Halový kostel

Halový nebo také stejnolodní kostel je církevní stavba o dvou nebo více lodích stejné výšky. Na rozdíl od baziliky, která má střední loď výrazně vyšší a okna nad střechami bočních lodí, je halový kostel osvětlován jen okny v bočních lodích. Strop lodí může být rovný nebo častěji klenutý. Zvenčí se kostel vyznačuje velkou výškou bočních stěn s vysokými okny, nepřítomností opěrného systému a často mohutnou sedlovou střechou. V českých zemích se halové kostely stavěly v období vrcholné a pozdní gotiky, zejména jako městské farní kostely.

Historie

Stejnolodní typ kostela vznikl patrně v jižní Francii (Provence) a ve Španělsku už koncem 1. tisíciletí. Do střední a severní Evropy pronikl výjimečně už v 11. století, baziliku ale začal nahrazovat až v pozdním středověku, ve 14. a 15. století. Převládl v té době také v Německu, v Holandsku a v Anglii.