEČEK, Jan a kolektiv. Elektronický taxonomický klasifikační systém půd ČR [online]. Anhydromorfní humusové horizonty. Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[ETKSP-1] NĚMEČEK, Jan a kolektiv. Elektronický taxonomický klasifikační systém půd ČR [online]. Anhydromorfní humusové horizonty. Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.

[1]