Hugo von Klobus
Hugo svobodný pán von Klobus (německy Hugo Freiherr von Klobus) (14. února 1840 Brno – 17. listopadu 1906 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Pocházel z Brna a v armádě sloužil od roku 1855, zúčastnil se několika válečných tažení a později vystřídal službu u různých posádek v celé monarchii. V letech 1899–1902 byl velitelem pevnosti Josefov (9. armádní sbor) a nakonec zastával post zemského velitele v Chorvatském království (13. armádní sbor, 1902–1905). V c. k. armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1901) a při odchodu do výslužby získal titul barona (1905). Jeho tchánem byl významný politik Alois Pražák.
| Hugo baron von Klobus | |
|---|---|
 | |
| Zemský velitel v Chorvatském království (13. armádní sbor) | |
| Ve funkci: 1902 – 1905 | |
| Předchůdce | Anton von Bechtolsheim |
| Nástupce | Felix hrabě Orsini-Rosenberg |
| Velitel pevnosti Josefov (9. armádní sbor) | |
| Ve funkci: 1899 – 1902 | |
| Předchůdce | Emanuel von Merta |
| Nástupce | Franz Xaver von Schönaich |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1901), polní podmaršál (1894), generálmajor (1888) |
| Narození | 14. února 1840 Brno |
| Úmrtí | 17. listopadu 1906 (ve věku 66 let) Vídeň |
| Titul | baron (1905) |
| Choť | Marie von Klobus |
| Profese | kartograf |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z Brna, narodil se jako mladší syn guberniálního rady Ignáce Klobuse (17950–1883). Do armády vstoupil jako kadet v roce 1855, službu začínal u 21. pěšího pluku. Za války proti Sardinii byl již nadporučíkem u 27. pěšího pluku (1859) a poté si v letech 1861–1863 doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Jako absolvent byl přidělen ke generálnímu štábu a v prusko-rakouské válce bojoval v hodnosti kapitána (1866). Poté sloužil u různých jednotek a postupoval v hodnostech (major 1877, podplukovník 1879), jako velitel 19. batalionu polních myslivců se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1882 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem pěšího pluku č. 74 v Jičíně.[1]
V roce 1888 získal hodnost generálmajora a byl velitelem 18. pěší brigády v Praze.[2] V roce 1894 postoupil do hodnosti polního podmaršála, následně velel 27. pěší divizi v Košicích[3] a od roku 1895 7. pěší divizi v Osijeku.[4] V letech 1899–1902 zastával funkci velitele IX. armádního sboru v Litoměřicích, respektive velitele pevnosti Josefov.[5] V roce 1901 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra[6] a nakonec byl v letech 1902–1905 velitelem XIII. armádního sboru v Záhřebu, respektive vrchním velitelem pro Chorvatské království.[7][8] K datu 1. května 1905 byl na vlastní žádost penzionován[9] a usadil se ve Vídni, kde o rok později zemřel. Vynikl mimo jiné jako odborník na kartografii a podílel se na moderním mapovém zpracování Tyrolska a Sedmihradska.
Tituly a ocenění
editovatJiž v roce 1865 byl spolu s otcem a starším bratrem Adolfem povýšen do šlechtického stavu. Za účast ve válkách z let 1859 a 1866 obdržel Vojenský záslužný kříž a Vojenskou záslužnou medaili. Účast na okupaci Bosny a Hercegoviny mu pak vynesla Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1878). V roce 1887 získal rytířský kříž Leopoldova řádu, později obdržel Řád železné koruny II. třídy (1898) a nakonec v roce 1902 Řád železné koruny I. třídy. Od zahraničních panovníků získal pruský Řád koruny II. třídy a srbský Řád Takova I. třídy.[10] Jako velitel armádního sboru byl v roce 1899 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[11] Od roku 1900 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 94 posádkově příslušného do Turnova se štábem v Terezíně.[12][13] Před odchodem do penze byl v dubnu 1905 povýšen do stavu svobodných pánů, diplom byl vystaven 28. června téhož roku.[14]
Rodina
editovatV roce 1874 se v Meranu oženil s Marií Pražákovou (1854–1907), dcerou významného politika Aloise Pražáka.[15] Sňatek se odkládal několik let, protože Hugova matka v té době neuváženými finančními transakcemi rodinu Klobusů do vysokého zadlužení. Nevěstina matka Antonie Pražáková proto delší dobu odmítala na sňatek přistoupit.[16] Manželství zůstalo bezdětné. Hugovými švagry byli ministerský rada Vladimír Pražák (1852–1927) a říšský poslanec Otakar Pražák.[17]
Starší bratr Adolf (*1837) sloužil také v armádě a přiženil se do vlivné olomoucké rodiny Primavesi. Po Hugovi převzal v roce 1906 nárok na titul barona.[18] Adolf a jeho potomstvo vlastnili majetek v Haliči (zámek Łodygowice a také velkostatek Výšovice na Prostějovsku.[19]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1883; s. 129, 412 dostupné online
- ↑ Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 18, 42 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 95, 126 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 111 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 261, 689 dostupné online
- ↑ Seznam rakousko-uherských generálů 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 134, 149 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Huga Klobuse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 88 dostupné online
- ↑ Seznam řádů a vyznamenání Huga Klobuse in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 273 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 214 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 94 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Seznam majitelů pěšího pluku č. 94 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 566 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1907; s. 392 (heslo Klobus) dostupné online
- ↑ Marie Pražáková na webu Enckylopedie města Brna dostupné online
- ↑ Historie rodiny Klobusů dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1907; s. 612–613 (heslo Pražák) dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1909; s. 398–399 (heslo Klobus) dostupné online
- ↑ KACHEL, Jacek: Łodygowice na starej fotografii; Łodygowice, 2017; s. 117–124 ISBN 978-83-948222-0-0 dostupné online
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 198–201 (heslo Klobus) ISBN 978-80-904241-9-7
