Grumman S-2 Tracker

S-2 Tracker
	S-2E (jednotka VS-41, US Navy)
Určení	protiponorkový letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Grumman
První let	4. prosince 1952
Zařazeno	únor 1954
Vyřazeno	1976 (US Navy)
Uživatel	US Navy; Kanada; Austrálie; Argentina Itálie Turecko Brazílie Peru Uruguay Venezuela Japonsko Jižní Korea Thajsko Nizozemsko Čínská republika
Vyrobeno kusů	1284
Varianty	Grumman C-1 Trader; Grumman E-1 Tracer
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman S-2 Tracker (původně S2F) byl americký palubní protiponorkový letoun, vyvinutý pro službu z letadlových lodí US Navy. Na rozdíl od svého předchůdce, typu Grumman AF Guardian, jenž operoval v párech v nichž vždy jeden letoun nesl radar a druhý zbraně, byl jediný S-2 schopen svůj cíl vyhledat i zničit.

Vývoj

Prototyp letounu, továrně označeného Model G-89, měl podobu dvoumotorového hornoplošníku s dvojicí hvězdicových motorů Wright Cyclone. První dva prototypy XS2F-1 i prvních 15 sériových kusů S2F-1 bylo objednáno 30. června 1950. První let prototypu proběhl 4. prosince 1952, první sériový stroj byl zalétán 7. června 1953 a do služby stroj vstoupil v únoru 1954 u jednotky VS-26.

Konstrukce S-2 se stala základem pro dvě další varianty letounu. První byl palubní letoun včasné výstrahy WF Tracer s velkým radarem na hřbetě trupu, přeznačený roku 1962 na Grumman E-1B Tracer a druhým palubní transportní letoun TF Trader, přeznačený později na Grumman C-1A Trader. Cvičné stroje nesly označení TS-2A. Letoun S-2 měl přezdívku "Stoof" (S-two-F).

Celkem bylo vyrobeno 1 185 letounů S-2. Používala je řada zahraničních uživatelů. Například Argentina, Austrálie, Japonsko, nebo Čínská republika. Kanadská firma de Havilland Aircraft of Canada zahájila výrobu 99 kusů licenčních S-2 pro Royal Canadian Navy v roce 1956, které byly označeny CS2F.

Operační služba

Trackery byly hlavními letouny pro protiponorkový boj od počátku své operační služby až do poloviny 70. let. Poslední jednotkou, která je v roce 1976 vyřadila byla squadrona VS-37, u které je jako u ostatních squadron nahradily nové stroje Lockheed S-3 Viking. Mnoho strojů bylo v USA nadále používáno při hašení lesních požárů. Jiné země však typ úspěšně používaly ještě dlouhá léta, například Australské královské námořnictvo je vyřadilo v polovině 80. let.

Argentinské námořnictvo zakoupilo své první S-2A v roce 1962 a později používalo i modernější verzi S-2E. Letouny v té době létaly z jediné argentinské letadlové lodi Veinticinco de Mayo. V roce 1994 argentinské S-2E absolvovaly modernizaci, při které dostaly moderní software a nové izraelské turbovrtulové motory. Byly pak označovány jako S-2T Turbo Tracker. Dnes, po vyřazení jediné argentinské letadlové lodi ze služby, létají Super Trackery z paluby brazilské letadlové lodi NAe São Paulo.^[zdroj⁠?!]

Kanadské stroje, označené původně CS2F a po unifikaci kanadských ozbrojených sil v roce 1968 CP-121, sloužily zprvu na palubě letadlové lodi HMCS Bonaventure a po jejím vyřazení v roce 1970 operovaly z pozemních základen.

Italské vojenské letectvo zakoupilo od roku 1958 39 strojů S-2A,^[1] které byly zařazovány k jednotkám 41. stormo a 86. gruppo na základně V Catanii-Sigonella na Sicílii.

Nizozemské královské námořnictvo obdrželo v letech 1959-62 28 letounů Tracker a v roce 1961 navíc 17 kanadských CS-2A. Nahradily letouny Avenger a Firefly u 2. a 4. letky na letadlové lodi Hr. Ms. Karel Doorman (R81). Zbývající kusy obdržela cvičná 5. letka ve Valkenburgu, kanadské obměny CS-2A 1. letka v Hato na Curaçau. Poslední letoun byl z nizozemského námořnictva vyřazen v říjnu 1975. Venezuela zařadila Trackery do své výzbroje v roce 1974, Peru v letech 1975-76.

