Heřman Josef Tyl

český římskokatolický duchovní

Heřman Josef Tyl (31. července 1914, Cakov10. prosince 1993, Mariánské Lázně) byl premonstrátský kanovník, převor a později opat kláštera Teplá. Patřil mezi významné osobnosti katolické církve v Československu 20. století.

Heřman Josef Tyl
Narození31. července 1914
Cakov
Úmrtí10. prosince 1993 (ve věku 79 let)
Mariánské Lázně
Povoláníkatolický kněz
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2014)
Československá medaile za zásluhy I. stupně
Československý válečný kříž 1939
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
 
Rodný dům v Cakově.

Narodil se v Cakově v okrese Olomouc. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži byl přijat do noviciátu v klášteře – kanonii premonstrátů v Nové Říši, kde přijal řeholní jméno Heřman Josef. Studoval teologii, a 5. července 1940 byl vysvěcen na kněze.

V novoříšském klášteře zastával funkci provizora (správce hospodářských záležitostí kanonie). V roce 1942 byl spolu s celým řeholním osazenstvem kláštera zatčen gestapem, postupně se svými spolubratry prošel vězením v Jihlavě, v Brně v Kounicových kolejích, a následně koncentráky v Osvětimi a Buchenwaldu.

Do Osvětimi se dostali 16. ledna 1942. Heřman již od transportního vagonu nesl na zádech spolubratra Hrachovského, který trpěl svalovou atrofii.[1] Během čtrnácti dní většina vězněných novoříšských kapitulárů, včetně opata Pavla Součka, zahynula.[2] V roce 2013 byl otevřen beatifikační proces P. Součka a druhů, svědků víry: Norberta Hrachovského, Siarda Nevrkly, Vavřince Novotného a Zikmunda Záběhlického.[3]

V roce 1945 se P. Tyl mohl se zbytkem kapitulárů vrátit do Nové Říše. Dlouho zde však nepobyl, protože již v roce 1946 si jej za převora-administrátora (tj. převora s právy opata) zvolil klášter Teplá. V této době P. Tyl sepsal publikace o klášterech v Nové Říši a Teplé. Pedagogové a studenti Gymnázia Přírodní škola v pražských Holešovicích na školním webu zmiňují, že v Tylově pozůstalosti byl mimo jiné objeven rukopis knihy „Ježíš Kristus v koncentračním táboře“ (datovaný do roku 1948). Součástí knihy je i doposud nepublikovaná Křížová cesta (z roku 1943), kterou H. J. Tyl napsal pro své spoluvězně v koncentračním táboře Buchenwald.[4] Tylovo jméno je uvedeno v seznamu českých katolických kněží a řeholníků perzekvovaných nacistickým režimem.

Dne 14. února 1950 byl komunistickými orgány P. Tyl zatčen a odsouzen ke dvanácti letům vězení. Po téměř devíti letech, 12. prosince 1958, byl podmínečně propuštěn.[5] Jakožto duchovní bez státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti byl nucen najít si civilní zaměstnání. Pracoval jako skladník a nakonec i jako místopředseda JZD v rodném Cakově.[5]

Od roku 1964 směl opět působit v duchovní správě. Byl administrátorem v Bohuslavicích u Konice a od 6. srpna 1969 administrátorem děkanství v Mariánských Lázních.[5] Zde mu jako kaplan vypomáhal pozdější pražský světící biskup Karel Herbst.[6] Dne 31. července 1974, v den svých šedesátých narozenin, přišel Heřman Tyl opět o státní souhlas a další nelehká léta strávil v Bítově na Znojemsku.[6] Teprve v březnu 1987 se mohl oficiálně vrátit ke službě duchovního v olomoucké farnosti svatého Mořice a od října 1987 do roku 1990 sloužil ve farnosti Slatinice u Olomouce. [5][7]

Krátce před Sametovou revolucí, dne 19. září 1989, byl P. Tyl zvolen opatem v klášteře Teplá a 14. října 1989 přijal opatskou benedikci.[8] Dva roky nato se jako bývalý politický vězeň dočkal soudní rehabilitace.[8] Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu P. Tyla plně zastupoval převor Hugo Josef Pitel (od roku 1991).[5]

Heřman Josef Tyl zemřel 10. prosince 1993 v Mariánských Lázních a je pohřben na klášterním hřbitově v Teplé.[8]

V českém historickém dramatu Bumerang z roku 1996 (režie Hynek Bočan, scénář Jiří Stránský) ztvárnil opata Heřmana Tyla herec Stanislav Zindulka.[9]

  • Psancem (vlastní životopis)
  • Moji nejdražší (2 díly)
  • Opatský chrám sv. Petra a Pavla v Nové říši (Věnováno památce 300. výročí příchodu premonstrátů do Nové Říše na Moravě : 1641–1941)
  • Klášter Teplá
  • Strom krásný a urostlý – myšlenky a vzpomínky z let 1951–1958
  • Dar z koncentračního tábora české dívce

Rozhlasové zpracování

editovat

Ocenění a vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. Norbert František Hrachovský. www.facebook.com [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  2. KONFERENCE, Česká biskupská. V Nové Říši si připomínají smutné výročí - Církev.cz | Zprávy. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  3. Klášter Panny Marie. klasternovarise.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  4. Pozůstalost opata Heřmana Josefa Tyla | Projekty | O škole | Přírodní škola. www.prirodniskola.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f MIKEŠOVÁ, Anna. Diplomová práce: POVÁLEČNÉ OBDOBÍ KLÁŠTERA TEPLÁ 1945 - 1950 [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2010 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  6. a b Karel Herbst (1943). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  7. TÝDENÍK, Katolický. Bachař kněze prohání.... Katolický Týdeník [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  8. a b c Klášter Teplá - Klášter a jeho historie. klastertepla.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  9. S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Bumerang (1997). FDb.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  10. FRANKOVÁ DOLEŽALOVÁ, Jana. Buď ryba nebo rak [online]. Český rozhlas, 2012-07-05 [cit. 2012-07-05]. Dostupné online. 
  11. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Karl Petrus Möhler

Opat

  Prior de regimine tepelského kláštera
Heřman Josef Tyl
19461952
  Nástupce:
Heřman Josef Tyl
(po roce 1989)
Předchůdce:
Karl Petrus Möhler
(1944 - 1946)
  51. opat tepelského kláštera
Heřman Josef Tyl
19891992
  Nástupce:
Jan Křtitel Vladimír Franze