Historie zápasu v Česku
Zápas v českých zemích má letitou tradici. Existuje řada historických pramenů dokládající, že zápas patřil k oblíbeným kratochvílím již ve středověku, a to nejen mezi lidem prostým, ale i mezi urozenými pány. Velkým propagátorem zápasu byl také Miroslav Tyrš, i když nedlouho po jeho smrti přišel u Sokolů zápas v nemilost. Za zrod organizovaného zápasu v českých zemích je obecně považován rok 1895, kdy Fridolín Hoyer s Josefem Balejem založili Klub atletů Žižkov, první klub zaměřený na těžkou atletiku.
Své jméno si český zápas vydobyl již před vznikem samostatného Československa, největší úspěchy jsou pak spojeny právě s obdobím Československa. Českoslovenští zápasníci vybojovali 15 olympijských medailí a řadu předních umístění. Zápas se tak stal třetím nejúspěšnějším olympijským sportem. Na tomto úspěchu měli samozřejmě podíl i slovenští zápasníci.
Zápas samozřejmě neměl jen příznivce. Jedním z těch, kdo doporučoval zápas zakázat, byl i Jan Ámos Komenský. Vycházel při tom z obav o lidské zdraví a ze stejného důvodu doporučoval zakázat též šerm či plavání.[1] Negativně se však vyjadřoval k tzv. „tvrdému zápasu“, zápas v umírněné podobě naopak podporoval.[2]
Kořeny zápasu v Čechách
editovatKořeny zápasu na českém území sahají hluboko do minulosti. Zápas byl nezbytnou součásti výchovy budoucích rytířů. Veškeré vědomosti o zápase zanikli s rytířstvím jako takových. Neuchoval asi ani jako součást folklóru. Malé vodítko o způsobu boje lze nalézt v samotném slově zápas. Ve Švýcarsku se podařilo zachovat tradiční zápas zvaný Schwingen, kde se dva soupeři drží za pas snažíc jeden druhého povalit na zem. Slovo zápas tak s velkou pravděpodobností vzniklo ze způsobu boje za pas.
Zápas před vznikem samostatného Československa
editovatZa prvního novodobého průkopníka zápasu v českých zemích lze považovat Adolfa Hájka. Ten se o zápase zmiňuje ve svém deníku, který se zachoval do dnešních časů, a to záznamem z 23. ledna 1847. Z Hájkových zápisků lze usuzovat, že zápas byl v Čechách pěstován již v první polovině 19. století. V té době ještě zejména jako součást cirkusových představení. Hájek ve svém deníku zároveň vyslovuje naději, že zápas vzbudí mezi lidmi všeobecný zájem a dojde k jeho rozšíření. Z toho by se dalo usuzovat na to, že zápas byl pěstován i v českoněmeckém Akademickém spolku (Akademický spolek – Akademischer Turnverein), jehož byl zakladatelem.
Také dr. Miroslav Tyrš se zápasu hojně věnoval - považoval ho za vůbec nejvšestrannější sport, protože se v něm spojují všechny prvky tělesné zdatnosti (síla, obratnost, vytrvalost) na všech částech těla zároveň. Podrobně jej proto popisuje ve své stěžejní knize Základové tělocviku (1869), kde uvádí i příklady chvatů a základní techniky. V jiné publikaci Tělocvičné názvosloví (1862) uvedl první ucelené názvosloví týkající se zápasu. Existují rovněž záznamy o Tyršově utkání s Janem Grossem a důkazem popularity zápasu v rámci Sokola jsou i četné dobové ilustrace. Zápas měl být také zařazen do programu I. Sokolského sletu, ten byl ale zakázán.
