Henri II. de Rohan

francouzský vojevůdce a politik

Henri II. de Rohan (25. srpna 1578 Blain13. dubna 1638 Königsfeld) byl francouzský vojevůdce, přední vůdce hugenotů, později i v královských službách, známý je též jeho literární odkaz.

Henri II. de Rohan
Narození21. srpna 1579
Château de Blain
Úmrtí13. dubna 1638 (ve věku 58 let)
Klášter Königsfelden
Místo pohřbeníkatedrála svatého Petra v Ženevě
Povolánídiplomat, spisovatel a voják
Nábož. vyznáníprotestantismus
ChoťMarguerite de Béthune
DětiMarkéta z Rohanu
Tancrède de Rohan
RodičeRené II, Viscount of Rohan a Catherine de Parthenay
RodRohanové
PříbuzníBenjamin de Rohan-Soubise, Anne of Rohan a Kateřina Rohanová (sourozenci)
Anna Julie Rohanová ze Chabotu, Ludvík Rohan ze Chabotu, Marguerite Gabrielle Charlotte de Rohan-Chabot a Jeanne Pélagie de Rohan-Chabot (vnoučata)
Funkcevelvyslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
hrobka

Jeho strýc Henri I. a otec René II. konvertovali ke kalvinismu. Svoji vojenskou kariéru začal 1597 při obléhání Amiens, poté cestoval po Německu, Nizozemsku, Itálii a Anglii. V roce 1603 byl králem Jindřichem IV. jmenován vévodou (duc de Rohan) a francouzským pairem. Stal se také plukovníkem Švýcarů a Grisonů. Spojil se s nespokojenci pod vedením Jindřicha II. Condé, byl sice nucen se v roce 1616 nedlouho po Jindřichovi vzdát, ale posléze pokračoval s odbojem až do pádu La Rochelle v roce 1628, kdy se odebral do Benátek. V roce 1635 byl povolán do Francie, kde mu byl svěřen jeden sbor, s kterým úspěšně působil v Elsasku. Po vzpouře Grisonů znovu upadl v nemilost a při návratu do Benátek se spojil s Bernardem Sasko-Výmarský v bitvě u Rheinfeldenu, kde byl smrtelně raněn.

Pocházel z linie Rohanů s titulem vikomtů, od roku 1603 vévodů Rohan, dále titulem kníže (prince) de Léon. Po Henriho smrti přešli tituly přes jeho jedinou dospělou dceru Marguerite na rodinu Chabot.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat