Hubenov (Kralovice)
Hubenov je barokní hospodářský dvůr cisterciáckého kláštera v Plasích na místě zaniklé stejnojmenné vesnice v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, na katastrálním území vsi Hradecko, 3 km severně od města Kralovice. Byl postaven v 1. polovině 18. století podle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
| Hubenov | |
|---|---|
 Dvůr Hubenov | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Architekt | Jan Blažej Santini-Aichel |
| Výstavba | 1730–1734 |
| Stavebník | Evžen Tyttl |
| Poloha | |
| Adresa | Kralovice,  Česko |
| Souřadnice | 50°0′15″ s. š., 13°28′50″ v. d. |
  Hubenov | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 18351/4-1241 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat.jpg)
Pozemky, na nichž stojí areál hospodářského dvora a přilehlé okolí byly od roku 1328 majetkem cisterciáckého kláštera v Plasích.[2][3] Roku 1337 pověřil tehdejší opat kláštera lokátora Petra z Kralovic založením vsi právem zákupním na části lesa Králova Hora. Za provedení získal Petr svobodný lán a dědičně rychtu, osadníci nové vsi byli po pět let osvobozeni od feudálních daní. Ves s šesti osadníky neměla příliš výnosné pozemky a ujalo se pro ní jméno Hubenov.
Od krále Zikmunda získali bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat do zástavy Hubenov a řadu dalších vsí za cenu 2061 kop. Po smrti Bedřicha v roce 1432 získal Hubenov jeho bratr Hanuš z Kolovrat, který jej držel až do své smrti. Jeho syn a dědic Hanuš II. z Kolovrat, toho času probošt kapituly pražské a administrátor arcibiskupství, roku 1480 postoupil Hubenov s dalšími vesnicemi a polovinou městečka Kralovic nazpět plaskému klášteru za 1600 kop.
Na počátku 18. století ves Hubenov tvořilo 12 statků, které však plaský opat Evžen Tyttl nechal zlikvidovat a na jejich místě vybudoval velký hospodářský dvůr podle staršího projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela.[4] Stavba započala v roce 1726, tedy až po Santiniho smrti a přestože se nedochovaly žádné plány a dokumenty, o Santiniho autorství svědčí jak typické znaky, tak vysoká umělecká i architektonická hodnota díla.[2][5] Postupně byly dokončovány jednotlivé části areálu: velký šestipatrový špýchar (1730), rezidence s kaplí sv. Eugenie (1734) a jako poslední samostatná budova mléčnice uprostřed dvora (1738). Stavební práce prováděl polír Matěj Ondřej Kondela.[3][5]
V roce 1785 byl dvůr po zrušení kláštera na základě patentu císaře Josefa II. konfiskován a přešel do správy Náboženské matice. Zařízení dvora i kaple bylo rozprodáno a pozemky pronajaty rolníkům z okolí. Během dalších let se na něm vystřídala řada nájemců, hospodářský účel stavby zůstal zachován. Roku 1927 vyhořel téměř celý dvůr s výjimkou sýpky, a kromě exteriérů byly znehodnoceny také interiéry zámečku a hospodářské stavení. Při opravě byly sníženy střechy hospodářských budov. Po roce 1948 užíval areál státní statek.[6][7]
Po roce 1989 chátrající objekt zakoupil soukromý majitel, který započal s rekonstrukcí, ale pro nedostatek finančních prostředků ji zastavil. Od roku 2006 postupně provádí rekonstrukci nový majitel, který se snaží památku uvést do původního stavu.[8][9] Obnovuje hospodářské činnosti (chov včel, výsadba japonských topolů, výroba bioproduktů) a také umožňuje zájemcům prohlídky areálu.
Popis
editovatDvůr je umístěn na mírném svahu, ze severní strany chráněném lesem. Před hlavním vstupem do se nachází rybník, v jehož hladině se odráží hlavní budova tzv. zámečku. Od hlavní cesty k lesu na areál navazuje pozemek s nově osázeným sadem a biotopy.
Dvůr má podobu čtyřkřídlé stavby okolo nakoso postaveného čtvercového dvora, v jehož středu stojí menší budova. V jihovýchodním nároží se nachází obytná šestiboká budova (zámeček) s půlkruhově zaklenutým vjezdem a mansardovou střechou, která má na hřebeni zvoničku s cibulovou bání. Fasády jsou členěný rustikovými pásy, okolo obdélných oken jsou šambrány, v nadpraží je doplňují geometrické výplně. Nad hlavním portálem s kamenným ostěním a segmentovým záklenkem je vložen klenák s plochým nástavcem. Mezi okny nad portálem je kamenný znak opata Tyttla s monogramem a letopočtem 1734. V protějším rohu dvora stojí půdorysně shodný špýchar s mansardovou střechou a nezdobenými fasádami.[4] Je opatřená kamennou deskou s latinským nápisem a znaky plaských opatů Evžena Tyttla a Silvestra Hetzera. Mezi obytnou budovou a sýpkou stojí přízemní budovy, které byly původně určeny jako obydlí pro správce a čeledíny, stáje, chlévy, stodoly a kůlny. Samostatná budova uprostřed dvora (mléčnice) sloužila původně jako chladírna uskladněných mléčných výrobků.[2][7]
Interiér zámečku byl výrazně upraven v roce 1932. V přízemí střední části se nachází velký průjezd, nad kterým jsou v patře dva velké sály. Do patra vede pološnekové hlavní schodiště ke kapli sv. Eugenie. Pětiboký půdorys se na rozhraní stěn a klenby mění na kruhový, což je jeden z typických znaků Santiniho tvorby. Kaple je zaklenuta mělkou kupolí.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 129056 : Zemědělský dvůr Hubenov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c BUKAČOVÁ, Irena. Architektura Jana Blažeje Santiniho-Aichla na severním Plzeňsku. Beroun: MH, 2018. ISBN 978-80-86720-68-5. S. 58–69.
- ↑ a b Historie | Hospodářský dvůr Hubenov. www.hubenov.eu [online]. [cit. 2024-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Hubenov, s. 480.
- ↑ a b c HORYNA, Mojmír; UHER, Vladimír. Jan Blažej Santini-Aichel. Praha: Karolinum, 1998. Dostupné online. ISBN 80-7184-664-3. S. 400–402.
- ↑ Hospodářský dvůr Hubenov - Oficiální stránky Města Kralovice. www.kralovice.cz [online]. [cit. 2024-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b hospodářský dvůr Hubenov - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Unikátní hospodářský dvůr Hubenov má naději na záchranu. Plzeň [online]. 2017-10-04 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Rekonstrukce | Hubenov. www.hubenov.eu [online]. [cit. 2024-12-02]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4.
- Kralovicko – kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 2, Karel Rom, 2002
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubenov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hubenov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Hospodářský dvůr Hubenov: Santini by zaplakal