Později se ale zápas ocitl u Sokolů v nemilosti a od 90. let 19. století se vyvíjel, společně se vzpíráním, izolovaně. Za zrod organizovaného zápasu v Čechách je všeobecně považován rok 1895, kdy byl založen Fridolínem Hoyerem a Josefem Balejem Klub atletů Žižkov, záhy se k nim přidává ještě Antonín Bína. Oba prvně jmenovaní začínali s těžkou atletikou v Sokole Žižkov, odkud byli se svým náčiním v roce 1891 vyhozeni. Samotnému založení Klubu atletů Žižkov předcházel ještě těžkoatletický kroužek, provozovaný od roku 1893. Klub sice, díky nevydařené organizaci mezinárodního turnaje v Schumannově cirkusu Na Smetance v Praze na Vinohradech, zanikl již dva roky po založení, ovšem jeho organizátoři se nevzdali a ještě ve stejném roce založili dva nové kluby K.A. Žižka Praha (Bína s Hojerem) a A.K. Bivoj Žižkov (Balej). Ve stejném roce vzniká, taktéž na Žižkově, ještě třetí klub a to A.K. Ctirad. Na počátku 20. století došlo k rehabilitaci zápasu v rámci Sokola a objevila se další střediska zápasu jako Plzeň, Brno, Pardubice a další. Odpovědní lidé začali také usilovat o spojení oddílů do vyšších celků.
V roce 1897 byla založena Česká atletická amatérská unie, v rámci které působila sekce těžké atletiky. 4. prosince 1903 odešla z ČAAU řada sportovců, vedena jejím tehdejším předsedou Františkem Malým. Ti zakládají konkurenční Český atletický svaz pro Království České.[3] V roce 1910 přichází jeden z nejúspěšnějších klubů K.A. Žižka Praha s návrhem reorganizace stávajícího stavu. Podle návrhu měla ČAAU organizovat lehkou a ČAS těžkou atletiku. Zároveň bylo navrženo přejmenování ČASu na Ústřední svaz těžké atletiky. Z návrhu se ujalo pouze vytvoření Ústředního svazu těžké atletiky a to vyčleněním těžkoatletické sekce ČAAU. Ke sloučení s ČAS však nedošlo a tak dualita ve vedení těžké atletiky přetrvala až do roku 1920, kdy byl vytvořen jednotný Československý svaz těžké atletiky pod vedením arch. Rudolfa Schindlera .
Československo před druhou světovou válkou
editovatV roce 1922 se ČSTA stal členem nově utvořené Mezinárodní amatérské federace zápasu (IAWF). Členem té vůbec první mezinárodní federaci byli Češi již od jejího vzniku v roce 1912 (ustavující kongres v Berlíně 1913) a jako jediní spolu s šermíři mohli vystupovat samostatně pod českým praporem a ne v rámci rakouské výpravy. Za první republiky zaznamenal zápas v Československu nebývalý rozkvět. Důkazem čehož jsou olympijské medaile Maudra, Urbana, Herdy a Klapucha.
Úspěch zaznamenali zápasníci i na tzv. Pershingově olympiádě v r. 1919, kde nás reprezentovali Beránek, Balej, Halík, Dostál a Kopřiva.
Svaz sdružoval v roce 1930 župy Pražskou, Západočeskou, Severočeskou, Moravsko-slezskou, Slovenskou a v roce 1928 uzavřel smlouvu o spolupráci i s Deutscher Hauptverband für der Schwerathletik in der ČSR, který sdružoval oddíly ze Sudet. V témže roce zápasilo jen v Praze ligovou soutěž 27 mužstev ve 3 skupinách.
Vrcholem jeho činnosti v tomto období bylo v roce 1931 uspořádání Mistrovství Evropy v zápase řecko-římském. Toto mistrovství skončilo sice velkou finanční ztrátou, nicméně bylo ze strany mezinárodní federace i účastníků velmi kladně hodnoceno.
Protektorát Čechy a Morava
editovatSvaz se i v tomto nelehkém období snažil i nadále vyvíjet aktivitu. V roce 1939 bylo evidováno 39 klubů. V roce se Mistrovství Čech a Moravy zúčastnilo 125 borců.
