Wikipedie

Hnědouhelné doly a briketárny

zaniklý těžební podnik v Československu

Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov byly druhou nejproduktivnější hnědouhelnou těžební společností v Československu.

Hnědouhelné doly a briketárny
Základní údaje
Dřívější jménoFalknovské hnědouhelné doly
Právní formastátní podnik
Datum založení7. března 1946
Datum zániku31. prosince 1990
Osudrozdělení
Adresa sídlaJednoty 1628, Sokolov, Česko
Charakteristika firmy
Rozsah působeníSokolovská hnědouhelná pánev
Oblast činnostitěžba uhlí, energetika a chemický průmysl
Produktyhnědé uhlí, briketa a svítiplyn
MajitelČSSR
Identifikátory
IČO00002623
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Vyhláškou ministra průmyslu 442/1945 Ú.l.I (o znárodnění podniků v zemi České a Moravskoslezské, provozovaných podle horního zákona) ze dne 29. listopadu 1945 se znárodnily také důlní podniky v Chebské a Sokolovské pánvi.

Dne 7. března 1946 vznikl Vyhláškou ministra průmyslu č. 823/1946 Ú. l. I (o zřízení národních podniků hornických) v Sokolovském hnědouhelném revíru národní podnik Falknovské hnědouhelné doly. Podnik se skládal jak z hlubinných dolů, tak z povrchových lomů. U povrchového dobývání šlo o 8 malolomů, které byly na okraji hnědouhelné pánve v místě výchozů slojí. 25 hlubinných dolů byly malé až střední velikosti.[1] Briketárny byly zastoupeny šesti provozy. Součástí firmy byly i elektrárny, cihelny, pila, štěrkovny a velkostatky.[2]

Majetková podstata Falknovských hnědouhelných dolů byla vytvořena znárodněním podniků:[3]

  • Chebská důlní akciová společnost (Egerländer Bergbau), Königswerth u Falknova
  • Leipold a Schnurrer, Weiden, Oberpfalz
  • František Mestek, Lesov u Karlových Varů
  • Werner Rinkes, Falknov nad Ohří
  • Gustav Moder, Počerny
  • Duchcovsko-Podmokelská dráha a. s. (Dux-Bodenbacher Eisenbahn), Karlovy Vary
  • Kom. společnost Julius Rütgers a Thun-Hohenstein (Kompandit. Ges. Julius Rütgers & Thun-Hohenstein), Karlovy Vary
  • Společnost pro zužitkování uhlí O. Sprinzig a spol., kom. spol., dříve Betty Sacherová v Lokti a Dr. Ing. H. Apfelbeck, v Karlových Varech (Kohlenverwertungsgesellschaft O. Sprinzig & Co. K. G., vorher Betty Sacher, Ellbogen und Dr. Ing. H. Apfelbeck), Karlovy Vary
  • Dolové a průmyslové závody akc. spol., dř. J. D. Starck (Montan- und Industriewerke A. G. vorm. Joh. Dav. Starck), Dolní Rychnov u Falknova, v rozsahu jeho znárodnění
  • část znárodněného podniku Severočeské hnědouhelné doly a. s. (Sudetenländische Bergbau A. G.), Most: doly Gustav s briketárnou, Fleissnerovou sušárnou, elektrárnou a pilou v Habersbirku, Felicián II. a III. - Citice a Antonín, Eleonora - Sedlec
  • část znárodněného podniku Porzellanfabrik Concordia, Zweigniederlassung der Melitta - Werke Bentz & Sohn, Minden i. W., Lesov u Karlových Varů: důl Anna - Otovice
  • část znárodněného podniku Chemické závody Ústí nad Labem - Falknov, společnost s r. o. (Chemische - Werke Aussig-Falkenau), Ústí n. L.: důl Jiří -Lomnice
  • část znárodněného podniku Libavské textilní závody Fischer a spol. (Liebauthaler Textilwerke Fischer & Co.), Kynšperk: doly Arnošt, Ludmila - Kynšperk
  • část znárodněného podniku Sedlecké kaolinové závody a. s. (Zettlitzer Kaolinwerke). Sedlec u Karlových Varů: důl Ilsa - Počerny
  • část znárodněného podniku Ostdeutsche Glaswerke, A. G. se sídlem ve Vídni: důl Michal - Staré Sedlo

