Gustav Ludwig Hertz
Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg – 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Byl synovcem fyzika Heinricha Hertze.
| Gustav Ludwig Hertz | |
|---|---|
 Gustav Ludwig Hertz (1915) | |
| Rodné jméno | Gustav Ludwig Hertz |
| Narození | 22. července 1887 Hamburk |
| Úmrtí | 30. října 1975 (ve věku 88 let) Východní Berlín |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Ohlsdorfu (53°37′16″ s. š., 10°3′ v. d.) |
| Alma mater | Univerzita v Göttingenu (1906–1908) Mnichovská univerzita (1908–1909) Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně (1909–1911) Humboldtova univerzita Gelehrtenschule des Johanneums |
| Povolání | fyzik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Humboldtova univerzita (1913–1920) Philips (1920–1925) Univerzita Martina Luthera v Halle (1925–1928) Technická univerzita Berlín (1928–1935) Siemens (1935–1945) Sukhumi Institute of Physics and Technology (1945–1954) Lipská univerzita (1954–1961) |
| Ocenění | Nobelova cena za fyziku (1925) medaile Maxe Plancka (1951) Stalinova cena (1951) Helmholtz-Medaille (1959) Hervorragender Wissenschaftler des Volkes (1959) … více na Wikidatech |
| Choť | Ellen Dihlmann |
| Děti | Carl Hellmuth Hertz |
| Příbuzní | Heinrich Rudolf Hertz (strýc) Hans Hertz (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky.
Mezi roky 1920–1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eindhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945–1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.
Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově Ohlsdorf, kromě jiných je zde pohřben i jeho strýc Heinrich Hertz.
Ocenění
editovat- 1925 – společně s Jamesem Franckem získal Gustav Hertz Nobelovy ceny za fyziku
- 1927 – člen akademie Leopoldina
- 1931 – člen-korespondent Akademie věd v Göttingenu[1]
- 1951 – Stalinova cena
- 1954 – člen Akademie věd NDR a zakládajíc člen Výzkumné rady NDR
- 1958 – zahraniční člen Akademie věd SSSR.[2]
- 1959 – Helmhotzova medaile Akademie věd NDR
- 1995 – v Lipsku-Heiterblicku bylo na jeho počest otevřeno Gymnázium Gustava Hertze
- Deutsche Physikalische Gesellschaft (DPG) na jeho počest uděluje mladým fyzikům Cenu Gustava Hertze
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Holger Krahnke: Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751–2001 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-Historische Klasse. Folge 3, Bd. 246 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Mathematisch-Physikalische Klasse. Folge 3, Bd. 50). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2001, ISBN 3-525-82516-1, S. 112.
- ↑ Герц (Херц) Густав Людвиг [online]. Ruská akademie věd [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. (rusky)
Literatura
editovat- Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Ludwig Hertz na Wikimedia Commons - (anglicky) Biografie na Nobel.se anglicky Archivováno 3. 8. 2004 na Wayback Machine.