Československo po druhé světové válce
editovatV roce 1945 v rámci Československého svazu těžké atletiky zřízena komise pro znovuutvoření celostátního svazu zápasu. Utvořen pak byl 22. července 1946 a jeho předsedou byl zvolen Václav Zvěřina. V roce 1946 se také koná první poválečné mistrovství republiky v řecko-římském zápase. V roce 1947 se v pražské Lucerně uskutečnilo mistrovství Evropy v zápase řecko-římském, kde z československých zápasníků vybojoval bronzovou medaili František Kotrbatý. V roce 1950 se koná první poválečné mistrovství republiky v zápase ve volném stylu. V roce 1957 se zápas začal organizovat v rámci ČSTV, prvním předsedou sekce zápasu byl Eduard Trnka. Ve světě si stále větší oblibu získává zápas ve volném stylu a tak přichází rozhodnutí začít se i v Československu na tento styl specializovat. Z tohoto důvodu byl v roce 1957 pozván sovětský volnostylařský trenér Michal Morozov, který vedl školení asi dvacítky nejlepších československých trenérů a reprezentantů. V roce 1961 se pak českoslovenští reprezentanti poprvé účastnili mistrovství světa.
Okolo roku 1950 začínají být organizovány, finančně bohatě dotované, Sportovní hry dělnické mládeže (později Sportovní hry mládeže). Ty dokázaly nejen k zápasu přilákat velké množství mladých zájemců. Již v roce 1952 se tak střetávalo na žíněnkách více než 14 000 chlapců.
Česká republika
editovatV roce 1993 byl vytvořen samostatný Svaz zápasu České republiky a jeho předsedou se stal Vítězslav Mácha. V říjnu roku 1995 se v Praze uskutečnilo mistrovství světa v zápase řecko-římském. K této příležitosti vydala Česká pošta známku v nominální hodnotě 3 Kč.
Ženský zápas
editovatDlouhou dobu se jednalo o výhradně mužský sport, přesto se čas od času na zápasnických žíněnkách objevovaly i ženy. První zaznamenaný zápas žen proběhl v roce 1921 v pražské Lucerně a jeho vítězkou se stala Anči Hrdinková. Pravidelně organizované turnaje a tréninky žen se však objevují až v 80. letech 20. století. V roce 1988 vzniká v Brně kroužek dívčího zápasu pod vedením Ludvíka Suchého a Vlastimila Hubáčka.[4] V roce 1991 se v Brně konalo neoficiální mistrovství ČSFR žen a o rok později již první regulérní. V tomto roce také vybojovala Dana Durecová první úspěch na mezinárodním poli, když na mistrovství Evropy obsadila 4. místo. V roce 2019 vybojovala stříbrnou medaili na Mistrovství Evropy žen Adéla Hanzlíčková.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ DAVÍDEK, Josef. Od Frištenského k Máchovi. Praha: Olympia, 1979. Kapitola Kapitola první: Pátrání po rodokmenu, s. 15.
- ↑ Archivovaná kopie. eamos.pf.jcu.cz [online]. [cit. 2013-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24.
- ↑ Archiv sportu a tv: Československý svaz těžké atletiky. www.nm.cz [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-14.
- ↑ HISTORIE TAK HELLAS BRNO. www.zapas-brno.cz [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-20.
Literatura
editovat- 70 zápasnických let. Redakce Josef Oktábec, Jan Hromádko a Václav Bernášek. [s.l.]: Ústřední zápasnická sekce ÚV ČSTV, 1965. 80 s.
- BÖHM, Arnošt; ZÁRYBNICKÝ, Miloš; a další. Sto zápasnických let. Praha: Svaz zápasu České republiky, 1995.
- DAVÍDEK, Josef. Od Frištenského k Máchovi. Praha: Olympia, 1979.
- MENŠÍK, František. Památník XXII. Championátů Evropy v zápase řecko-římském v Praze. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1931.