Grächen
Grächen je obec v německy mluvící části švýcarského kantonu Valais, v okrese Visp. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel.
| Grächen | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°11′49″ s. š., 7°50′31″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1619 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Valais |
| Okres | Visp |
  Grächen Grächen, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 14,27 km² |
| Počet obyvatel | 1 251 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 87,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 3925 |
| Označení vozidel | VS |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie
editovatGrächen se nachází v nadmořské výšce 1619 metrů na terase nad sousední obcí St. Niklaus v údolí Mattertal, severně od pohoří Mischabel a vrcholu Dom. Směrem na jih sousedí Grächen s osadou Gasenried v katastru obce St. Niklaus. Ke Grächenu patří osada Kipfen/Chipfe mezi hlavní silnicí Stalden–Täsch a řekou Mattervispa. Grächen se nachází v oblasti s nejnižšími srážkami ve Švýcarsku i v Alpách.
Historie
editovat
Obec je poprvé zmiňována v roce 1210 ve slovním spojení de Grachan.[2] Další zmínka pochází z roku 1295 jako de Grangiis a z roku 1307 jako Grenekun. V roce 1433 byla postavena samostatná kaple ke cti svatého Jakuba, která byla v roce 1704 rozšířena na kostel. V roce 1750 se Grächen zcela oddělil od farnosti Stalden. V roce 1935 byl postaven současný kostel.[2]
Zemědělství (především pěstování brambor, žita a ječmene) bylo často obtížné, zejména v 1. polovině 17. století, kdy obilí nedozrávalo kvůli extrémním obdobím veder. Po staletí se voda z ledovce Riedgletscher nebo potoka Riedbach v obci St. Niklaus používala k zavlažování prostřednictvím čtyř Fuhren neboli vodovodů, na loukách a dříve i na polích. Nejstarší a nejdelší vodovod v Grächenu se nazývá Eggeri. Odvádí ledovcovou vodu do oblasti Bärgji pod Hannigalpem. Některé z vodních kanálů se dosud používají k zavlažování luk. Ještě v polovině 20. století se v Grächenu pěstovalo obilí, zejména žito.[2]
Obyvatelstvo
editovat
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2010 | 2012 | 2014 | 2016 | |||
| Počet obyvatel | 338 | 389 | 665 | 1254 | 1400 | 1408 | 1382 | 1313 | |||
V roce 2000 hovořilo 98,0 % obyvatel obce německy. K římskokatolické církvi se hlásí 93,0 % obyvatel.
Hospodářství a doprava
editovat
Grächen je od roku 1953 spojen s obcí St. Niklaus kantonální silnicí. Na rozdíl od Zermattu, Bettmeralpu a Saas-Fee není Grächen obcí zcela bez automobilů; Niedergrächen a severní část obce jsou přístupné autem. Ve většině Grächenu včetně centra obce je však provoz aut vyloučen a je zde povolen vjezd pouze elektromobilům. K dispozici je velké vícepodlažní parkoviště. Grächen je obsluhován veřejnou dopravou. Železnice Matterhorn Gotthard Bahn jezdí z Brigu a Vispu do St. Niklaus. Do Grächenu vozí cestující po přestupu z vlaku poštovní autobus. O víkendech jezdí další přímé spoje z Vispu. Všechny spoje objednává Matterhorn Gotthard Bahn a provozuje je společnost PostBus.
Grächen je oblíbeným místem rodin pro letní i zimní dovolenou. V roce 2003 bylo v hotelech, chatách a rekreačních bytech zaznamenáno asi 400 000 přenocování (60 % v zimě, 40 % v létě).[2]
V průběhu 20. století se obec změnila ze zemědělské komunity na turistickou destinaci díky blízkosti Zermattu a Saas-Fee. V letech 1987, 2006 a 2017 obec hostila mistrovství světa v jízdě na skibobech. V obci jsou v provozu visuté lanovky na Hannigalp a Seetalhorn.
Fotogalerie
editovat-
Kostel -
Grächen -
Walliser Holzhäuser -
Hotel des Alpes
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Grächen na anglické Wikipedii a Grächen na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d e SIGGEN-BRUTTIN, Rachel. Grächen [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2007-07-17 [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. (německy)
