Hra na hrdiny (žánr videohry)

videoherní žánr

Hra na hrdiny (běžně označovaná jako RPG hra nebo RPG z anglického role-playing game) je videoherní žánr, ve kterém hráč ovládá postavu nebo skupinu postav v přesně definovaném herním světě, v němž obvykle dochází prostřednictvím různých mechanik a prvků k jejímu vývoji. Mnoho videoher tohoto žánru vychází ze stolních her na hrdiny a používá stejnou terminologii, prostředí a herní mechaniky. Mezi další hlavní podobnosti patří příběhové a vyprávěcí prvky, vývoj hráčské postavy, komplexnost a rozsáhlost a také možnost znovuhratelnosti a ponoření se do hry (imerze). Díky elektronické podobě odpadá potřeba pro hry na hrdiny typického gamemastera, jenž celou hru vede. Žánr se za svou historii vyvinul z textových do rozsáhlých 3D videoher.

Skupina postav nacházející se v žaláři ve hře na hrdiny typu dungeon Legend of Grimrock (2012)[1]

Charakteristika

editovat

Hry na hrdiny používají stejnou terminologii, prostředí a herní mechaniky jako první stolní hry na hrdiny, například Dungeons & Dragons.[2][3] Hráči ovládají ústřední herní postavu nebo více herních postav a vítězství dosahují splněním řady úkolů nebo dokončením hlavní dějové linie hry. Hráči prozkoumávají herní svět, řeší hádanky a bojují. Klíčovým rysem žánru je, že postavy získávají schopnosti a roste jim síla; postavy jsou též obvykle navrženy samotným hráčem.[3] S výjimkou akčních her na hrdiny jsou hráči v klasických RPG jen zřídkakdy nuceni rychle reagovat.[4]

Hry na hrdiny se obvykle opírají o propracované prostředí a příběh,[5] jenž je rozdělen do několika úkolů. Hráč ovládá postavu vydáváním příkazů, jež postava vykonává podle vlastností a dosažených schopností. Tyto schopnosti jsou často vylepšeny dosažením nové úrovně postavy, která se zvyšuje pokaždé, když hráč nasbírá určité množství zkušeností.[6]

Hry tohoto žánru se také obvykle pokoušejí nabídnout komplexnější a dynamičtější interakci postav, než jaké lze nalézt v jiných žánrech videoher. Zaměřují se tak i na umělou inteligenci a skriptované chování počítačem řízených nehratelných postav.[4][7]

Historie

editovat
 
Izometrická fantasy hra na hrdiny Tales of Trolls & Treasures

Videoherní žánr her na hrdiny vznikl v polovině 70. let 20. století na mainframech a byl inspirován klasickou hrou na hrdiny Dungeons & Dragons.[8] Zdrojem inspirace prvních RPG se staly také stolní válečné hry, sportovní simulátory, adventury jako například Colossal Cave Adventure, fantasy díla spisovatelů, jako je J. R. R. Tolkien,[9] tradiční strategické hry jako šachy[10][11] a starověké eposy sahající až k Eposu o Gilgamešovi, jenž se řídil stejnou základní strukturou – vydával se na různé výpravy (quest), aby dosáhl svých cílů.[12]

Po úspěchu her na hrdiny, jako jsou Ultima a Wizardry, kterými se inspirovaly série Dragon Quest a Final Fantasy, se žánr rozdělil na dva styly, a to na východní hry na hrdiny a západní hry na hrdiny. Důvodem byly kulturní rozdíly, jež úzce souvisely s rozdělením herních platforem na konzole a počítače.[13] Zatímco první RPG nabízely výhradně zážitek pro jednoho hráče, vzrostla prudce na počátku a v polovině 90. let 20. století popularita režimů pro více hráčů, a to díky akčním hrám na hrdiny, jako jsou Secret of Mana a Diablo. S příchodem internetu se hry pro více hráčů rozrostly do podoby masivních online her na hrdiny (MMORPG), mezi něž patří Lineage, Final Fantasy XI a World of Warcraft.[14]

Podžánry

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Role-playing video game na anglické Wikipedii.

  1. Redakce. Legend Of Grimrock review. Edge [online]. Future Publishing Limited, 2012-04-12 [cit. 2022-12-30]. Legend Of Grimrock isn't a love letter to Dungeon Master, the 1987 blend of subterranean exploration, survival, switches and traps. It's a near-facsimile. But that's not a fact Almost Human is trying to hide; it's the selling point. Legend Of Grimrock replicates a classic faithfully enough to massage the nostalgia glands of anyone who played the original, and it's a test of the timelessness of an almost universally loved game.. Dostupné online. (anglicky) 
  2. M. McNaughton; J. Schaeffer; D. Szafron; D. Parker; J. Redford. Code Generation for AI Scripting in Computer Role-Playing Games. American Association for Artificial Intelligence. 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-04. (anglicky)  Archivováno 8. 3. 2021 na Wayback Machine.
  3. a b Adams a Rollings 2003, s. 347.
  4. a b Adams a Rollings 2006.
  5. Adams a Rollings 2003, s. 248–347.
  6. DIVEKY, Marko; BIELIKOVA, Maria. Learning in the Synergy of Multiple Disciplines: 4th European Conference on Technology Enhanced Learning, Proceedings. [s.l.]: Springer, 2009. ISBN 978-3-642-04635-3. Kapitola Generating Educational Interactive Stories in Computer Role-Playing Games, s. 495. (anglicky) 
  7. CUTUMISU, Maria; SZAFRON, Duane; SCHAEFFER, Jonathan; MCNAUGHTON, Matthew; ROY, Thomas; ONUCZKO, Curtis; CARBONARO, Mike. Generating Ambient Behaviors in Computer Role-Playing Games. IEEE Intelligent Systems. 2006, čís. 5, s. 19–27. DOI 10.1109/MIS.2006.92. S2CID 1388862. (anglicky) 
  8. Barton 2007, s. 1.
  9. Barton 2008, s. 13.
  10. LEEPER, Justin. Pathway to Glory. GameSpy [online]. 2004-12-17 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. HENDRICKS, Fayyaad. A complete history of role-playing videogames: Part 1. El33tonline [online]. 2011-12-19 [cit. 2022-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-17. (anglicky) 
  12. QUIJANO-CRUZ, Johansen. Chopin's Dream as Reality: A Critical Reading of Eternal Sonata. Eludamos Journal for Computer Game Culture. 2009, čís. 2, s. 209–218. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-11. DOI 10.7557/23.6006. S2CID 145599245. (anglicky)  Archivováno 11. 7. 2021 na Wayback Machine.
  13. BARTON, Matt. Kawaisa!: A Naive Glance at Western and Eastern RPGs. Armchair Arcade [online]. 2010-06-21 [cit. 2022-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-05. (anglicky) 
  14. JØN, A. Asbjørn. The Development of MMORPG Culture and The Guild. Australian Folklore: A Yearly Journal of Folklore Studies. University of New England, 2010, čís. 25, s. 97–112. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat