Vysvětlení křížové klenby jako průniku dvou na sebe kolmých valených kleneb
Na počátku gotiky byla široce používaná křížová klenba (dříve převládala klenba valená). Tuto klenbu lze odvodit jako průnik dvou valených kleneb, které jsou na sebe kolmé. V místě průsečíků vznikají hrany, které svádějí tlaky klenby do čtyř opěrných bodů v úhlech klenebního pole (= travé) a dělí klenbu na čtyři kápě. Hrany bývaly velmi často zesíleny kamennými žebry – takovou klenbu nazýváme žebrová klenba.[1]
Klenba kostela Panny Marie, Chełmno, Polsko, 1330-1340Klenba katedrály v Amiens
Křížová klenba nebyla objevem gotické architektury – tu znala již románská architektura (např. katedrála v Durhamu). Novinkou byla kombinace této klenby s lomeným obloukem, která umožnila zaklenout různě široké prostory stejně vysokou klenbou (prostým využitím různé strmosti lomeného oblouku) nebo zaklenout křížovou klenbou prostory jiného než čtvercového tvaru.[2] Technické a estetické možnosti žebrové klenby byly zřejmě rozpoznány na více místech krátce po roce 1100 (mimo zmíněný Durham v severní Itálii a ve Špýru). Rozšířily se pak do Normandie a odtud do střední Francie.[3]
U nejstarších staveb jsou žebra mohutná, později dochází k jejich odlehčování, statickou funkci nahrazuje funkce dekorativní.
V České republice se poprvé objevuje křížová klenba v bočních lodích klášterního kostela v Teplé (okres Cheb), který byl stavěn od 90. let 12. století a vysvěcen roku 1232. Zdejší křížová klenba ještě není podepřená žebry. Počátkem 13. století se objevila řada drobných staveb zaklenutých křížovou žebrovou klenbou.[4]
Významné stavby zaklenuté křížovou klenbou (odkazy jsou často na národní stránky s bohatou fotodokumentací):
Obkročná klenba je svedena do podpor úhlopříčně proti sobě postavených[1], bývá používána jako řešení zaklenutí rohových polí nebo klenby ochozu presbytáře.
Významné stavby zaklenuté obkročnou klenbou:
katedrála v Lincolnu, Anglie – unikátní klenba (1192–1210), která je nazývána "bláznivá klenba" (en:crazy vaults); jde v podstatě o variantu šestidílné klenby, kdy jsou žebra od sebe na středu klebeního pole oddělena, vznikl tak sled trojpaprsků. Jde o první obohacenou žebrovou klenbu velkého formátu.[3]
kostel sv. Víta, Soběslav – dvě pole dvoulodí před presbytářem zaklenuté třemi trojpaprsky, charakteristické zakončení pro místní kostely rožmberské huti (před 1400)
Vznik hvězdové kleby jako průsečíku několika valených klenebHvězdová klenba kostela sv. Janů, Toruň, Polsko, konec 15. století
Bývá nazývána také hvězdovitá nebo hvězdicová, někdy též nervura. Vzniká průnikem několika valených kleneb, na jejichž líci vytvářejí žebra hvězdovité motivy. Úloha žeber je zde již čistě dekorační. První hvězdová pole klenby se objevují v křížení hlavních a příčných lodí katedrál, první vzorovaná hvězdová klenba v Evropě byla použita v katedrále v Lincolnu po roce 1192. Při pohledu do lodi hvězdicovitý vzor nevyniká a blíží se vzoru vějířovitému.[3]
Společně s následujícími dvěma typy jde o obohacení, kterým ke gotické architektuře přispěly německé země.[2] V České republice se hvězdové klenby vzácně objevují v pozdním 14. století (Sadská, Sulejovice).[4]
Nejstarší síťová klenba, cisterciácký kostel Pelplin, Polsko, po 1276Síťová klenba kostela Panny Marie v Lienzingenu, Německo, 1476-1483Kostel sv. Kříže, Švábský Gmünd – klenba Petra Parléře, od 1351
Vzniká jako průsečík několika valených kleneb, na nichž se dekorativní žebra splétají v pravidelný síťový vzorec.[1] Žebra jsou řazena stejnoměrně, bez ohledu na členění klenebních polí.[2]
Tento typ klenby vznikl původně v německých zemích.[2] Jedna z nejstarších síťových kleneb vůbec se nachází v cisterciáckém kostele v Pelplinu (dnes součást Polska), který byl budován od roku 1276[3]. V českých zemích byla poprvé použita na Staroměstské mostecké věži a vzápětí např. v kostele sv. Jiljí v Milevsku. Později se místní vzor klenby rozšířil na mnoha pozdně gotických klenbách ve střední Evropě. Síťová klenba presbytáře svatovítské katedrály na pražském hradě představuje tvůrčí vrchol díla Petra Parléře (presbytář budován v letech 1371–1385).[4]
Dekorativní žebra tvoří na ploše klenby bohaté kroužené obrazce.
Tento typ klenby vznikl původně v německých zemích[2], krásným příkladem je kostel v Annabergu. Dalším nádherným příkladem je zaklenutí Vladislavského sálu na pražském hradě (Benedikt Rejt, 1493–1502).[3]
Vladislavský sál, hrad, Praha – výška klenby 13 m, rozměry zaklenutého sálu 62 × 16 m (nejrozlehlejší sál v Evropě, který nepoužívá střední podpory) (Benedikt Rejt, 1493–1502)
Naturalistický dekor je charakteristický pro některé tvůrce závěru gotického období. V ČR patří ke krásným ukázkám podklenutí královské oratoře v jižním chórovém ochozu katedrály sv. Víta na Pražském hradě (Hans Spiess, Benedikt Rejt, 1490–1493).[4]
Bývá také nazývána kalichová. Na vějířové klenbě se žebra vějířovitě rozkládají, přičemž pokrývají celý líc klenby. Tato klenba byla obzvláště oblíbená v anglické pozdní gotice. Poprvé byla použita při zaklenutí křížové chodby kláštera u katedrály v anglickém Gloucesteru po roce 1357[1][2], jisté rysy tohoto typu však můžeme najít v dřívějších hvězdových klenbách katedrály v Lincolnu a Westminsteru.[3]
Bývá nazývaná také diamantová. Žebra zde zcela mizí, dekorativní funkci přebírá plasticky působivé, kontrastní sestavení ploch a plošek kápí.[1] Objevila se v Sasku a výrazně ovlivnila architekturu řady kostelů v jižních a jihozápadních Čechách.[4] Jedny z prvních sklípkových kleneb najdeme v německé Míšni.
↑ abcdefg
BLAŽÍČEK, Oldřich J.; KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Odeon, 1991. ISBN80-207-0246-6.
↑ abcdefg
KOCH, W. Evropská architektura. Encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha: Ikar, 1998. ISBN80-7202-388-8.
Anežský klášter - paprsčitě zaklenutý závěr presbytáře kostela sv. Františka
Anežský klášter - klenba presbytáře kostela Krista Spasitele
Kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi- Klenba závěru presbytáře
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu gotická klenba na Wikimedia Commons 
