Holešovická elektrárna
Holešovická elektrárna nebo Centrála, v době svého vzniku oficiálně zvaná Ústřední elektrická stanice královského hlavního města Prahy[1], je průmyslový areál v Praze Holešovicích. Leží v prostoru mezi ulicemi Za elektrárnou, Partyzánská a Holešovickou přeložkou, procházející podél řeky Vltavy.
| Holešovická elektrárna | |
|---|---|
 Holešovická elektrárna - pohled z ulice Vrbenského (stav 2022) | |
| Stát |  Česko |
| Umístění | Holešovice |
| Elektrická energie | |
| Souřadnice | 50°6′33″ s. š., 14°26′9″ v. d. |
| Kód památky | 21855/1-2321 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V její blízkosti se nachází Výstaviště Praha, nádraží Praha-Holešovice a stanice metra Nádraží Holešovice. Elektrárnu vybudovaly Elektrické podniky hlavního města Prahy v letech 1898 až 1900, především jako zdroj elektřiny pro provoz svých tramvajových tratí. V areálu se nacházela tramvajová vozovna[1]. Železniční vlečka je zapojena do severního zhlaví stanice Praha-Bubny.
Zachovalé budovy původní elektrárny jsou od roku 2002 chráněny jako kulturní památka.[2]
Výstavba
editovat
V roce 1898 byla zahájena výstavba a do konce roku byla dostavěna administrativní budova. Kotelna a strojovny byly postaveno o 90 cm výše, než byla hladina vody při povodni v roce 1845[3]. Betonování základů proběhlo v zimě 1898-99. Na jaře 1899 se začaly zdít obvodové zdi a základy pro stroje. V květnu 1899 byly dodány první parní kotle. V létě 1899 byly dokončeny železné konstrukce střech a dokončena střešní krytina a provedeny omítky, byly postaveny dva komíny o výšce 73 m a světlosti 3 m a třetí v roce 1907. V letech 1911 až 1912 byl postaven čtvrtý komín, dosud stojící, se světlostí v koruně 4 m.[3] Rozpočet na stavební práce byl 600 000 zlatých.[3]
Strojní vybavení
editovatPo uvedení do provozu byla elektrárna vybavena celkově pěti parními stroji o výkonu 1000 HP[4]. V roce 1903 byla rozšířena o další parní stroj o výkonu 3000 HP[4].V letech 1908 až 1909 byla zprovozněna parní turbína systému Melms-Pfenninger o výkonu 5000 HP[4]. Poté přibyly další dva turbogenerátory 3600 kW a dva o výkonu 8500 kW a stroj 5000 kW [4].
Kotelna byla vybavena 32 kotly Tischbeinovy soustavy s přihřívačem páry. Kotle byly rozděleny po čtyřech do osmi baterií a dvě baterie byly napojeny na společný komín. Počet komínů inspiroval studenty elektrotechnické fakulty k označení „Tři fáze a nulák“[4].
Dodavatelé strojního vybavení
editovatNa dodání strojního vybavení se podílelo více firem:[3]
- firma První Českomoravská továrna na stroje v Praze dodala tři parní stroje.
- firma Akciová strojírna dříve Breitfeld, Daněk a spol. dodala čtyři parní kotle, veškeré vodovody, vodojemy a čistírnu vody.
- firma Ringhoffer dodala jeden parní stroj a dva parní kotle
- firma Pražská akciová společnost dříve Ruston a spol. dodala jeřáb
- firma Marky, Bromovský a Schulz dodala devět parních kotlů
- firma Elektrotechnická akciová společnost dříve Kolben dodala všechny generátory
- firma Ganz & Co., Vídeň, dodala transformátory a elektroměry
- firma Felten a Guiellaume ve Vídni dodala kabely
- firma Křižík dodala v roce 1904 třífázový alternátor
- firma Mannesmanovy závody v Chomutově dodala ocelové stožáry pro osvětlení centrály
Provoz elektrárny
editovatElektrárna nedodávala elektřinu jen pro pohon tramvají, ale i pro veřejné osvětlení a soukromníkům. V roce 1925 se začalo s dálkovou dodávkou tepla z Holešovické elektrárny. Jedním z podnětů byla výstavba budovy Veletržního paláce. To způsobilo prudký vzrůst poptávky a vedlo k rozšíření Holešovické elektrárny o dva Löfflerovy kotle v roce 1938; třetí kotel byl uveden do provozu v roce 1940[3]. V roce 1938 nechalo ředitelství postavit dva obytné domy pro své zaměstnance v ulici U elektrárny [3]. V roce 1932 proběhla výstavba prvního napáječe pro Ústřední jatka. V letech 1971 až 1975 byla kotelna přebudována na spalování těžkého topného oleje[3].
Vozovna Centrála
editovat
Vozovna zahájila svůj provoz 2. července 1900[5]. První tramvaje sem byly zavezeny již v noci z 21. na 22. prosince 1899. Sestávala ze tří lodí po pěti kolejích a vešlo se sem 70 tramvají a dalších 15 na remízní kolej. Byly zde také první ústřední dílny[5]. V roce 1907 postavily Elektrické podniky koleje ke zdejším skladům. Po rekonstrukci v roce 1926 byl na nové koleji nejmenší poloměr oblouku v síti pražských tramvají, a to 13,2 metru[5], tato rarita však zanikla roku 1927 při další přestavbě.
Přestože vozovna byla 30. dubna 1939 zrušena a přesunuta do Kobylis, kolejiště v areálu Holešovické elektrárny zůstalo nadále pro nákladní dopravu transformátorů. Během padesátých let bylo kolejiště rušeno, až roku 1955 byly zrušeny i poslední zbytky kolejí a výhybky před elektrárnou. V sedmdesátých letech byla jedna loď vozovny stržena a zbývající významně zkráceny[5].
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b http://www.hrady.cz/?OID=8784
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-12]. Identifikátor záznamu 121984 : motorová elektrárna, s omezením: bez kotelny Loffler, strojovny nap. věže, struskové věže, kůlny na uhlí, pozemky č. - viz spis. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g Archivovaná kopie. langweil.info [online]. [cit. 2012-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-19.
- ↑ a b c d e Archivovaná kopie. www.pre.cz [online]. [cit. 2012-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-03.
- ↑ a b c d http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041312
Literatura
editovat- ŘÍHA, Zdeněk; FOJTÍK, Pavel. Jak se tvoří město. 1. vyd. Praha: ČVUT v Praze, 2012. 190 s. ISBN 978-80-01-05029-3. Kapitola 4.2 Energetické srdce Prahy, s. 126–127.
- FOJTÍK, Pavel. Tramvaje a tramvajové tratě; Historické centrum a Holešovice. 1. vyd. Praha: Paseka, 2010. 188 s. ISBN 978-80-7432-039-2. S. 162–163.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Holešovická elektrárna na Wikimedia Commons - historické fotografie Český svět, 11.8.1905
