Hanavský pavilon

novobarokní budova v Letenských sadech v Praze-Holešovicích, v sousedství Kramářovy vily

Hanavský pavilon je výrazná zděná a litinová novobarokní budova v Letenských sadech v Praze-Holešovicích, v sousedství Kramářovy vily. Stavba tvoří výraznou dominantu zejména při pohledu zespoda od řeky Vltavy, její východní terasa a vyhlídková plošina SJ cesty Letenských sadů SJ poskytují panoramatický výhled na Prahu. V současné době slouží jakožto vyhlídkové restaurační zařízení.

Hanavský pavilon
Hanavský pavilon
Hanavský pavilon
Základní informace
Slohneobaroko
ArchitektiOtto Haiser a Josef Hercík
Výstavba1891
Přestavba1967, 1987
StavebníkKomárovské železárny (kníže Vilém Hanavský)
Další majiteléHabsbursko-lotrinská dynastie
Současný majitelhlavní město Praha
Poloha
AdresaLetenské sady č.p.173
Praha 7, Holešovice
170 00  Praha 7, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Kód památky40574/1-1545 (PkMISSezObrWD) (součást památky soubor památkově chráněných objektů v Letenských sadech)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Stavba byla původně vytvořena jako reprezentační pavilon Komárovských železáren (z Komárova u Hořovic) pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Tehdejším majitelem železáren byl Jeho Jasnost kníže Vilém z Hanavy, podle něhož byla stavba pojmenována. Pavilón navrhli architekti Otto Haiser a Josef Hercík (1849–1919), detaily dekorace navrhl výtvarník Zdeněk Emanuel Fiala.

Jde o  zajímavou bohatě plasticky zdobenou technickou památku. Konstrukce je z litiny, má základy z kamene a z cihel, obvodové zdivo je hrázděné z betonu, bohatě prosklené,[1] schody jsou žulové a pozdější terasa z betonu. Není nejstarší pražskou litinovou stavbou, starší jsou hala a nástupiště Masarykova nádraží z roku 1862, mimo Prahu západočeské lázeňské kolonády a zámecký pavilón na Hluboké.[2]

Po skončení výstavy byl pavilon rozebrán a kníže Hanavský jej daroval městu Praze, poté byl převezen na své dnešní místo a znovu postaven. Nebyla obnovena vstupní dvojice pylonů se sochami Antonína Procházky a Františka Hergesela a lunetový záhon s nápisem SALVE vysázeným z květin.[3]

V letech 1967 a 1987 pavilon prodělal dvě náročné rekonstrukce spojené s restaurováním jednotlivých částí stavby, včetně kompletní výměny nejpoškozenějších částí a nového osazení litinových prvků její konstrukce. Zejména druhá rekonstrukce se odchýlila od přesného kopírování původních detailů: zmizela břidlicová krytina střechy, zaoblené příčníky okenních rámů byly napřímeny, oblé litinové kandelábry s vejčitými lucernami vyměněny za velkosériové rovné, přibyla novodobá mříž před schodištěm do suterénu.[4]

Reference

editovat
  1. Sto let práce, Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Svazek 3, 1891, s. 154 - popis konstrukce
  2. Vratislav Grulich: Blanenská umělecká litina. Katalog. Blansko 1991, s. 45
  3. Sto let práce, svazek 3, 1891, s. 204-205 s půdorysným plánkem
  4. Jaroslav Kronbauer, Naše jubilejní výstava, Praha 1892, foto s. 94

Literatura

editovat
  • Jaroslav Kronbauer, Naše jubilejní výstava, Praha 1892, s. 94, 194, 285.
  • Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze. Praha 1891, svazek 3
  • Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat