Gisèle Pelicotová
Gisèle Pelicotová (nepřechýleně Pelicot, * 7. prosince 1952 Villingen-Schwenningen)[1][2] je bývalá francouzská manažerka, která vstoupila ve známost v souvislosti se soudním procesem se svým manželem Dominiquem Pelicotem, který ji omámenou hypnotiky znásilňoval a nechával znásilňovat celkem nejméně 50 muži, když byla v bezvědomí.[3] U soudu se vzdala anonymity na podporu všech obětí sexuálního zneužívání.[4] To jí přineslo širokou pozornost médií a byla zařazena na seznam 100 žen roku 2024, který sestavila BBC,[5] a deník Financial Times ji uvedl jako jednu z 25 nejvlivnějších žen roku 2024.[6]
| Gisèle Pelicotová | |
|---|---|
 Gisèle Pelicotová (20. prosince 2024) | |
| Narození | 7. prosince 1952 (72 let) Villingen-Schwenningen  Západní Německo |
| Zaměstnavatel | Électricité de France |
| Ocenění | BBC 100 Women (2024) 25 nejvlivnějších žen roku 2024 Financial Times (2024) |
| Choť | Dominique Pelicot |
| Děti | David Pelicot Florian Pelicot Caroline Darianová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatGisèle Pelicotová se narodila 7. prosince 1952 ve Villingen-Schwenningenu v jihozápadním Německu jako dcera francouzského vojáka. Do Francie přijela v pěti letech, ale v devíti letech přišla o matku, která onemocněla rakovinou. V roce 1971 se seznámila se svým budoucím manželem Dominiquem Pelicotem. Vzali se v dubnu roku 1973 a přestěhovali se na pařížské předměstí Villiers-sur-Marne, kde vychovávali tři děti – dva syny a jednu dceru.[7]
Po několika letech strávených staráním se o rodinu začala pracovat ve francouzské elektrárenské společnosti Électricité de France, kde pracoval i její manžel. Zde zůstala po zbytek svého aktivního zaměstnání a nakonec získala vedoucí pozici v logistice jaderných elektráren.
V roce 2013 odešli do důchodu a přestěhovali se do Mazanu v jihovýchodní Francii, kde žili ve velkém domě a často zde trávili léto s dětmi a vnoučaty.[8]
Zneužívání a soud
editovatŽe je Pelicotová přeživší sexuálního násilí, se dozvěděla, až když jí policie předložila důkazy. Předtím si uvědomovala, že se s ní něco děje, když jí začaly vypadávat vlasy, léta ztrácela na váze a postihovaly ji výpadky paměti. Rodina a přátelé se obávali, jestli se u ní neobjevují příznaky Alzheimerovy choroby. Ve skutečnosti jí však její manžel Dominique do jídla a pití přidával prášky na spaní, aby ji uvedl do hlubokého spánku a mohl ji následně znásilňovat. V září roku 2020, Dominiqua Pelicota začala vyšetřovat policie, poté co ho ochranka v nákupním centru přistihla, jak tajně natáčí záběry z pod sukní tří žen. Policie poté v jeho počítači našla stovky snímků a videí, na níž byly zachyceny desítky znásilnění páchaných na Pelicotově omámené manželce. Znásilnění se odehrávala v domě manželů ve vesnici Mazan vzdálené asi 33 kilometrů od Avignonu. Vyšetřovatelé poté odhalili chatové komunikace na již zrušené webové stránce coco.fr, ve kterých Dominique Pelicot nabízel zdarma ke znásilnění svou manželku.[9] Online chatovací místnost byla pojmenována „without her knowledge” (v překladu: bez jejího vědomí).[10] Vyšetřování, které trvalo zhruba dva roky, odhalilo více než 20 000 videí a fotografií, z nichž mnohé byly datovány a označeny. Pelicot je měl uložené v počítači ve složce s názvem „zneužívání“. Dle sestavení časové osy, sexuální zneužívání trvalo od roku 2011 do roku 2020. Seznam podezřelých osob, které policie identifikovala a obvinila na základě Pelicotových fotografií a videí se rozrostl na 83 osob.[11][1]
Dne 2. září 2024 stanulo před soudem v Avignonu 51 mužů včetně Dominiqua Pelicota. Mezi obviněnými stanuli muži ve věku od 26 do 74 let. Byli mezi nimi řidiči kamionů, vojáci, tesaři a odborní pracovníci, vězeňský dozorce, zdravotní bratr, odborník na informační technologie pracující pro banku nebo novinář. Mnozí z nich byli otcové od rodin a manželé. Většina byla obviněna z jednorázového znásilnění, několik se však k Pelicotovým vrátilo až šestkrát. Dominique Pelicot se ke svým činům přiznal. Dál byl také obviněn z narušení soukromí své manželky, dcery a dvou snach na základě podezření, že nelegálně nahrával a někdy i šířil jejich intimní fotografie. Ostatní obvinění svou vinu odmítli, někteří s tvrzením, že měli manželovo svolení a mysleli si, že to stačí. Jiní s tvrzení, že měli za to, že oběť s omámením souhlasila.[11]
