Guariento di Arpo

Guariento di Arpo
Narození	1310; Piove di Sacco
Úmrtí	1370 (ve věku 59–60 let); Padova
Povolání	malíř
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guariento di Arpo, nesprávně někdy uváděn jako Guerriero (přibližně 1310–1370), byl italský gotický malíř. Jeho příjmení di Arpo se vztahuje k otci, nikoli k místu narození.

Život

Jako místo narození se uvádí Piove di Sacco. Umělec pracoval mezi lety 1338–1367 v Padově pro pány z Carrary a také v Benátkách a Bolzanu. Roku 1338 namaloval fresky v Kostele poustevníků v Padově (Chiesa degli Eremitani) a mezi lety 1340–45 je potvrzena jeho práce pro padovský kostel sv. Františka. Roku 1951 zhotovil fresku v kostele sv. Augustina (hrobka Ubertino a Jacopo I. Da Carrara). Kolem roku 1357 vyzdobil freskami soukromou kapli a lodžii Královského paláce pánů z Carrary v Padově (Palazzo Carrara).^[1]

Od roku 1361 pracoval v Benátkách, nejprve v apsidě baziliky svatých Jana a Pavla (hrob dóžete Dolfina). Roku 1365 u něj dóže Marco Corner objednal fresku pro sněmovní místnosti Velké rady v Dóžecím paláci.

V první polovině 70. let 14. století vytvořil fresky v kněžišti a apsidě kostela Poustevníků v Padově. Je pohřben v kostele San Bernardino v Padově.

Žákem a spolupracovníkem Guarienta di Arpo byl benátský malíř Niccolò Semitecolo, autor návrhu mozaiky Posledního soudu na Zlaté bráně katedrály sv. Víta.^[2]

Dílo

Guariento di Arpo, Oltář s korunovací Marie (1344), Norton Simon Museum

Fresky v lodžii paláce La Reggia Carrarese, Padova

V díle Guarienta di Arpo, podobně jako u Paola Veneziana, který byl zhruba o 10 let starší, je přítomná benátská byzantská tradice, patrná v bohatství dekorací, hieratickém uspořádání figur, kaligrafické kresbě vlasů a typologii tváří. Zároveň se u něj objevují realistické prvky v prostorové struktuře trůnu a snaha o individualizaci portrétů.

Jeho figury, vycházející z obvyklých gotických vzorů a středověké angelologie, jsou protáhlé ve tvaru písmene "s", s bohatě řasenými oděvy, ale jejich plasticita již odráží vliv Giottovy školy. Na Guarientových freskách ze 70. let 14. století v padovském Kostele poustevníků jsou v narativních scénách s životy svatých realisticky zachycené výhledy do krajiny. Nevzdaluje se sice tradičním gotickým schématům, ale ve vedení kresby a barevnosti jsou zdůrazněny dramatické aspekty děje.

Stylizací mužských hlav navazuje na Guarienta di Arpo a jeho žáka Niccolò Semitecola autor fresek v ambitu kláštera Na Slovanech, označovaný jako Mistr emauzského cyklu.^[3]

Známá díla

1332 Krucifix pro kostel sv. Františka, nyní v Museo Civico de Bassano del Grappa
1338 Fresky se scénami ze života sv. Augustina, chór Kostela poustevníků v Padově. (fresky byly těžce poškozeny při bombardování roku 1944)
1344 Nanebevstoupení Páně, Collection Vittorio Cini, Benátky
1344 Deskový oltář s korunovací Panny Marie, původně pro katedrálu v Piove di Sacco, nyní v Norton Simon Museum

Madonna humilitas, Paul Getty Museum

1345 Madonna humilitas, Paul Getty Museum, Malibu
1351 Fresky pro hrobku Ubertino a Jacopo I. Da Carrara
1350–55 deskové obrazy s Pannou Marií, sv. Matoušem a 25 anděly - nebeskou hierarchií pro Palác Carrara, nyní v Museo Civico of Padua
1357 fresky v lodžii Paláce Carrara ( příběhy Starého zákona), Padova, část zachována a přenesena do Museo d'arte medievale e moderna di Padova
1361 Ctnost, monochromní malba, apsida v basilica dei Santi Giovanni e Paolo, Benátky
1361–65 Bitva u Spoleta, Dóžecí palác, Benátky
1365 Ráj (Paradiso), freska s Korunovací Panny Marie a hierarchií nebes, Sala del Maggior Consiglio, Dóžecí palác, Benátky, roku 1577 těžce poškozena požárem
fresky v Dominikánském kostele v Bolzanu, kaple sv. Mikuláše (San Nicola), dnes zničeno
freska v kostele San Lorenzo, Vicenza
Křídlový oltář: Ukřižovaný Kristus, andělé a světci, diecézní muzeum, Milán
Trůnící Madona s dítětem, Courtauld Institute, London
Panna Maria s Ježíškem, Metropolitan Museum of Art, New York
Krucifix, Fogg Art Museum, Cambridge, Massachusetts

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guariento di Arpo na italské Wikipedii.

↑ Kornelia Mohl, Die Ausstattung der Cappella Carrara in der Reggia Carrarese in Padua: durch den Paduaner Meister Guariento di Arpo - Ein Rekonstruktionsversuch (Vienna: AV Akademikerverlag, 2014)
↑ Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV, 1978, s. 158, 194
↑ Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV, 1978, s. 158

Literatura

Enrico Castelnuovo (a cura di), La pittura in Italia. Il Duecento e il Trecento, Milano, Electa, 1986, ISBN 88-435-2096-2.
Karel Stejskal, Umění na dvoře Karla IV, Artia Praha 1978
Francesca Flores D'Arcais, Guariento. Tutta la pittura, Venezia, Alfieri, [1974]
Francesca Flores D'Arcais, Guariento, Venezia, Alfieri, 1965

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Guariento di Arpo na Wikimedia Commons
Anne Fitzgerald, Guariento di Arpo, Memoirs of the American Academy in Rome Vol. 9 (1931), pp. 167-198
The J. Paul Getty Museum: Guariento di Arpo

[1] Kornelia Mohl, Die Ausstattung der Cappella Carrara in der Reggia Carrarese in Padua: durch den Paduaner Meister Guariento di Arpo - Ein Rekonstruktionsversuch (Vienna: AV Akademikerverlag, 2014)

[2] Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV, 1978, s. 158, 194

[3] Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV, 1978, s. 158

[1]

[2]

[3]

Guariento di Arpo

Narození	1310 Piove di Sacco
Úmrtí	1370 (ve věku 59–60 let) Padova
Povolání	malíř
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.