Wikipedie

Gottfried Fritsch

moravský sochař a štukatér

Gottfried Fritsch, počeštěně Bohumír Fritsch, příp. Frič (2. února 1706 Stara Łomnica v Kladsku? – 6. října 1750 Tovačov) byl sochař a štukatér, působící na Moravě ve službách Petřvaldských nebo Rottalů. Patřil do skupiny sochařů hlásící se k barokně-klasicizujícímu odkazu díla Georga Raphaela Donnera.

Gottfried Fritsch
Portrét – František A. Palko (kol. 1748)
Portrét – František A. Palko (kol. 1748)
Narození2. února 1706
Slezsko
Úmrtí6. října 1750 (ve věku 44 let)
Tovačov
Místo pohřbeníkostel sv. Václava, Tovačov
Vzdělánídílna Georga R. Donnera ve Vídni a Bratislavě
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánísochař, štukatér
Aktivní roky1736–1750
DětiHeinrich Fritsch (1702–1750), Caspar Fritsch (1699–1765)
Hnutíbaroko, klasicismus
Významná dílasochy pro hřbitov ve Střílkách, výzdoba Černé kaple v Holešově
MecenášiPetřvaldští, Rottalové
OvlivněnýGeorg Raphael Donner, Baldassare Fontana
Vliv naOndřej Zahner, Franz Kohl, Ondřej Schweigl, Václav Böhm
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátky tvorby

editovat

Vyučil se asi kolem roku 1733 u významného rakouského sochaře Georga Raphaela Donnera, který si ho poté vybral jako schopného spolupracovníka. Donner nebyl učitelem vídeňské akademie, ale jeho dílny byly známé v Bratislavě i ve Vídni. Ochotně a rád přijímal umělce, kteří sdíleli jeho styl vidění výtvarného umění. Ovlivnily ho sbírky knížat Lichtenštejnů. Zde poznal nejen italské i francouzské umění, ale také antické památky. Vyučil se u Benedikta Richtera, který byl nejdříve zlatníkem, sochařem a pak medailérem. Od roku 1731 realizoval hodně zakázek v Bratislavě i Vídni, proto z důvodu časové tísně je nechal dokončit mladým tovaryšem Fritschem. Z bratislavských příkladů můžeme uvést mariánský oltář v trinitářském kostele (1736) nebo hlavní oltář u minoritů (1737).

Při práci na svých zakázkách na Moravě obdivoval Fritsch díla Itala Baldasara Fontany, známého štukatéra, ovlivněného berniniovským sochařstvím. Jeho realizace můžeme znát z arcibiskupského zámku v Kroměříži (1691–1693), výzdoby kostela sv. Michala v Olomouci (před 1706), zámku v Šebetově (1694) a dalších realizací. Tyto práce udělaly na Fritsche dojem a hlavně se pro něj staly inspirací a vzorem.

Ve společnosti významných mecenášů

editovat
 
Hlavní oltář, Kostelec nad Černými lesy

První samostatná Fritschova práce byla v paulánském kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna. Donátorkou zde byla Marie Terezie z Lichtenštejna, kněžna Savojská. Zde obdržel od Donnera skici a návrhy a celý projekt v roce 1739 realizoval. Kněžně se jeho dílo zalíbilo a v témže roce pro ni vytvořil v Kostelci nad Černými Lesy hlavní oltář kostela sv. Andělů strážných společně se dvěma vedlejšími oltáři a kazatelnou. Sochy světců potvrzují jeho autorství stylem, jakým sochy pojímal. Andělé ještě nesou znaky z dob, kdy tvořil u Donnera. U těchto zakázek začal nacházet své výtvarné vyjádření. Zařadil se mezi umělce, kteří spojují klasiku a barokní nazírání v sochařské tvorbě.

 
Hřbitov ve Střílkách

Starý kostel ve Střílkách byl velmi chatrný, a proto jej nechal majitel panství Amand Antonín Petřvaldský roku 1728 zbořit. Plány na nový kostel doložil Mořic Grimm. Součástí projektu měla být i pohřební kaple s hrobkou. Amand poté nechal projekt přepracovat u architekta olomouckých biskupů Ignáce J. Cyraniho z Bolleshausu na velkolepý memoriální hřbitovní areál se samostatnou kaplí. Zřejmě na konci 30. nebo na počátku 40. let 18. století byl k projektu přizván Gottfried Fritsch se svoji dílnou, který pro hřbitov pracoval až do své smrti. K dnešnímu dni můžeme říct, že s ním pravděpodobně spolupracovali jeho bratři Kašpar a Jindřich a sochaři Blažej Sturm a Václav Solnický.

