Guy-Crescent Fagon
Guy-Crescent Fagon (11. května 1638 – 11. března 1718) byl francouzský lékař, hlavní lékař krále Ludvíka XIV. a botanik. Měl šlechtický původ a jeho strýc Guy de La Brosse se podílel na založení Královských zahrad. Fagon byl rovněž také ředitelem zahrad.[1] Díky svému postavení jej vyučovali vynikající učitelé té doby: Gilles-François Boulduc, Antoine de Saint-Yon a Étienne François Geoffroy.[2]
| Guy-Crescent Fagon | |
|---|---|
 Guy-Crescent Fagon | |
| Narození | 11. května 1638 Paříž |
| Úmrtí | 11. března 1718 (ve věku 79 let) Paříž |
| Bydliště | Francie |
| Povolání | hlavní královský lékař |
| Zaměstnavatel | Ludvík XIV. |
| Ocenění | člen Francouzské akademie věd |
| Předchůdce | Antoine Daquine |
| Děti | Antoine Fagon |
| Funkce | Premier médecin du roi (Ludvík XIV. Francouzský; 1693–1715) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Díky jeho působení v botanice byl později podle něj pojmenován rostlinný rod Fagonia.[3] Jeho hlavní pracovní náplní však bylo působení jako hlavní královský lékař krále Ludvíka XIV.[4] O užívaných terapeutických postupech aplikovaných na králi či používaných recepturách na výrobu léčiv pro krále máme detailní záznam v podobě Deníku králova zdraví (Journal de la santé du roi Louis XIV), který po celý život krále psali tři jeho hlavní lékaři. V mládí Antoine Vallot, později Antoine Daquine a posledním byl právě Guy-Crescent Fagon.[5] V roce 1669 byl jmenován čestným členem Francouzské akademie věd. Kromě Ludvíka XIV. patřili mezi jeho královské pacienty i Jakub II. a jeho manželka Marie Beatrice d'Este.
O místo hlavního lékaře přišel po smrti Ludvíka XIV., což bylo vzhledem ke smrti královského pacienta obvyklé. Za královu smrt byl kritizován, protože svého pacienta podroboval často a v krátkých intervalech pročišťovacím metodám (klystýr nebo dávidlo) a také pouštění žilou. Všechny tyto metody byly obvyklými postupy v 17. a v první polovině 18. století, jelikož v té době nebyli lékaři schopni ve většině stanovit správnou diagnózu. I přes silné a intenzivní bolesti však nepodal králi opium, přestože tento lék prokazatelně znal a sám jej užíval. Opium totiž užil u dalšího člena královské rodiny – umírající manželky králova vnuka a následníka trůnu, Marie-Adelaide, vévodkyně Burgundské, která zemřela 11. února 1712 na spalničky.[4] Na stejné onemocnění do týdne zemřel i její choť Ludvík, vévoda Burgundský. Nakaženi byli i jejich 2 synové, oba po sobě následující následníci trůnu. Starší Ludvík, vévoda bretaňský byl lékaři v čele s Fagonem podroben opakovanému pouštění žilou, které nepřežil. Bylo mu pouhých 5 let. Mladšího, teprve dvouletého, prince Ludvíka, vévodu z Anjou, zachránila jeho guvernantka, když jej odmítla vydat lékařům, aby mu rovněž pustili žilou. Tím princi a budoucímu králi Ludvíkovi XV. zachránila život.[6] Není tedy divu, že po králově smrti ztratil veškerou důvěru.[7]
Navzdory neúspěchům zůstal ve vedení Královské zahrady až do své smrti v roce 1718.[8]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guy-Crescent Fagon na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Guy-Crescent Fagon na anglické Wikipedii.
- ↑ JOHNS HOPKINS HOSPITAL. Bulletin of the Johns Hopkins Hospital.. Johns Hopkins Hospital bulletin. 1891, s. 118 v.. Dostupné online [cit. 2022-10-22]. ISSN 0097-1383.
- ↑ Histoire de la chimie au Muséum. Molécules de Communication et Adaptation des Micro-organismes (MCAM) [online]. 2017-11-28 [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ UC/JEPS: Jepson Manual treatment for FAGONIA. ucjeps.berkeley.edu [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b CRONIN, Vincent. Ludvík XIV. : král Slunce, velký panovník z rodu Bourbonů. 1. vyd. vyd. Praha: Brána 271 s., [12] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-242-0243-3, ISBN 978-80-242-0243-3. OCLC 45491522
- ↑ VALLOT, Antoine. Le journal de santé de Louis XIV. 2e éd. corrigée. vyd. Grenoble: J. Millon 1 v. (445 p.) s. Dostupné online. ISBN 2-84137-159-X, ISBN 978-2-84137-159-4. OCLC 470114721
- ↑ BORDONOVE, Georges. Ludvík XV. : milovaný - nemilovaný král. 1. vyd. vyd. Praha: Brána 267 s., [8] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7243-297-4, ISBN 978-80-7243-297-4. OCLC 85723027
- ↑ GILLISPIE, Charles Coulston. Science and polity in France : the end of the old regime. Princeton, N.J.: Princeton University Press 1 online resource (xii, 601 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-2461-8, ISBN 1-4008-2461-3. OCLC 646805513
- ↑ ROGER, Jacques. Buffon : a life in natural history. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press xvii, 492 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8014-2918-8, ISBN 978-0-8014-2918-7. OCLC 36045918