V 80. a 90. letech přestavoval kanadský letecký výrobce Conair Aviation vyřazené Trackery na požární letouny Conair Firecat, u kterých byla pumovnice nahrazena nádrží na vodu. Letouny byly vyráběny ve verzi Firecat s původními pístovými a Turbo Firecat s turbovrtulovými motory Pratt & Whitney Canada PT6. Americká firma Marsh Aviation prováděla podobnou konverzi na vlastní typ Marsh Turbo Tracker s použitím turbovrtulových motorů Garrett AiResearch TPE331.^[2]

Uživatelé

Argentinský S-2T Super Tracker

S-2 Tracker australského královského námořnictva

Jeden kus z S-2 upravených pro hašení požárů (S-2F3AT)

Argentina Argentina
- Argentinské námořní letectvo
Austrálie Austrálie
- Fleet Air Arm (dřívější uživatel)
Brazílie Brazílie
- Brazilské letectvo (dříve)
- Brazilské námořní letectvo
Čínská republika Čínská republika
- Letectvo Čínské republiky
- Námořní letectvo Čínské republiky (dříve)
Itálie Itálie
- Aeronautica Militare (dříve)
Japonsko Japonsko
- Japonské námořní síly sebeobrany (dříve)
Jižní Korea Jižní Korea
- Námořnictvo Korejské republiky (dříve)
Kanada Kanada
- Royal Canadian Navy (dříve)
- Canadian Forces Air Command^[3] (dříve)
Nizozemsko Nizozemsko
- Nizozemské námořní letectvo (dříve)
Peru Peru
- Peruánské námořnictvo
Spojené státy americké Spojené státy americké
- Námořnictvo Spojených států amerických (dříve)
- Námořní pěchota Spojených států amerických (dříve)
Turecko Turecko
- Turecké námořnictvo (dříve)
Uruguay Uruguay
- Uruguayské námořnictvo (dříve)
Venezuela Venezuela
- Venezuelské námořnictvo (dříve)

Specifikace (S-2E)

Údaje dle ^[1]

Třípohledový nákres

Technické údaje

Osádka: 4 (2× pilot, 2× operátor)
Rozpětí: 22,121 m
Rozpětí se složeným křídlem: 8,330 m
Délka: 13,257 m
Výška: 5,333 m
Nosná plocha: 46,358 m²
Hmotnost prázdného letounu: 8627 kg
Max. vzletová hmotnost: 12 178 kg
Pohonná jednotka:2 × hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-82WA Cyclone
Výkon motoru: 1525 hp (1121,63 kW)

Výkony

Max. rychlost u hladiny moře: 426 km/h
Max. rychlost ve výšce 1523 m : 407 km/h
Přeletová rychlost při hlídkování s vysunutým MAD ve výšce 457 m: 240 km/h
Počáteční stoupavost: 5,48 m/s
Praktický dostup: 6705 m
Max. dolet ve výšce 3047 m s 10 % rezervou paliva: 2175 km
Max. vytrvalost ve vzduchu: 9 h

Výzbroj

2 × protiponorkové torpédo (Mk. 41, Mk. 43 či Mk. 34), hlubinná puma (Mk. 54, Mk. 101) či miny Mk.101 v pumovnici
6 × podvěsů pod křídlem pro torpéda, hlubinné pumy či rakety HVAR ráže 127 mm, raketnice LAU32A/A, protilodní rakety Zuni

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku S-2 Tracker na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Moravec, Jiří. Grumman S-2 Tracker. Letectví a kosmonautika. 1980, roč. LVI, čís. 24, s. 952-953.
↑ Federal Aviation Administration. Type certificate: Turbo Tracker [online]. 1999-05-21 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. (anglicky)
↑ GERMAN, Tony. The Sea is at Our Gates: The History of the Canadian Navy. 1. vyd. Toronto: McClelland & Stewart Inc, 1990. Dostupné online. ISBN 0-7710-3269-2. Kapitola Change on change, s. 303. (anglicky)

Literatura

SALAJKA, Martin. Tubo-Trackery. Letectví a kosmonautika. 1995, roč. LXXI., čís. 5, s. 40 a 41.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman S-2 Tracker na Wikimedia Commons
(anglicky) Informace o všech dochovaných letounech řady E-1/C-1/S-2

[Moravec-1] Moravec, Jiří. Grumman S-2 Tracker. Letectví a kosmonautika. 1980, roč. LVI, čís. 24, s. 952-953.

[2] Federal Aviation Administration. Type certificate: Turbo Tracker [online]. 1999-05-21 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. (anglicky)

[3] GERMAN, Tony. The Sea is at Our Gates: The History of the Canadian Navy. 1. vyd. Toronto: McClelland & Stewart Inc, 1990. Dostupné online. ISBN 0-7710-3269-2. Kapitola Change on change, s. 303. (anglicky)

[1]

[2]

[3]