Helena Velická
Helena Velická (* 4. dubna 1979 v Praze) je česká violoncellistka a sbormistryně.
Helena Velická | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 4. dubna 1979 (45 let) Praha, Československo |
Povolání | pedagožka, dirigentka, violoncellistka, sbormistryně a hudební pedagožka |
Nástroje | violoncello zpěv |
Hlasový obor | alt |
Sbormistr | MáTa |
Příbuzní | Eva Velická (sourozenec) Miloš Orson Štědroň (sestřin manžel) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hudební činnost
editovatStudium
editovatNa Pražské konzervatoři vystudovala obor hra na violoncello u prof. Jana Páleníčka (absolvovala roku 1999) a poté na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity u prof. Jiřího Koláře a Ivany Štíbrové obor sbormistrovství (absolvovala roku 2006 obhájenou diplomovou prací nazvanou „Osobnost Ralpha Vaughana Williamse se zaměřením na analýzu jeho 7. symfonie“[1]). Během studií absolvovala v roce 2003 půlroční[2] (podle jiných zdrojů roční[3]) studijní pobyt v irském Dublinu, kde také koncertovala.[3][2]
Účastnila se též několika mistrovských kurzů v Česku i v zahraničí, např.:[3][4]
- Prague Summer Academy (1998)
- mezinárodní Akademii komorní hudby Sándora Végha na zámku Dobříš (1999)
- Center for Creative Youth na Wesleyan University ve Spojených státech amerických (1995)
- orchestrální kurzy Die Internationale Sommer Akademie v německém Pommersfelden (1994, 1996, 1999 a 2000)
- Musik Festival v Arosa/Švýcarsko
Profesionální činnost
editovatJe zakládající členkou violoncellového tria Včelli[3] (2004) a vede pěvecký sbor MáTa (2006).[2] Sborovému zpěvu a hře na violoncello vyučuje od roku 1998[2] na hudební škole v Praze-Vršovicích (ZUŠ Bajkalská).[5] Jako host vystupuje také coby violoncellistka ve Stavovském divadle ve hře Mikve.[6]
V letech 2000 až 2004 byla členkou doprovodné kapely Daniela Hůlky. Pravidelně vystupuje v Česku i v zahraničí (Německo, Rakousko, Slovensko, Francie, Irsko, USA), pravidelně interpretuje soudobou hudbu a provádí premiéry nových děl, je členkou komorního sdružení soudobé hudby Konvergence[7], Komorního orchestru Pavla Haase, Komorního orchestru Berg, externí hráčkou Národního divadla a bývalou dlouholetou členkou ženského pěveckého sboru Iuventus Paedagogica.[8] Spolupracuje s interprety vážné i populární hudby, pravidelně účinkuje na hudebních festivalech a vystupuje jako sólový hudební doprovod v mnoha činoherních projektech.
Často též spolupracuje s rozhlasem i televizí a účastní se nahrávání CD různých hudebních žánrů (například s Ivou Bittovou, Hanou Zagorovou nebo Milošem Štědroněm).[3][2]
Úspěchy a ocenění
editovatVe své umělecké kariéře zaznamenala řadu úspěchů a ocenění, například:[3][2][4]
- vítězka celostátní soutěže v kategorii smyčcových kvartet (Praha 1989)
- vítězka celostátní soutěže mladých violoncellistů (díky tomu sólově vystoupila ve Dvořákově síni Rudolfina)
- 2. místo na Duškově soutěži (Praha 1993)
- 3. místo v mezinárodní soutěži v Hradci nad Moravicí
- čestné uznání z mezinárodní soutěže v rakouském Liezenu (1994)
Reference
editovat- ↑ Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy: Obhájené diplomové práce [online]. [cit. 2010-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-16.
- ↑ a b c d e f Smíšený pěvecký sbor MáTa: Kdo jsme [online]. 2008 [cit. 2010-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ a b c d e f Včelli: O nás [online]. 2008 [cit. 2010-11-09]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b LIBICHER, Antonín. Český hudební slovník osob a institucí: Helena Velická [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2008-07-17 [cit. 2010-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-17.
- ↑ Základní umělecká škola Bajkalská: Pedagogičtí pracovníci školy [online]. 2010-09-12 [cit. 2010-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-12.
- ↑ STANĚK, Tomáš. Hadar Galron: Mikve (tisková zpráva) [online]. Praha: Národní divadlo, 2008 [cit. 2010-11-09]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Konvergence: Ansámbl [online]. 2009 [cit. 2010-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-09.
- ↑ Seznam členek Iuventus Pedagogica [online]. [cit. 2010-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-21.