Gianni Agnelli
Giovanni "Gianni" Agnelli, OMRI, OML, OMCA, CGVM, CMG (12. března 1921 Turín – 24. ledna 2003 Turín), známý také jako L'Avvocato ("Právník"), byl italský průmyslník a hlavní akcionář společnosti Fiat. Jako šéf společnosti Fiat kontroloval 4,4 % italského HDP, 3,1 % průmyslových zaměstnanců a 16,5 % průmyslových investic do výzkumu. Byl nejbohatším mužem v moderní italské historii.[4]
| Gianni Agnelli | |
|---|---|
 Gianni Agnelli (1986) | |
| Narození | 12. března 1921 Turín |
| Úmrtí | 24. ledna 2003 (ve věku 81 let) Turín |
| Příčina úmrtí | rakovina prostaty |
| Alma mater | Turínská univerzita |
| Povolání | podnikatel, inženýr, politik, byznysmen a magnát |
| Zaměstnavatelé | Skupina FIAT Juventus FC Bilderberg |
| Ocenění | Válečný kříž za vojenskou chrabrost (1943) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1967) Rytíř Řádu za zásluhy pro práci (1977) Kříž za vojenské zásluhy Commemorative medal of the war period 1940-43 |
| Politická strana | Křesťanská demokracie |
| Choť | Marella Agnelli (1953–2003)[1] |
| Partner(ka) | Dalila Di Lazzaro |
| Děti | Margherita Agnelli[2] Edoardo Agnelli |
| Rodiče | Edoardo Agnelli[3] a Virginia Bourbon del Monte |
| Rod | Agnelli |
| Příbuzní | Clara Agnelli, Susanna Agnelli, Giorgio Agnelli, Umberto Agnelli a Maria Sole Agnelli (sourozenci) Carlo Caracciolo (švagr) Filippo Caracciolo (tchán) Giovanni Alberto Agnelli (synovec) Andrea Agnelli (synovec) Alain Elkann (zeť) John Elkann (vnuk z dceřiny strany) John Elkann[2], Lapo Elkann[2], Ginevra Elkann[2], Maria Gräfin von der Pahlen[2], Pierre Graf von der Pahlen[2], Sophia Gräfin von der Pahlen[2], Anna Gräfin von der Pahlen[2] a Tatiana Gräfin von der Pahlen[2] (vnoučata) |
| Funkce | prezident (Skupina FIAT; 1966–2003) prezident (Confindustria; 1974–1976) italský doživotní senátor (1991–2003) |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Agnelli byl považován za člověka s dokonalým a mírně výstředním smyslem pro módu,[5] který ovlivnil italskou i mezinárodní pánskou módu. Agnellimu bylo v roce 1967 uděleno vyznamenání Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy Italské republiky a v roce 1977 titul Rytíř práce (Ordine al merito del lavoro, stupeň Cavaliere del lavoro).[6] Po jeho smrti v roce 2003 přešla kontrola nad firmou postupně na jeho vnuka a vyvoleného dědice Johna Elkanna.[4]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Gianni Agnelli na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e f g h i Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Who's who. A & C Black. Dostupné online.
- ↑ a b SEAL, Mark. The Woman Who Wanted the Secrets. Vanity Fair. 20 October 2009. Dostupné online [cit. 1 June 2011].
- ↑ RAAB, Scott. The Best Dressed Men in the History of the World. Esquire. 20 August 2007. Dostupné online [cit. 1 June 2011].
- ↑ Presidenza della Repubblica Italiana – Le Onorificenze: Giovanni Agnelli [online]. Quirinale [cit. 2011-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 July 2011.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gianni Agnelli na Wikimedia Commons
