Helena Almeida
Helena Maria de Castro Neves de Almeida (1934, Lisabon – 25. září 2018, Sintra)[1] byla portugalská fotografka a konceptuální umělkyně.
| Helena Almeida | |
|---|---|
 Helena Almeida (9. listopadu 2012) | |
| Rodné jméno | Helena Maria de Castro Neves de Almeida |
| Narození | 1934 Lisabon |
| Úmrtí | 25. září 2018 (ve věku 83–84 let) Sintra |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Alma mater | Lisabonská univerzita |
| Povolání | fotografka, malířka a umělkyně |
| Rodiče | Leopoldo de Almeida |
| Manžel(ka) | Artur Rosa |
| Ocenění | velkodůstojník Řádu prince Jindřicha |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatAlmeida se narodila sochaři Leopoldo de Almeida (1898–1975). Její mládí bylo formováno politickou situací v Estado Novo . Studovala na Lisabonské umělecké škole . Po dokončení malířského kurzu v roce 1955 se provdala za architekta Artura Rosu, s nímž měla dceru Joanu Rosu, která se také stala výtvarnicí.[2] V roce 1964 získala stipendium na Fondation Calouste Gulbenkian v Paříži a od té doby začala zpochybňovat tradiční malbu.[3] V roce 2005 reprezentovala Portugalsko na Benátském bienále.
Almeida ve svých dílech často kombinovala malbu a sochařství, například přidáním trojrozměrných prvků, jako jsou koňské žíně. Tradiční součásti malby, jako je plátno, rámy a barvy, přecházejí z média a stávají se ústředním obsahem obrazu.[4] Almeidiny vizuální kompozice na prostoru a linii se vyznačují vysokou mírou komplexnosti. Opakujícím se zájmem její umělecké práce bylo zkoumání vztahu mezi umělcem a obrazem, například tím, že se zabývala vlastní přítomností umělkyně při přetírání fotografií primárními barvami červenou a modrou nebo zobrazováním vlastního těla záměrně nikoli jako autoportrét v choreografických pózách.
Ceny a ocenění
editovat- 1964: Grant na propagaci od Gulbenkianovy nadace
- 1967: 1 Cena za kresbu z Univerzity Coimbra
- 1972: Soquilova cena za užité umění
- 2003: Velkodůstojnice Řádu prince Jindřicha
Výstavy
editovat- 1967: Galerie Buchholz, Lisabon[5][6]
- 1972: Sociedade Nacional de Belas-Artes, Lisabon
- 1982/2005: 40./51 Benátské bienále, Benátky[7]
- 2004: The Drawing Center, New York
- 2007/2010: Galeria Helga de Alvear, Madrid
- 2009: Fundacion Telefónica, Madrid
- 2009: Kettle's Yard, Cambridge[8]
- 2010–2019: Výstavní turné Feministická avantgarda kolekce Verbund, Vídeň
- 2013: Fundação Leal Rios, Lisabon
- 2013/2014: BES Arte e Finança, Lisabon
- Helena Almeida: My Work is My Body, My Body is My Work, Serralves Museum, Porto, Portugalsko (2015/2016)[9]
- Work Is Never Finished, Institut umění v Chicagu, Chicago, IL (2017).[7][10]
- Helena Almeida, Inhabited Canvas, Tate Modern, Londýn, 2018[11][12]
Publikace
editovat- Helena Almeida. Katalog výstavy Galerie Erika + Otto Friedrich, Bern 1978.
- Helena Almeida. 14 xaneiro – 19 marzo 2000, Santiago de Compostela 2000.
- Helena Almeida. Inside me (Ve mně) Katalog výstavy Kettle's Yard, University of Cambridge, John Hansard Gallery, University of Southampton, Cambridge, 2009.
- Andar, abraçar / Chůze, držení. katalog výstavy. BES Arte e Finança, Lisabon 2013.
Dokumentární filmy
editovat- Sylvain Bergère: Umělci zblízka. Helena Almeida - malířka (30 min, Francie, 2011)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Helena Almeida na německé Wikipedii.
- ↑ In Memoriam 2018 [online]. Dostupné online.
- ↑ Arte y tecnología. Colección Fotografía contemporánea. Helena almeida [online]. www.fundacion.telefonica.com, June 2003 [cit. 2010-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 March 2014. (Spanish)
- ↑ JOHNSON, Sam. How Helena Almeida's Body Became Her Artwork. An Other Magazine. Dostupné online [cit. 27 September 2018].
- ↑ BARRIO, Javier Martín del. Muere la artista portuguesa Helena Almeida, que hizo lienzo de su cuerpo. El País. 26 September 2018. Dostupné online [cit. 27 September 2018]. (španělsky)
- ↑ Helen Almeida. Portugal: Xunta de Galicia, 19 March 2001. ISBN 84-453-26686. S. 181.
- ↑ COELHO, Maria Luísa. Project MUSE. Woman-Body-Paint: Helena Almeida and the Visual Inscription of Sexual Difference. Luso-Brazilian Review. University of Wisconsin Press, 2017, s. 55–77. Dostupné online. DOI 10.3368/lbr.54.1.55. S2CID 148631412.
- ↑ a b GENZLINGER, Neil. NYTimes.com. Helena Almeida, Experimental Portuguese Artist, Dies at 84. The New York Times. 11 October 2018. Dostupné online [cit. 2019-04-27]. ISSN 0362-4331.
- ↑ Helena Almeida: Inside Me – Events [online]. [cit. 2019-04-27]. Dostupné online.
- ↑ SEARA.COM. Fundação de Serralves [online]. [cit. 2019-04-27]. Dostupné online.
- ↑ Helena Almeida: Work is never finished [online]. [cit. 2019-04-27]. Dostupné online.
- ↑ TATE. Helena Almeida: until 4 November 2018 – Display at Tate Modern [online]. [cit. 2018-09-27]. Dostupné online.
- ↑ A Life On Canvas: Helena Almeida, 1934–2018 [online]. [cit. 2019-04-27]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Therese Dann: Biografien der Künstlerinnen – Helena Almeida. In: Gabriele Schor (Hrsg.): Feministische Avantgarde: Kunst der 1970er-Jahre aus der Sammlung Verbund. Prestel, München 2015, ISBN 978-3-7913-5627-3
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Almeida na Wikimedia Commons