Po smrti Amanda Antonína se projekt zastavil a osazení jednotlivých soch v původním rozvržení nikdy nedošlo. Dlouhý čas bylo množství soch (hovoří se až o počtu před padesát kusů) deponováno na zámku. V 19. století, za dalších majitelů stříleckého zámku Küenburgů byl hřbitov v redukované podobě dokončen, tak jak ho známe nyní. Zbylé sochy byly poté roztroušeny po panství (Oplocany, Troubky nebo Tovačov). Ze zachované výzdoby na místě vynikají štíhlé postavy smutečních andělů s protáhlými krky a dekorativní vázy s výpravnými biblickými reliéfy. Kvalitní je i socha sv. Amanda, která se nyní nachází na hřbitově v Troubkách. Byla jistým díkem šlechtici za poznání umění ve Florencii, Římě a za praxi u mistra Georga R. Donnera.

V roce 1741 přijal zakázku ve Vídni v kostele paulánů, jednalo se o práci na bočním oltáři se sochou Boha Otce. Následně mu byla ale práce ve štuku ve Vídni, kvůli sporu s místními řemeslníky zakázána. Ucházel se i o práci na výzdobě chrámu sv. Petra a Pavla v Brně, ale byl odkázán na pozdější dobu, patrně z důvodu nedostatku financí.

Práce v Holešově

editovat
 
Černá kaple v Holešově

Ve 2. polovině 40. let 18. století začala jeho dílna pracovat v Holešově na výzdobě tzv. Černé kaple ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Objednavatelem byl hrabě František Antonín z Rottalu (1690–1762). Ten tuto kapli nechal zbudovat jako hrobku pro sebe a svoji ženu Marii Cecílii z Trautmannsdorfu. Při vchodu do kaple je vpravo na stěně oltář Smrtelných úzkostí Krista na Olivetské hoře. Reliéf působí divadelně, není komponován v prostoru. Příklady tohoto nalézáme i u Donnera: reliéfy Kristus a Samaritánka či Hagar v poušti (1738–1739, oba ve sbírkách Österreichische Galerie ve Vídni). Naproti se nachází oltář Utrpení Krista s dušemi v očistci. Před tímto oltářem jsou sloupy s volutami a akantem, a v jejich popředí jsou sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Uprostřed drží dva andělé obraz ukřižovaného Krista v pozlaceném rámu. Místní historiograf Ignác Chambrez zde v 19. století viděl obraz, který přiřadil k Tizianově škole, ale současný obraz pochází až z doby kolem roku 1784 a je připsaný malíři Františku A. Palkovi.[1]

Při přímém pohledu na oltář je po levé straně socha zmiňované Marie Cecílie, pod touto sochou je latinský nápis a v překladu zní:

„ Zastav se, poutníče, a pohleď pod tímto mramorem na nejvznešenější paní Marii Cecílii, hraběnku z Rottalu, rozenou z Trautmannsdorfu, která ctnostmi a zásluhami plná žila 47 let a na Kateřinu odešla do nebeské říše. Vyprošuj její duši, ať odpočívá v pokoji. “

Naproti ní je již zmiňovaný donátor celé kaple František Antonín Rottal. Opět pod sebou má nápis:

„ Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně zbudoval hrobku zbožně v Pánu zesnulé nejjasnější rodiny Rottalů nejjasnější pán, pan František Antonín jeho milost hrabě Rottal plným titulem. Tyto oltáře posvěcené křížem vybudoval, aby zde po jeho smrti uložil své údy, za něž by zde byla každodenně Bohu přinášena nekrvavá oběť. Ty jim také vyprošuj věčné odpočinutí. “
 
Hlavní oltář farního kostela v Lipníku nad Bečvou

Celá kaple byla dokončena roku 1748. Téhož roku pokračoval Fritsch v kostele v Určicích. Zde realizoval kazatelnu. Ta nese motiv Kázání sv. Jana Křtitele. Reliéf je velice kvalitně proveden, podobná kompozice se nachází na kazatelně katedrály v Gurku od Donnera.

