Hella S. Haasse
Hélène Serafia Haasse (2. února 1918, Batavia – 29. září 2011, Amsterdam) byla nizozemská spisovatelka, která patřila k jedné z nejvíce čtených nizozemských autorek v zahraničí. Za svůj život napsala téměř sedmdesát knih, mimo jiné novelu Oeroeg (Černé jezero, 2014) a Heren van de thee (Páni čajových plantáží, 2003).
| Hella S. Haasse | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. února 1918 Jakarta |
| Úmrtí | 29. září 2011 (ve věku 93 let) Amsterdam |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Povolání | spisovatelka, dramatička a básnířka |
| Alma mater | Amsterdamská univerzita |
| Významná díla | Oeroeg |
| Ocenění | Cena Nadace umění odporu (1961) Cena ANV-Visser Neerlandia za drama (1962) Littéraire Witte Prijs (1977) Constantijn Huygenspriis (1981) Cena P. C. Hoofta (1983) … více na Wikidatech |
| Rodiče | W.H. van Eemlandt |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatHella Haasse byla dcerou pianistky Käthe Diehm Winzenhöhler a finančního úředníka koloniální správy Willema Hendrika Haasseho. Narodila se v Batávii (dnešní Jakarta) a prakticky celé svoje dětství prožila s rodiči a se svým bratrem v Nizozemské východní Indii, což mělo vliv nejenom na její další život, ale i na její literární tvorbu. Již v dětství se věnovala psaní divadelních textů, ve dvanácti letech se pustila do psaní svého prvního historického románu. Četba a divadlo patřily v dětství k jejím největším vášním.[1]
V roce 1938 odcestovala do Nizozemska, kde se rozhodla pro studium skandinávských jazyků a literatury. Se studiem tohoto oboru ale po roce skončila a začala se věnovat studiu herectví na Toneelschool v Amsterdamu. V únoru roku 1944 se Hella Haasse provdala za redaktora studentského časopisu Propria Cures Jana van Lelyvelda (1918–2008). Narodily se jim tři dcery: Chrisje (* 1944), která zemřela ještě jako malé dítě na záškrt, Ellen (* 1947) a Marijn (* 1951).
Kromě psaní se Hella Haasse věnovala i výuce na univerzitách a dalším aktivitám spojeným s literaturou. V roce 1986 učila na katolické univerzitě v Brabantsku, později, v roce 1992 na univerzitě v Leidenu. V letech 1988 a 1995 získala čestný doktorát za literaturu na univerzitě v Utrechtu a na katolické univerzitě v Leuvenu. Od roku 1987 byla čestným členem Belgické královské akademie pro nizozemský jazyk a literaturu (Belgische Koninklijke Academie voor Nederlandse Taal- en Letterkunde) v Gentu, od roku 1991 pak čestným členem Společnosti pro nizozemskou literaturu (Maatschappij der Nederlandse Letterkunde) v Leidenu. Od nizozemské královny Beatrix obdržela v roce 1992 čestné uznání za umění a vědu.[2]
Poslední roky svého života strávila Hella Haasse v Amsterdamu, kde v roce 2011 ve věku 93 let zemřela.
Dílo
editovatHella Haasse je považována za jednu z největších nizozemských spisovatelek.[3] Častým námětem příběhů v jejích knihách je život v Nizozemské východní Indii, kde strávila spolu s rodinou celé svoje dětství. Tak je tomu i v jejím prozaickém debutu Oeroeg (Černé jezero, 2014), který byl v Nizozemsku vydán v rámci akce Týden knihy v nákladu 145 000 výtisků a díky kterému se dostala do čtenářského povědomí Nizozemců. Novela vypráví o přátelství mezi dvěma chlapci, synem nizozemského koloniálního úředníka a synem domorodého obyvatele Nizozemské východní Indie. Do té doby se Hella Haase věnovala převážně tvorbě kabaretních textů a psaní poezie.
Dalším významným dílem v tvorbě Helly Haasse je bezesporu román Heren van de thee (Páni čajových plantáží), který vyšel roku 1992 a téměř okamžitě se stal bestsellerem. Rovněž v tomto díle je ústředním tématem Nizozemská východní Indie.
Literární ocenění
editovatHella Haasse získala za svoje dílo celou řadu literárních ocenění. Mimo jiné prestižní ceny jako je Constantijn Huygensprijs (1981), P.C. Hooftprijs (1983) a Prijs der Nederlandse Letteren (2004) za celoživotní dílo. Kromě těchto cen, obdržela i dvakrát čtenářskou cenu NS Publiekprij voor het Nederlandse Boek za romány Heren van de thee (Páni čajových plantáží) a Sleuteloog.[2]
Muzeum Helly Haasse
editovatV únoru roku 2008 při příležitosti devadesátých narozenin spisovatelky bylo otevřeno Hella Haasse Museum (Muzeum Helly Haasse). Jde o virtuální muzeum, kde se návštěvníci mohou dozvědět více o osobě a životě samotné autorky. Kromě dokumentů jako jsou rodinné fotografie, dopisy, kresby v denících, jsou zde i obálky z prvních výtisků jejích knih a nejrůznější zvukové a obrazové záznamy.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Hella S. Haasse. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Haasse, Hella S.. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Hella Haasse: grande dame van de literatuur. NU [online]. 2011-09-30 [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. (nizozemsky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hella S. Haasse na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hella S. Haasse
- https://web.archive.org/web/20071218071434/http://www.hellahaasse.nl/
- https://web.archive.org/web/20161116101500/http://www.hellahaassemuseum.nl/
- "Schrijfster Hella Haasse overleden", NOS, 30. září 2011
- "Haasse, Hella S.: Černé jezero", iLiteratura.cz, 29. října 2014
- "Haasse, Hella S.: Páni čajových plantáží", iLiteratura.cz, 5. listopadu 2003