Dne 30. srpna 1946 byla k firmě převedena část majetkové podstaty firmy „Chemische Werke Aussig - Falkenau, Gesellschaft mit beschränkter Haftung“.[4]

HDB Sokolov

editovat

Dne 28. června 1949 rozhodl okresní soud o změně názvu firmy a sídle firmy. Firma se nově jmenovala Hnědouhelné doly a briketárny, sídlo bylo změněno z důvodu přejmenování města Falknov na Sokolov.[5]

Pokrok ve strojírenství umožňoval stavbu výkonných kolesových rypadel vhodných ke skrývkám nadložních zemin, ale firma vyhlásila veřejnou soutěž na řešení výkonného způsobu dobývání mocné hnědouhelné sloje hlubinným způsobem.[6]

Největším problémem podniku byl nedostatek pracovních sil. Náborovými akcemi se podařilo získat pracovníky, ale buď se jednalo o brigádníky, kteří přišli na omezenou dobu, nebo o lidi, kteří brzy odešli jinam.[7]

Hnědé uhlí obsahovalo max. 50% spalitelných látek a nebylo ekonomické převážet ho na větší vzdálenosti. Začala se budovat elektrárna Tisová.[8]

Kvůli otevření dobývacího prostoru lomu Družba ve východní části revíru se přeložila 18kilometrová železniční trať Chodov - Sokolov. Po vybudování přeložky za 1,2 mld. Kčs byla zahájena těžba, bohužel v obtížných geologických podmínkách.[9]

Od roku 1965 byl jediným hlubinným dolem v revíru Důl Marie Majerová v Královském Poříčí.[10] Jeho činnost byly ukončena v roce 1991.[11]

Kombinát pro využití hnědého uhlí Vřesová

editovat

V únoru 1959 zahájil podnik Armabeton na katastru Vřesové zemní práce pro výstavbu jednoho z největších průmyslových komplexů Československa.[12] Kombinát se skládal z úpravny uhlí, briketárny, tlakové plynárny a chemických provozů. Výstavba KVHU ve Vřesové měla už v roce 1964 problémy s dodržováním termínů.[13] V zimě 1969/1970 stagnovala dodávka svítiplynu. Za viníka byl komunisty označen ředitel, který byl „pravičák".[14] Problémy s dokončením Kombinátu, konkrétně Tlakové plynárny, pozdějšího závodu, byly vnímány jako celostátní problém. Palivový kombinát byl zmíněn i ve významném ideologické dokumentu KSČ, který se jinak zabýval zásadními a obecnými problémy československé ekonomiky.[15]

KVHU byl přejmenován na Palivový kombinát 25. únor.[16]

Názvy firmy

editovat

Ke změnám názvu docházelo v souvislosti s organizačními změnami, resp. změnami forem řízení:[2]

  • 1. leden 1952 Hnědouhelné doly a briketárny, revírní ředitelství (řídilo 15 samostatných národních podniků)
  • 1.leden 1956 Hnědouhelné doly a briketárny, trust (řídil 11 samostatných národních podniků)
  • 1. duben 1958 Sdružení hnědouhelných dolů a briketáren Sokolov
  • 1. červenec 1965 Hnědouhelné doly a briketárny, oborové ředitelství (řídilo 10 samostatných národních podniků)
  • 1. leden 1976 generální ředitelství koncernu Hnědouhelné doly a briketárny (řídilo 6 koncernových podniků, 1 koncernovou účelovou organizaci a 1 závod)[17]
  • 1988 Hnědouhelné doly a briketárny, koncern[18]
  • 1990 Hnědouhelné doly a briketárny, státní podnik[18]