Před začátkem soudu v září 2024 se Pelicotovi rozvedli a ona se vrátila ke svému rodnému příjmení. V rámci procesu se však rozhodla nadále vystupovat pod manželovým příjmením.[12] Poškozená Gisèle Pelicotová si přála, aby byla všechna soudní slyšení veřejná s úmyslem, aby si stud za to co udělali, nesli viníci a nejen ona jako oběť. Zároveň mělo zveřejnění případu zabránit, aby se něčím podobným prošly další ženy. Po zveřejnění případu proběhlo ve Francii několik demonstrací proti násilí na ženách.[10]
V době probíhajícího soudního procesu s Dominiquem Pelicotem se třiašedesátiletý Jean-Pierre Marechal přiznal ke zdrogování a následnému sexuálnímu zneužívání své manželky Cilie Marechalové. Marechal vypověděl, že mu Dominique Pelicot měl napomáhat. Uvedl, že to byl právě on, kdo ho k činům navedl. Dle obžaloby Pelicot omámil Marechalovou, podobně jako to dělal se svou ženou, a následně ji znásilnil, zatímco se Marechal díval. Pelicot měl být přítomen minimálně u tří z 12 případů zneužívání Cilie Marechal. Pelicot svou vinu přiznal.[13]
Dominique Pelicot byl soudem v Avignonu odsouzen k nejvyššímu možnému trestu za znásilnění ve Francii, odnětí svobody na 20 let. Spolu s ním bylo shledáno vinnými i 51 obžalovaných mužů. Dostali tresty od tří do patnácti let.[12][14]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Gisèle Pelicot na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Gisèle Pelicot [online]. Seznam Zprávy [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Lucazeau, Olivier. " Une femme extraordinaire " : Gisèle Pelicot, la figure de proue des victimes de viol et de soumission chimique [online]. le Télégramme, 14 September 2024 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina. Mechanický Pelicot: „Otřel jsem svoji ženu ubrousky a zapnul pračku“. Seznam Zprávy [online]. 2024-10-26 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Chrisafis, Angelique. Gisèle Pelicot held trial in public to force debate on rape culture, say lawyers [online]. The Guardian, 20 November 2024 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online.
- ↑ BBC 100 Women 2024: Who is on the list this year? - BBC News [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Slimani, Leila. The FT’s 25 most influential women of 2024 [online]. Financial Times, 6 December 2024 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Prange de Oliverira, Astrid. Missbrauchsprozess in Frankreich: Wer ist Gisèle Pélicot? [online]. DW, 25 October 2024 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gozzi, Laura. Final phase for mass rape trial that has horrified France [online]. BBC, 17 November 2024 [cit. 2024-11-07]. Dostupné online.
- ↑ „Pro mě je mrtvý.“ Děti muže, jenž znásilňoval manželku, žádají tvrdý trest [online]. idnes.cz, 2024-11-18 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Bylo divné, že chrápe. Francouzku znásilnil i voják, jehož partnerka právě rodila [online]. idnes.cz, 2024-09-24 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b PÍSKAČOVÁ, Justýna. Zdrogoval a znásilňoval manželku, poté přizval další. Francie čelí děsivému případu [online]. Seznam Zprávy, 2024-09-02 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b KLAPAL, Ondřej. Pelicot dostal za znásilňování manželky nejvyšší možný trest. Rozplakal se [online]. Seznma Zprávy, 2024-12-19 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online.
- ↑ KUČEROVÁ, Barbora. Případ Pelicot roste. Jiný muž se přiznal, že nechával svou ženu znásilňovat [online]. Seznam Zprávy, 2024-09-18 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Gisèle Pelicot rape trial: husband jailed for 20 years as all 51 men found guilty [online]. The Guardian, 2024-12-19 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gisèle Pelicotová na Wikimedia Commons
