Helga Parisová
Helga Parisová (nepřechýleně Helga Paris; roz. Steffensová; 21. května 1938, Goleniów, Polsko – 5. února 2024, Berlín, Německo) byla německá fotografka známá mimo jiné svými snímky každodenního života ve východním Německu.[1][2]
| Helga Parisová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. května 1938 Goleniów |
| Úmrtí | 5. února 2024 (ve věku 85 let) Berlín |
| Povolání | fotografka |
| Manžel(ka) | Ronald Paris |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatHelga Steffensová, dcera Gertrudy Steffensové a sazeče Wilhelma Steffense, se narodila něco málo přes rok před vypuknutím druhé světové války v Goleniówu, malém městě na severu Německa. V květnu 1945 oslavila své sedmé narozeniny, zatímco válka skončila pro Německo porážkou. Její otec a dva bratři byli stále pryč, ale mezitím hraniční změny nařízené vítěznými mocnostmi a rozsáhlé etnické čistky donutily Helginu matku k útěku se svými dvěma dcerami. [2] Skončili v Zossenu, malém městečku kousek na jih od Berlína. Tam byla vychována komunitou převážně žen, z nichž mnohé pracovaly. K fotografování ji přivedly její tety, které pořídily velmi mnoho fotografií.[3]
Vzdělání
editovatV Zossenu chodila do školy a v roce 1956 úspěšně složila maturitu. Poté až do roku 1960 studovala módní návrhářství na Inženýrské škole oděvního průmyslu (Berlin Ingenieurschule für Bekleidungsindustrie) v Berlíně, kde také absolvovala stáž na VEB Treffmodelle. Poté pracovala jako lektorka módy a komerční výtvarnice.[1] V roce 1960 začala fotografovat fotoaparátem Flexaret 6x6. [3]
Během této doby se seznámila s malířem Ronaldem Parisem. Byli manželé v letech 1961 až 1974. Prostřednictvím svého manžela se jí podařilo rychle navázat kontakty na tehdejší východoněmecké umělecké scéně. [2] V té době také získala vášeň pro fotografování. Stejně jako mnoho předních fotografů Německé demokratické republiky byla Helga Parisová často popisována jako samouk.[4] Sama věřila, že velkou část své fotografické vášně a dovedností získala od svých dvou tet, které byly samy nadšenými fotografkami, neustále fotícími během 40., 50. a 60. let, které sama Parisová později pečlivě uchovávala ve sbírce výstavních boxů přizpůsobených pro tento účel. [2]
Profesionální práce
editovatParisová začala fotografovat vážně kolem roku 1967. Byla ovlivněna tvorbou Edvarda Muncha, Maxe Beckmanna, Francise Bacona a Wernera Helda. [3] V letech 1967 až 1968 pracovala ve fotolaboratoři Walli Baucik. Její první prací na volné noze v roce 1969 bylo fotografování porážení zvířat v domově v Durynsku; v roce 1970 nafotila módní fotografie pro mládežnický časopis neues leben. [3] V roce 1972 vstoupila do National Association of Visual Artists, což bylo prakticky předpokladem úspěchu v tom, co si v té době zvolila. [1]
Její odborná práce je široká. V roce 1975 fotografovala scény z inscenací Benno Bessona v berlínském Volksbühne (<i id="mwQg">Lidové divadlo</i>). Svou první samostatnou výstavu představila v roce 1978 v Drážďanech na Akademii výtvarných umění. [1]
V 80. letech se její práce stále více soustředila na lidi a ulice, zpočátku v Berlíně, kde mnoho z jejích fotografovaných byli sousedé a přátelé. S většími obtížemi se setkala, když podnikla ekvivalentní projekt v Halle, kde lidé, které fotografovala, byli cizí a reagovali nepřátelsky. [2] Pak si našla čas na to, aby si s lidmi promluvila a zeptala se, než je vyfotografovala. Za těchto okolností občané Halle souhlasili s tím, že se nechají vyfotografovat, i když se stále zdráhali nechat se vyfotografovat s ulicemi Halle jako pozadí v době, kdy hlavní a dlouhotrvající projekt přestavby zahrnující rozsáhlé ničení starých domů opouštěl centrum města, vypadaly velmi poškozené. [2] Její výstava z roku 1986 "Houses and Faces. Halle 1983-1985", plánovaná pro městskou galerii Marktschlößchen, byla zrušena několik dní před plánovaným datem otevření, protože její snímky propagovaly zavádějící stavební politiku města. V době zrušení výstavy už byl vytištěn katalog a výstavní štítky k fotografiím.
Její kariéra fotografky na volné noze přežila změny let 1989/90 [4], které vedly ke konci Německé demokratické republiky, formálně v říjnu 1990 znovusjednocením Německa a pro některé komentátory a jiné její fotografie z východoněmeckého období získaly širší zájem, protože období, které zobrazují, ustoupilo do historie. Od roku 1996 byla Helga Parisová členkou Berlínské akademie umění. V roce 2003 vzbudila velký zájem její dvanáctidílná výstava "Self images 1981-1988" v kontextu výstavy "Umění v Německé demokratické republice".
Smrt
editovatHelga Parisová zemřela ve svém berlínském bytě dne 5. února 2024 ve věku 85 let.[5]
Granty a ceny
editovat- 1992, 1994, 1996 Stiftung Kulturfonds stipendia a granty
- 1993 Grant od Berliner Senatsverwaltung für Wissenschaft und Kultur
- 2004 Cena Hannah-Höchové
- 2019 Cena za kulturu Německé fotografické společnosti
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Helga Paris na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Anke Scharnhorst. Paris, Helga geb. Steffens * 21.5.1938 Fotografin [online]. Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur: Biographische Datenbanken [cit. 2015-05-19]. Dostupné online. (German)
- ↑ a b c d e f Helga Paris (speaker). Helga Paris : Fotografie [online]. Art in Scotland TV, Edinburgh, 8 March 2014 [cit. 2015-05-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PARIS, Helga; SCHUBE, Inka; BRADE, Helmut; SPRENGEL MUSEUM HANNOVER; BRANDENBURGISCHE KUNSTSAMMLUNGEN COTTBUS. Fotografien = Photographs. Hannover; Berlin: Sprengel Museum ; Holzwarth Publications, 2004-01-01. ISBN 3891691874. OCLC 61137958 S. 304–310.
- ↑ a b Raimund Hoghe. Wohin mit dem Blick?: Photographieren gegen das Verschweigen des Lebens [online]. Die Zeit (online), 24 November 1989 [cit. 2015-05-20]. Dostupné online.
- ↑ dpa. Fotografin Helga Paris in Berlin gestorben [online]. Verlag Der Tagesspiegel GmbH, Berlin, 6 February 2024 [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helga Parisová na Wikimedia Commons