Po roce 1990

editovat

150 sokolovských horníků požadovalo samostatnost pro oba důlní podniky s.p. Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov, tedy pro Palivový kombinát Vřesová a Důl Pohraniční stráž Březová. Proto demonstrovali dne 22. května 1990 před budovou federálního ministerstva paliv a energetiky v Praze.[19]

Dne 28. června 1990 byl zapsán do Obchodního rejstříku Palivový kombinát, státní podnik, který byl 20. dubna 1998 přejmenován na Palivový kombinát Vřesová, státní podnik.[20]

Dne 29. června 1990 byl zapsán do Obchodního rejstříku Důl Pohraniční stráž, státní podnik, který byl 14. února 1991 přejmenován na Hnědouhelné doly Březová, státní podnik (HD Březová s. p.). Na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. 398/1997 o zrušení státního podniku bez likvidace sloučením se státním podnikem Palivový kombinát Vřesová, byla firma vymazána z obchodního rejstříku.[21]

Reference

editovat
  1. ↑ LANG, Michael. 30úspěšných let sokolovského revíru. Uhlí. 1975, roč. XXIII, čís. 5, s. 199. 
  2. ↑ a b JISKRA, Jaroslav. Z historie uhelných lomů na Sokolovsku. Sokolov: Sokolovská uhelná, 1997. 206 s. ISBN 80-238-2642-5. S. 67 - 68. 
  3. ↑ e-Sbírka. www.e-sbirka.cz [online]. [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Úřední list Československé republiky. 1948-01-16, roč. 29, čís. 13, s. 172. Dostupné online. 
  5. ↑ Úřední list Československé republiky. 1949-10-21, roč. 30, čís. 247, s. 3971. Dostupné online. 
  6. ↑ Veřejné soutěže. Úřední list Československé republiky. 1951-07-27, roč. 32, čís. 172, s. 1924. Dostupné online. 
  7. ↑ Přípravy závodů na Karlovarsku pro přijetí nových pracovníků.. Úřední list Československé republiky. 1951-08-26, roč. 32, čís. 198, s. 2191. Dostupné online. 
  8. ↑ NĚMCOVÁ, Helena. Tepelná elektrárna Tisová. Obrana lidu. 1957-01-16, roč. 16, čís. 14, s. 1. Dostupné online. 
  9. ↑ LANG, Michael. 40 let úspěšné práce sokolovského hnědouhelného revíru. 1985, roč. 33, čís. 5, s. 186. 
  10. ↑ ADMIN. Bergbau von 1900-1945 | Falkenauer e.V. [online]. [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ web.archive.org [online]. [cit. 2024-12-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ PROKOP, Vladimír. I tudy kráčely dějiny. 1. vyd. Sokolov: Sokolovská uhelná, 2001. 235 s. S. 231. 
  13. ↑ Malá reportáž pro ZVÚ v Hradci Králové. Svobodné slovo. 1964-04-16, roč. 20, čís. 91, s. 3. Dostupné online. 
  14. ↑ JARUŠEK, Oldřich. Miliony, na které čekáme. Tribuna. 1970-12-02, roč. 2, čís. 48, s. 16. Dostupné online. 
  15. ↑ K hlavním otázkám hospodářské politiky strany. Rudé právo. 1970-02-02, roč. 50, čís. 27, s. 2. Dostupné online. 
  16. ↑ Výzva z Vřesové. Tribuna. 1978-04-26, roč. 10, čís. 17, s. 12. Dostupné online. 
  17. ↑ EHRENBERGER, Vlastimil; MAJER, Jiří. Uhelné hornictví v ČSSR. Praha: Profil, 1985. 793 s. S. 610. 
  18. ↑ a b Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2024-12-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ Odevšad. Obrana lidu. 1990-05-23, roč. 49, čís. 98, s. 2. Dostupné online. 
  20. ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. 
  21. ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • JISKRA Jaroslav: Z historie uhelného hornictví na Sokolovsku, Chebsku a Karlovarsku, 1993, 325 s.

Související články

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hnědouhelné_doly_a_briketárny&oldid=24515319“