Další práce, která byla v Holešově realizována, se nachází v prostorách zámku. Jedná se o oltář Panny Marie Immaculaty, situovaný do zámecké kaple, která vyšší šlechtě a Rottalům sloužila k rozjímání a menším bohoslužbám. Na pravé straně se nachází Fitschova socha sv. Jana Sarkandra a na levé straně pak sv. Jana Nepomuckého. Celý oltář je vytvořen z červeného mramoru, zda se jedná o imitaci, to bohužel prameny neuvádějí. Nad oltářním obrazem je umístěn alianční erb pána holešovského zámku Františka A. z Rottalu a jeho manželky Marie C. z Trautmannsdorfu. Erb lemují dva andílci a na vrcholu celého oltáře je instalován pozlacený kříž.

Pokračování jeho práce můžeme sledovat nadále ve farním kostele Lipníku nad Bečvou. Nachází se zde sochy sv. Petra a sv. Pavla a andělé po obou stranách hlavního oltáře. Jeho dílo je patrné také z důvodu provedení postoje andělů a úpravou draperie. Sochy oltářního nástavce byly nahrazeny při barokizaci kostela roku 1766 sochařem Václavem Böhmem.

Konec života

editovat

Z roku 1748 se dochovala smlouva, která jej zavazovala k rozsáhlé práci pro proboštský poutní kostel v Dubu nad Moravou. Zde měl vytvořit ze štuku 11 andílků, 17 hlaviček andílků a 7 postav světců, které měly být v nadživotní velikosti pro výzdobu oltáře. Skici a návrhy vytvářel ve velkém počtu. Bohužel realizaci nemohl provést. Při pracích ve velkých, studených a prašných kostelech si přivodil těžkou nemoc a nadále zakázkou pověřil Františka Kohla, který byl jeho nejbližším spolupracovníkem a žákem Donnerovým.

Sochař zemřel 6. října 1750 a je pohřben v kryptě kostela sv. Václava v Tovačově, kde jsou pohřbeni ještě jeho dva bratři – Heinrich (1702–1750) a Caspar (1699–1765).

Seznam děl

editovat

Galerie

editovat
  •  
    Oltář v kostele trinitářů v Bratislavě
  •  
    Oltář sv. Anny v Kostelci nad Černými lesy
  •  
    Sochy na hlavním oltáři kostela ve Vranově
  •  
    Sochy puttů na hřbitově ve Střílkách
  •  
    Váza Poslední soud na hřbitově ve Střílkách
  •  
    Socha sv. Floriána v Oplocanech
  •  
    Socha sv. Amanda v Troubkách
  •  
    Socha sv. Valentina ve Vrchoslavicích
  •  
    Socha Františka A. z Rottalu v holešovské kapli
  •  
    Oltář Smrtelných úzkostí Krista v Černé kapli v Holešově

Reference

editovat
  1. ↑ BARTOŠEK, Karel. Historická zajímavost – 2. část. Záhady nejslavnějšího holešovského obrazu. S. 25–26. Holešovsko [online]. Město Holešov, 2014 [cit. 2024-11-9]. Roč. 2014, čís. 1, s. 25–26. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska I a II. Praha: Academia, 1994 a 1999. 656 a 782 s. ISBN 80-200-0474-2, ISBN 80-200-0695-8. 
  • KUDĚLKA, Zdeněk; KRSEK, Ivo; STEHLÍK, Miloš, et. Umění baroka na Moravě a Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 739 s. ISBN 80-200-0540-4. 
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. stol. 1695-1777. Praha: ČKCH, 1987. 
  • FIALOVÁ, Anežka. Bibliografie okresu Kroměříž. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1984. 370 s. 
  • MRÁZEK, Ivan. Kamenná tvář Brna. Brno: MZM, 1993. ISBN 80-7028-048-4. 
  • SVOBODA, Karel. Sochař Bohumír Fritsch a jeho výtvarné dílo v Holešově (Zvl. Otisk z "Našeho Valašska" XIII. Ročník 3 a 4 ke dvoustému výročí smrti Bohumíra Fritsche). Brno: Valašský krúžek, 1951. 16 s. 
  • HLOBIL, Ivo; TOGNER, Milan; MICHNA, Pavel. Olomouc. Praha: Odeon, 1984. 422 s. 
  • MATOUŠKOVÁ, Lila; ČÍHÁNEK, Zděněk. Bohumír Fritsch 1706-1750 (Medailon sochaře - štukatéra k 300. výročí jeho narození). Holešov: Město Holešov, 2005. 24 s. ISBN 80-2395-117-3. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gottfried_Fritsch&oldid=24378440“