Wikipedie

Hryhorij Šaškevyč

Hryhorij Šaškevyč, ukrajinskou cyrilicí Григорій Шашкевич (24. ledna 1809 Susolivka[2] – 18. srpna 1888 Přemyšl nebo Lvov[2][3]), byl rakouský řeckokatolický duchovní, pedagog, jazykovědec a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Hryhorij Šaškevyč
Hryhorij Šaškevyč
Hryhorij Šaškevyč
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1876
Narození24. ledna 1809
Susolivka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. srpna 1888[1]
Přemyšl nebo Lvov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníMain Cemetery in Przemyśl
Alma materLvovská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pravopisné varianty jména a příjmení

editovat

Německy: moderní — Hryhorij Schaschkewytsch, starý — Gre­gor Szaszkiewicz.

Polsky: moderní — Hryhorij Szaszkewycz, starý — Grze­gorz Szaszkiewicz.

Biografie

editovat

Studoval bohosloví na Lvovské univerzitě, roku 1831 absolvoval řeckokatolický seminář. Roku 1835 nastoupil coby duchovní do obce Uhryniv, kde setrval až do roku 1848.[2] Roku 1849 se uvádí jako Gregor Szaszkiewicz, řeckokatolický farář v obci Uhryniv (Uhrynow).[4][5]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. V roce 1848 se stal předsedou krajské ruské rady v Stanislavově, která byla pobočkou Hlavní ruské rady ve Lvově.[6] Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Monastyryska. Tehdy se uváděl coby řeckokatolický farář.[7] Náležel ke sněmovní pravici.[8]

V následném období zastával vysoké úřednické posty ve státní a duchovní správě. Od roku 1849 do roku 1860 byl ministerským radou na ministerstvu vyučování ve Vídni. Vedl odbor pro haličské školství. Společně s Jakivem Holovackým a Jurijem Vyslobockým vydal roku 1851 příručku německo-rusínské právní terminologie (Правничо-політична термінологія для слов’янських мов Австрії). V roce 1859 odmítl latinizaci ukrajinského písma. Roku 1858 se stal rektorem řeckokatolického semináře ve Vídni. V této funkci setrval do roku 1865. V roce 1862 vydal jednu z prvních učebnic ukrajinské gramatiky pro národní školy (Мала грамматика языка руского). Od roku 1865 vykonával úřad probošta a člena eparchiální konzistoře v Přemyšli. V tomto městě také od roku 1871 až do své smrti předsedal spolku na podporu vdov a sirotků.[6][2]

Po náratu do Haliče se rovněž znovu zapojil do politiky a zasedal jako poslanec na Haličský zemský sněm. Podporoval administrativní oddělení etnicky ukrajinských oblastí Haliče. Vystupoval proti rusofilským tendencím.[2] Poprvé se do zemského sněmu dostal roku 1867, kdy uspěl jako jeden z mála rusínských kandidátů z řad duchovenstva.[9] Uspěl i ve volbách roku 1870. Volební komise ho prohlásila za zvoleného, ale zemský výbor požádal o anulování volby, protože Šaškevyč zvítězil jen těsně a nezískal absolutní většinu (nejvíce hlasů získal demonstrativně císař František Josef, který ovšem volen být nemohl).[10] Nakonec ale Šaškevyčova volba byla uznána.[11] V zemských volbách roku 1876 byl poražen a mandát ztratil.[12]

Zemřel v srpnu 1888. Je tehdy uváděn jako infulat, představený řeckokatolické kapituly v Přemyšli, prosynodální examinátor, generální vikář, konzistorní rada a obyvatel města Kolomyja.[3]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Parlamentarier 1848–1918 [online]. Republik Österreich Parlament [cit. 2022-07-25]. Heslo Szaszkewycz (Szaszkiewicz, Šaškevyč), Hryhoryj (Grzegorz, Gregor) Dr. theol. (1858). Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c d e ГОРДА, Оксана: Авторські концепції терміна в ХІХ ст.: наукові пошуки Г. Шашкевича (1809–1888 рр.) [online]. sociolinguistics.lnu.edu.ua [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-20. (ukrajinsky) 
  3. ↑ a b Ks. Grze­gorz Szaszkiewicz. Kuryer Lwowski. Srpen 1888, čís. 232, s. 4. Dostupné online. (polsky) 
  4. ↑ Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 35. (německy) 
  5. ↑ KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 174. (německy) 
  6. ↑ a b Шашкевич Григорій [online]. izbornyk.org.ua [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  7. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  9. ↑ Neue Freie Presse, 8. 2. 1867, s. 4.
  10. ↑ Neue Freie Presse, 29. 8. 1870, s. 32.
  11. ↑ Die Presse, 30. 8. 1870, s. 4.
  12. ↑ Das Vaterland, 25. 10. 1876, s. 2.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hryhorij_Šaškevyč&oldid=23669915“