Goachirové (nebo Goahiro, Guajiro) či Wayuuové je etnická skupina jihoamerických indiánů, žijící na hranicích Venezuely a Kolumbie, především na stejnojmenném poloostrově na severu uvedených zemí. Hovoří jazykem náležícícm k aravacké jazykové rodině. Odhady jejich početnosti se různí, v literatuře se můžeme setkat s údaji od 50 000 až po 127 000 osob. Goachirové byli v posledních dvou staletích vystaveni silné akulturací, jejich jazyk i tradiční kultura proto dnes mizí.

Goachirští řemeslníci

Pojmenování

editovat

Název Goachirové (Guajiro) těmto indiánům dali španělští osadníci, sami Goachirové se označují jako Wayuu.

Tradiční kultura

editovat
 
Domorodí obyvatelé Wayuu, tkalci batohů v Camellón de Riohacha

Goachirové byli původně lovci a sběrači a především rybáři (žijí z větší části na pobřeží Karibského moře). Po příchodu bělochů si rychle osvojili chov dobytka a koní i železné nástroje. Naučili se také pěstovat marihuanu a vyrábět alkohol, s nimiž dodnes obchodují. Odedávna těžili mořskou sůl a lovili perly, také s tímto zbožím dodnes obchodují. Alkoholismus je dodnes velkým problémem, který zapříčinil rozpad tradiční společnosti i chudobu. V minulosti odcházeli mladí muži často do služby na ranče španělských osadníků, kde živořili v podmínkách blízkých otroctví.

Společnost

editovat
 
Matka s dětmi ve vesnici Wayuu

Styk s evropskou kulturou zapříčinil, že pro Goachiry typická matrilokalita se postupně přetváří v avunkulokalitu až patrilokalitu a začíná převládat patrilineární uspořádání. Goachirové neměli ve své kultuře místo pro okázalé rituály, jediným významným obřadem byla iniciace dospívajících dívek. Po první menstruaci byly izolovány v malé chýši, kam je příbuzní chodili pouze krmit. U vyšších vrstev mohla tato izolace trvat snad až dva roky.

Mytologie a náboženství

editovat

Goachirové si dodnes udrželi tradiční šamanismus. jeho současná podoba je však už ovlivněná křesťanstvím. Mezi šamany převažují ženy a jejich rituály jsou většinou tiché a nenápadné. V mýtech Goachirů se vypráví, že koně a dobytek žili v jejich zemi již před příchodem Španělů (jimž říkají alíjuna). To ovšem neodpovídá skutečnosti.

Goachirskou mytologii popsal etnolog Michel Perrin v práci Cesta mrtvých indiánů. Hlavní úlohu v ní mají tři božstva: Juyá, Pulówi a Wanili.

  • bůh Juyá představuje mužský princip. Jeho postava je spojena s nebem, deštěm, životem a jinými pozitivními aspekty. Je obdařem mimořádnou sílou. V mýtech vystupuje jako velký kouzelník, svůdce a válečník. Jeho oštěpem je blesk.
  • bohyně Pulówi je naopak spojena se smrtí, zemí, mořem, suchem a nebezpečnými místy. Představuje ženský prvek. Jsou jí podřízeni různí zlí duchové. V mýtech se vyskytuje v různých aspektech a podobách (mořská Pulówi, zemní Pulówi aj).
  • Wanili je zlý duch, který dokáže měnit podobu. Proměňuje se v různá zvířata i ve člověka. Napadá noční poutníky, osamělé lovce a nebo po lidech střílí své šípy, jimiž způsobuje nemoci.

Literatura

editovat

Perrin, Michel: Cesta mrtvých indiánů (Le chemin des Indiens morts). Praha, Argo, 2000. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/236450/Goajiro

Externí odkazy

editovat