Hafling

Hafling (také haflinger) je plemeno malých koní. Byl vyšlechtěn koncem 19. století v Rakousku a severní Itálii.

Jméno Hafling vzniklo podle stejnojmenné malé obce v Ötztalských Alpách v Tyrolsku.

Původ

Hafling pochází z Rakouska a Itálie, přesněji z rakouské vesnice Hafling (odtud také název). Za zakladatele je považován hřebec El Bedavi, kterého dovezla v 19. stol. z Arábie rakouská hipologická společnost. Čtyři z krevních linií se odvozují od synů, vnuků a pravnuků polokrevníka El Bedavi XXII., narozeného v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (dnešní Radauti v Rakousku). Pátá linie po 40 Willym, pravnuka Haflinga, potomka 249Folie (narozen 1874, otec arabský polokrevník, matka zemská horská klisna). Dnes je známo 7 linií (A,B,M,N,S,ST,W). Často se mu říká "blonďák z Alp". Hafling vznikl křížením araba a těžkých chladnokrevníků. Haflingové se vyskytují výhradně jako světlí ryzáci. Haflingové jsou velmi inteligentní, výborní ve spolupráci s dětmi.

Typické vlastnosti

Hřebec haflinga při předvádění

Hafling by měl být temperamentní, ale s bezproblémovým charakterem, konstitučně tvrdý a odolný, nenáročný, všestranný. Je to velmi učenlivý, nenáročný a přátelský kůň. Požaduje se od něj všestrannost, ochota k práci, vytrvalost a učenlivost. Je vhodný pro děti.

Srst je ryzá s bílou hřívou a ocasem, prokvetlost je nežádoucí, naopak vítané jsou odznaky na hlavě. Hafling měří 138–150 cm v kohoutku. Je mohutně stavěný, s dobře utvářenou šikmější lopatkou. Jen hřbet poněkud delší, což ale není pro soumarského koně vždy na škodu. Má svalnaté harmonické tělo, ušlechtilou hlavu s velkýma očima a širokými nozdrami, nesmí mít klabonos. Hříva a ocas jsou vždy husté, dlouhé, barvou jako len, u některých koní mohou být dokonce krásně vlnité. Nezbytné jsou dobře stavěné, kvalitní nohy s výbornými kopyty. K mimořádné otužilosti a houževnatosti přispívá i horské podnebí, a proto se hříbata odchovávají na alpských pastvinách (tzv. alpung), kde čerstvé ovzduší posiluje funkci srdce a plic. Haflingové jsou také dlouhověcí, někteří jedinci se dožijí i čtyřiceti let. Italským příbuzným tohoto koně je Aveliňský kůň, který je jen o trochu menší.

Využít se dá jako rekreační kůň, v zápřeži, ale i pro nižší soutěže drezury a parkuru, obzvláště vhodný je i pro westernové disciplíny. Využít se dá do téměř všech zemědělských prací, k tahu, jako kočárový kůň. Ostudu si neudělá ani v nižších stupních endurance, military, je dobrý v hiporehabilitaci, ve voltiži, využívá se též pro začátečníky, zkrátka kůň, který se hodí na všechno. Haflingové se také vyskytují na soutěžích.

Chov

V České republice na chov dohlíží Český svaz chovatelů haflingů, který spravuje plemenný řád.^[1] Plemennou knihu vede Asociace svazu chovatelů koní (ASCHK se sídlem v Písku).

Linie

Linie A

Zakladatelem byl hřebec 999 Anselmo. Je to nejsilnější linie chovu haflingů.

Linie B

Linie B má své počátky u působení hřebce Bolzana. Linie však nezaznamenala velké úspěchy.

Linie M

Linie byla započata hřebcem Massino.

Linie N

Hřebec Nibbio založil linii N.

Linie S

Linii S založil hřebec Stelzio.

Linie St

Hřebec Student stojí za založením linie St.

Linie W

Hřebec Willi dal svým působením vzniknout linii W.

Historie

Dříve se využíval jako soumar v obtížně dostupných lokalitách Alp, později tahal v malých vesnicích a městech v Tyrolských Alpách povozy.

Zajímavost

Haflingové se používají jako nosná zvířata při rekonstrukci pochodu tzv. Zlatou stezkou mezi Pasovem a Čechami, kudy byla do Čech přivážena sůl.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hafling na Wikimedia Commons
Galerie Hafling na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Webová stránka Český svaz chovatelů Haflingů

[2] Česká televize: Sůl nad zlato (od 17:08)

[1]

[2]