Hans Behn-Eschenburg
Hans Behn-Eschenburg (10. ledna 1864, Zürich – 18. května 1938, Küsnacht)[1][2] byl technickým generálním ředitelem Oerlikonských strojíren.
| Hans Behn-Eschenburg | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. ledna 1864 nebo 1864 Curych |
| Úmrtí | 18. května 1938 nebo 1938 (ve věku 73–74 let) Küsnacht |
| Povolání | inženýr, fyzik a podnikatel |
| Rodiče | Hermann Behn-Eschenburg |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatOtec Hanse Behn-Eschenburga byl profesorem literatury. Hans studoval v Berlíně a na filosofické fakultě v Curychu, kde byl promován. Jako asistent profesora Dr. Heinricha Friedricha Webera na Spolkové vysoké technické škole v Curychu se zúčastnil roku 1891 technických měření přenosu energie trojfázovou soustavou z Lauffen am Neckar do Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1892 přešel do Maschinenfabrik Oerlikon (MFO), kde se roku 1897 stal vedoucím elektrického oddělení, 1910 ředitelem a 1912 technickým generálním ředitelem. Po odchodu do důchodu v roce 1928 zůstal až do své smrti technickým poradcem MFO.
V roce 1904 se Behn-Eschenburgovi podařilo zkonstruovat jednofázový komutátorový lokomotivní motor, což umožnilo stavbu elektrických lokomotiv s odbočkovou regulací a s napájením trakčních motorů střídavým proudem se sníženou frekvencí. Byl také autorem zapojení elektrodynamické rekuperační brzdy – tzv. zapojení Behn-Eschenburg. Toto zapojení se použilo například na lokomotivách řad Ce 6/8II a Ce 6/8III SBB.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Behn-Eschenburg na německé Wikipedii.
