Guy Michel de Durfort, vévoda de Randan
Guy Michel de Durfort, vévoda de Randan (francouzsky Guy-Michel de Durfort, duc de Randan, duc de Quintin et de Durfort, comte de Lorges) (26. srpna 1704 – 6. června 1773 Courbevoie) byl francouzský šlechtic a vojevůdce 18. století. Od mládí sloužil v armádě a zúčastnil se dynastických válek. Od roku 1733 užíval titul vévody a v armádě nakonec dosáhl nejvyšší hodnosti maršála Francie (1768).
| Guy Michel de Durfort, vévoda de Randan | |
|---|---|
 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Francie |
| Hodnost | maršál Francie (1768), generálporučík (1745), maréchal de camp (1740), brigádní generál (1734) |
| Narození | 26. srpna 1704 |
| Úmrtí | 6. června 1773 (ve věku 68 let) Courbevoie |
| Titul | vévoda (1733) |
| Choť | Elisabeth Philippine de Poitiers de Rye, Comtesse de Neufchâtel |
| Rodiče | Guy Nicolas de Durfort de Lorges a Geneviève Thérèse Chamillart |
| Děti | Marie Geneviève de Durfort |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád sv. Ducha (1745) |
| Commons | Guy Michel de Durfort, Duke of Lorges |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat.jpg)
Pocházel ze starého šlechtického rodu Durfortů, byl synem kapitána královské gardy Guy Nicolase de Durfort, vévody de Quintin a Lorges (1683–1758),[1] matka Elisabeth Genéviève Chamillart (1685–1714) byla dcerou ministra války Michela Chamillarta.[2] Jako otcův dědic užíval původně jméno hrabě de Lorges. V roce 1719 vstoupil ke královským mušketýrům a již v patnácti letech získal hodnost plukovníka (mestre de camp, 1720). Od roku 1728 užíval titul vévody de Quintin, ale pro rozlišení od svého otce byl známý jako vévoda de Durfort. V roce 1733 zdědil po tetě vévodkyni de Lauzun panství Randan a začal užívat titul vévody de Randan.
Za války o polské dědictví bojoval nejprve v Itálii (1733), poté se zúčastnil obléhání Philippsburgu (1734) a zúčastnil se tažení na Rýně, mezitím byl v roce 1734 povýšen do hodnosti brigádního generála. K datu 1. ledna 1740 získal hodnost generálmajora (maréchal de camp) a stal se velitelem ve Franche-Comté. Na začátku války o rakouské dědictví bojoval v Německu a podílel se na okupaci Čech (1741–1742). V roce 1745 byl povýšen do hodnosti generálporučíka (Lieutenant-Général des Armées du Roi) a zároveň obdržel Řád sv. Ducha.[3] a dalších bojů se zúčastnil ve Flandrech. Pod velením maršála de Saxe bojoval v bitvě u Rocourtu (1746) a po skončení války se vrátil na post velitele ve Franche-Comté (1748).
V letech 1753–1754 byl velitelem vojenského tábora v Graye a v roce 1755 byl jmenován guvernérem a velitelem pevnosti v Blaye. Na začátku sedmileté války se zúčastnil prvního tažení do Německa a bojoval ve vítězné bitvě u Hastenbecku (1757). Již v roce 1758 vojsko opustil a znovu se vrátil do funkce velitele ve Franche-Comté, kde setrval do roku 1762.
Mimo aktivní službu byl k datu 1. ledna 1768 povýšen do nejvyšší armádní hodnosti maršála Francie (Maréchal de France).[4][5]
Rodina
editovatV roce 1728 se oženil s Elisabeth Philippine de Poitiers de Rye, hraběnkou de Neufchâtel (1715–1773), jedinou dcerou předčasně zemřelého hraběte Ferdinanda Françoise de Poitiers de Rye (1696–1715) a jeho manželky Marie Henriette de Bourbon-Malause (1691–1778).[6] Z manželství se narodila jediná dcera Marie Jeanne de Durfort (1735–1762), známá jako Mademoiselle de Randan.[7] Ta se provdala za francouzského paira Charlese de La Trémoille, vévodu de Thouars (1737–1792), který zastával řadu čestných funkcí a mimo jiné byl také generálem v armádě.[8]
Jeho mladší bratr Guy Louis de Durfort, vévoda de Lorges (1714–1775) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti generálporučíka.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Guy Nicolas de Durfort na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Chamillart na webu racineshistoire.fr dostupné online
- ↑ Liste alphabétique de l'ordre du Saint-Esprit; Paříž, 1863; s. 88 dostupné online
- ↑ Officiers généraux de l'armée de terre et des services (Ancien Régime – 2010); Vincennes, 2011; s. 88 dostupné online
- ↑ Galeries historiques du Palais de Versailles, díl VII.; Paříž, 1842; s. 467 [1]
- ↑ Rodokmen rodu Poitiers na webu racineshistoire.fr dostupné online
- ↑ Rodina vévody de Randan na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu de La Trémoille na webu racineshistoire.fr dostupné online
Literatura
editovat- Dictionnaire historique et biographique des généraux français, svazek 5; Paříž, s. 373–374 dostupné online
- KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách. Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748; Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
- KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka. Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763; Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2
- SURREAUX, Simon: Servir le Roi. Vie et mort des maréchaux de France au XVIIIe siècle; Paříž, 2017; 216 s. ISBN 9782363582843
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2