Horace Vernet
Horace Vernet, křetěný Horace Émile Jean Vernet (30. června 1789 v Paříži – 17. ledna 1863 tamtéž) byl francouzský malíř a grafik, autor historických, vojenských i orientálních výjevů, a také portrétista.
| Horace Vernet | |
|---|---|
 Horace Vernet, autoportrét (1835) | |
| Narození | 30. června 1789 Paříž |
| Úmrtí | 17. ledna 1863 (ve věku 73 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montmartre |
| Alma mater | Národní vysoká škola krásných umění |
| Povolání | malíř, fotograf, voják, grafik a kreslíř |
| Rodiče | Carle Vernet |
| Partner(ka) | Olympe Pélissierová |
| Děti | Louise Vernetová |
| Příbuzní | Camille Françoise Joséphine Vernetová (sourozenec) |
| Významná díla | Bitva u Jeny, 14. říjen 1806 Bitva u Bouvines, 27. červenec 1214 Bitva u Fontenoy, 11. květen 1745 |
| Mecenáš | Napoleon Bonaparte |
| Ocenění | Řád čestné legie Řád Božího hrobu |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVýtvarné vzdělání ve stylu klasicismu získal od svého otce, malíře Antoine Charlese Horace Verneta (1758–1835) a svého děda Jeana Michaela Moreaua (1741–1814). Oficiální výukou u malíře Francois André Vincenta již podle svých slov příliš dalších znalostí nezískal, ale poučil se romantismem a exotismem malíře Theodora Géricaulta. V roce 1811 se oženil s Louisou Pujolovou. Jejich dcera Louisa se později provdala za slavného malíře Paula Delaroche. V tuto dobu byl již známým malířem a svým stylem přecházel od klasicismu k naturalismu. Zajímala ho soudobá témata, převážně vojenská a politická (“Jízdní trubač”, “Smrt Josefa Poniatowského“). Roku 1814 byl Vernet jedním z obránců Clichy, tehdejšího předměstí Paříže a bojoval pod velením maršála Bona Adriena Monceye. Své hluboké zážitky z této příhody roku 1820 zvěčnil olejem na plátně “Obrana brány v Clichy”. Ještě téhož roku se svým otcem odjel na studijní cestu do Itálie.
Ve dvacátých letech Vernet maloval velká plátna s bitevními scénami, převážně z doby revoluce a napoleonských válek („Bonaparte na mostě u Arcole“, „Bitva u Jeny“, „Bitva u Wagramu“, ”Bitva u Jemappes“, ”Bitva u Valmy“, “Voják od Waterloo“).
V roce 1826 nabídla Académie des beaux-arts v Paříži Vernetovi profesorské křeslo jako nástupci Jeana Jacquese Lebarbiera (1738–1826) a roku 1829 byl Vernet jmenován ředitelem Academie de France v Římě. Tuto funkci zastával až do roku 1835, kdy jej nahradil Jean Auguste Dominique Ingres.
V letech 1839-1840 se svým žákem Frédéricem Goupilem-Fresquetem procestoval Orient. Po návratu do Paříže Vernet s podporou krále Ludvíka Filipa a obrovskou pílí maloval desítky žánrových scén Svým stylem i tematikou (bitvy, sport, orientální náměty) zcela vystihl vkus veřejnosti a stal se i obchodně nesmírně úspěšným. Je považován za znamenitého portrétistu – známé jsou portréty Napoleona I., Ludvíka-Filipa, Napoleona III., Thorvaldsena, portrét modelky a prostitutky Olympe Pélissierové (který posloužil jako studijní pro obraz Judita a Holofernes) a jiné. Věnoval se též grafice a ilustracím knih, zejména technikou litografie a dřevorytu[1].
Svou slávu šířil po celé Evropě také svými příležitostnými cestami, spojenými s pracovními pobyty a hostováním na akademiích umění. K nejúspěšnějším patřily pobyty v Sankt-Petěrburgu v letech 1836 a roku 1842, kdy portrétoval celou carskou rodinu, a v letech 1839-1840 a 1843 v Orientu. Byl oblíbeným malířem císaře Napoleona III.. Když ten chtěl na obrazu odstranit podobiznu generála, který zradil Napoleona I., odpověděl umělec: “Sire, jsem malířem historie a nebudu znesvěcovat pravdu”. Během Krymské války (1853–1856) se připojil k francouzské armádě a přivezl si velké množství črt a kreseb, z nichž vznikly četné obrazy z nichž nejslavnější je „Bitva na řece Almě“. Účastnil se s francouzskou armádou též bojů v Alžírsku („Bitva u Isly“, “Průsmyk Mouzaia”).
Poslední léta a úmrtí
editovatV roce 1855 zakoupil panství "Les Bormettes" v obci La Londe-les-Maures, tehdy předměstí Hyères, protože mu silueta kopce a voda připomínaly oblíbené Alžírsko. Dal tam postavit středověký hrad z různorodých budov různých slohů. V důsledku pádu z koně utrpěl Vernet těžké poranění, z kterého se nikdy neuzdravil a poslední léta tvořil jen zcela sporadicky. V prosinci 1862 se Napoleon III. dozvěděl o Vernetově vážné nemoci a poslal mu Velkokříž důstojníka Čestné legie.V té době byl Vernet členem třiceti evropských akademií umění a nejslavnějším žijícím francouzským umělcem, obdivovaným a napodobovaným v celé Evropě. Zemřel v 73 letech věku a je pohřben v 5. oddělení hřbitova Montmartre v Paříži.
| „ | „Byl to vtipný muž, laskavý, charakterní, čestný, loajální, živý a rozumný.“ | “ |
| — Sainte-Beuve | ||
.
Výtvarníci rodiny Vernetů
editovat- Claude Joseph Vernet (1714–1789), malíř marin, Horácův děd.
- Carle Vernet (1758-1836), malř, Horácův strýc.
- Jean-François Chalgrin (1739-1811), architekt, strýc z matčiny strany.
Památky
editovat- Sochu Horace Verneta vytvořil Eugène André Oudiné (1871), patří ke 146 sochám, umístěným na fasádě budovy pařížské radnice, a to v nice 1. patra na boční fasádě do Rue Rivoli.
- Rue Vernet - ulice pojmenované v Paříži v VIII. obvodu a v La Madeleine.
- Sherlock Holmes v románu Arthura Conana Doyla tvrdí, že jeho babička byla sestrou Horace Verneta, což je samozřejmě fikce.
Vybraná díla
editovat-
-
Malíř Philippe Lenoir (1785–1867) v uniformě Národní gardy -
Barikáda v Soufflotově ulici v červnu 1848 -
Napoleon u Friedlandu -
Bonaparte na mostě u Arcole -
-
Bitva u Bouvines -
Olympe Pélissierová (1831) -
Autoportrét v červeném, s Araby v poušti (1843)
_-_Arabs_Travelling_in_the_Desert_-_P584_-_The_Wallace_Collection.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horace Vernet na Wikimedia Commons - Ilustrace a portréty
